Dík genetice a molekulární biologii se přibližujeme k průkazu, že buňky pozemšťanů jsou vlastně po přemnohých tisíciletích upravené buňky živočichů z hlubin mořských říší, a přesto bez reptání bereme za axiom (tvrzení, o kterém se nediskutuje), že Adam byl stvořen Bohem z nepřesně definovaného materiálu a Eva posléze z jeho žebra. Mojžíš neuvádí z kterého žebra, ale je jisté, že šlo o některé spodní žebro z pravé poloviny hrudníku. Oběma pralidem se potom dobře vedlo v ráji, než byli vyhnáni, aby si v potu tváře sami zajišťovali svou existenci.
Rádi a s úctou bereme Mojžíšovy zápisy, neboť jen málokomu se zdařilo podobné dílo. Pokusme se přesto uvážit několik variant o vzniku pralidí, zejména pramáti lidstva. Samozřejmě jazykem všem srozumitelným, bez reklamně přesvědčovacích metod, byť stále lépe vymakaných.
Leč proč bychom se nezmínili o Adamu a Evě nejprv řečí současnosti, neboť tak doložíme svou flexibilitu a tužbu po neotřelém, zcela novém přístupu k řešení této velmi, velmi složité, ale i aktuální otázky. Bez Evy by byl vlastně Adam jakýsi hermafrodit (jako třebas slimák) , tedy spíše živočich neboli kabalistický člověk neboli Adam Kadmon. S Evou však přežil všecko až do současnosti a bohdá navěky! Oba nazí, čili evropsky "les hommes a l'état pur" (lidé původní a čistí, samozřejmě bez listí na ohanbí). Dnes tento archetyp obou prvolidí v nahotě, čisté a bílé, v rámci žlutozelené rajské zahrady, nejlépe potřených parfémem značky Ted Lapidus, je neodolatelnou reklamou pro piercing (kožní i slizniční) a pro depilaci, včetně nejdražších parfémů. Kdo by netoužil vypadat jako Adam a Eva před vyhnáním z ráje, ačkoliv není jisté, zda by je, depilované, piersingem přizdobené a zejména potřené osvěžujícím Ted Lapidem Bůh z ráje vyhnal, i kdyby ojedli všecka jablka moudrosti, jak se domnívá mnohá lepá dívčina z našich ulic.
Neopouštějme předčasně vzdělaného Mojžíše. Zdá se, že Starý zákon čerpal i ze sumerských ság, neboť z dostupných a dosud vyřešených zápisů v sumerštině je Eva nazývána Nin-ti, což se překládá paní-život anebo také žena-žebro (ti=žebro). Šlo o příběh, kdy jakási málo známá "bohyně" odléčila bolavé žebro boha Enkiho. Tato se v dalším tradování stala nejen ženou žebro hojící, ale i matkou lidstva, což může souviset s mnohými jejími dalšími zásluhami (příkladů jsou stovky i více) než pouze hojením žebra, případně s nepřesným židovským překladem "ti", jak se dnes domnívají někteří škarohlídi, případně jde o dvě zcela odlišné matky lidstva a ženy ze žebra. Nicméně při naznačených problémech se vzalo a stále bere za fakt a ponechává se bez diskuse, že první žena vznikla z žebra a sám Adam ji nazval Evou. Tento božský akt prvního nepohlavního vzniku ženy nezpochybnila ani současná teokracie, ani vatikánská Universita.
Na přelomu našeho 21. století vzniklo pozdvižení v lidu obecném i v lidu kněžském, neboť se rozpoznala struktura lidského genomu, nehledě k dalšímu, a tak se otevřela možnost klonování. Jinými slovy nepohlavního vzniku krysy, berana, ale i člověka.
Rozporuplná teoretická stanoviska ke klonování lidí zde nebudeme rozebírat, jsou mnohé zprávy, stanoviska i zákon v naší republice. Ale je třeba se sklonit před prozíravostí Gregoriánské university. Prostě matka lidstva Eva vznikla podobným způsobem (konečně žebro je ke klonování velmi vhodné), kdy vlastní proces samozřejmě neproběhl v čase od Adamova uspání k jeho probuzení, ale mnohem déle. Tyto časové nepřesnosti jsou však tolerovány i při jiných velkých akcích, příkladně při "jednodenním" tvoření světa. Věří se, že vše uskutečnil Bůh, přičemž nelze zcela vyloučit, že Stvořitel se objevil na Zemi jako výzkumník z jiné galaxie a klonování matky lidstva uskutečnil.
O tom, jak se objevil Adam v ráji, nejspíše mezi Eufratem a Tigridem, krom jediné poznámečky, raději pomlčíme. Co třeba tak, že si ho zmíněný výzkumník přivezl s sebou jako ne zcela podařený prototyp? A tak se nám opět otevře široký prostor k úvahám, sahajícím až do současnosti. Ach ty geny!
Pramáti lidstva je i ve smyslu sumerských legend nazývána Chauvé (životodárná), i když ji Židé přejmenovali na Evu. Mělo to asi význam i v tom, že předchozí matriarchát malých rodových seskupení přecházel v patriarchát, tedy do společenstev, které vedl silný, až velmi silný muž. Stvoření Evy z žebra tomuto společenskému převratu nahrává. Konečně prastarý obraz, jak Bůh vytahuje Evu z pravé poloviny hrudníku spícího Adama, je přepěkný: Bůh má svatozář na hlavě a Eva je proto dobře osvětlena. Už v zachyceném okamžiku je velkoprsatka. Nu, aby dobře kojila.
Vývoj, vážení, samozřejmě nejde prostou linií, ale známou spirálou, která se v rozdílných dimenzích vrací, snad o poznání nad sledovaný výchozí bod, a proto postupně opět převedeme patriarchát pod vlídnou a moudrou ruku matky, resp. ženy (životodárné a nikoliv globálně devastující). Kéž bychom se dožili!
Autor: Alois Tybrych
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)