STANISLAV ZEMAN
Půlnoční pod starým dubem
Ve stromu zakletá alej
V aleji zakletá cesta
V cestě zakletý poutník
Vzdálen své duši
Zaváté štědrostmi
Počká na ni
K půlnoci pod starým dubem
MICHAL ČERNÍK
Vánoční verše
Stopy
Sněhem běží stopy laní,
stopy dětí, stopy saní.
I mé stopy za mnou běží,
dokud je sníh nezasněží.
Večerní chvilka
Míšu doma čeká máma
a sníh padá, není němý,
tiše vrže pod nohama,
tiše vrže pod sáněmi.
Hra na zimu
Hraju si na zimu
a všude zima je
a dýmám z komínů
a vrším závěje.
Na mráz hraju si
a z vody dělám led,
všem sahám na nosy,
pod šaty lezu hned.
Na vítr hraju si
a foukám meluzínu,
jak krajky rozvěsím
na stromy bílou zimu.
Na sníh hraju si
a padám do polí
a padám na lesy,
padání přebolí.
Nekoukám na bouli,
koulím se jenom tak
a já se ukoulím
a budu sněhulák.
Andělská
Anděl jenom křídly mávne
a letí nad městem a nad polem.
Jak je létat snadné!
Jak je krásné býti andělem!
Má velká křídla z bílých peří
a na nebi má postýlku,
a když chce, tak nebe rozesněží
a dá nám bílou nadílku.
Bílé
Bílý cukr, bílá sůl,
bílý ubrus, bílý stůl,
v bílém sáčku bílá mouka,
ať ji průvan nerozfouká.
Bílé mléko v bílém hrnku
nemá nikde ani skvrnku.
Bílý tvaroh, bílé vejce,
to je bílé velmi křehce.
Byla by tu miska bílá,
pokud se nám nerozbila.
Bílý papír tady leží
a od rána bíle sněží.
Sněží, sněží, sněží
to andělské peří,
až je všude krásně bílo.
Nebe zemi políbilo.
Krmítko
Slétli ptáci na krmítko,
vyzobali semínka a drobečky,
až nezbylo ani smítko.
A my znovu nakrmíme vrabečky,
sojky, dlasky, červenky a kosy
a sýkorkám dáme trochu lůje,
i když žádný ptáček nepoprosí,
ani neděkuje.
Zaříkávání
Zamkněte se vrátka, zamkněte se dveře,
ať vás nikdo cizí neotevře,
ať vás neotevře paní Zima,
ať vás neotevře Meluzína,
ať vás neotevře Fujavice,
ať vás neotevře Metelice,
ať vás neotevře vlk a liška,
ať jste otevřené jenom pro Ježíška!
Škádlení Ježíška
Kdo uvidí Ježíška,
ať ho šťouchne do bříška,
ať ho cvrkne do ucha,
ať mu vlásky pocuchá.
Na tvář mu dá hubičku:
„Ty můj milý človíčku,
za rok přileť opět k nám,
já tě tady přivítám.“
Štědrovečerní otázky
Jak vypadá Ježíšek?
Má opravdu kožíšek?
Kolik je mu asi let?
Jedna, dva, tři, čtyři, pět?
V čem roznáší dárečky?
Zdobí taky stromečky?
Chodí nebo přiletí?
Čím se liší od dětí?
Třeba podle svatozáře?
Proč se nikdy neukáže?
Vánoční stromeček
Kraluje v pokoji,
každého pohostí.
Smutky všem zahojí,
rozsvěcí radosti.
Co nikdo nenadělí
Štěstí nikdo nenadělí.
Prostě nadělí se samo.
Radost nikdo nenadělí.
Probudí nás třeba ráno.
Rozum nikdo nenadělí.
Každému je různě dán.
Sníh též nikdo nenadělí.
Najednou je nasypán.
Lásku nikdo nenadělí,
i kdybychom všechno měli.
Ze všech lásek v světě není
nad mámino políbení.
Koleda sněhuláků
Hej, koleda, hej, sedláci,
my jsme braši sněhuláci.
Když nedáte starý smeták,
nový ať vám nezametá.
Když nedáte starý kbelík,
ať vám sněží do postelí.
Když nedáte uhlíky,
ať vás koušou knoflíky.
Když nedáte koledu,
zaklejem vás do ledu.
Stanou se z vás sněhuláci,
pupkovatí pajduláci!
Byl jednou jeden sněhulák
Byl jednou jeden sněhulák,
v mrazu nahý stál jen tak
a sluníčka se hrozně bál.
Bál se, aby neroztál.
Jednou slunce skrze mrak
vykouklo si trochu víc,
rozplakal se sněhulák,
nezbylo z něj nic.
O veverce
V dutém dubu veverka
má postýlku a plnou spíž,
rozlouskává oříšky a jadérka,
co ty o tom víš.
Když udeří v zimě mrazy
a ven nevyleze ani myš,
veverka se s nocí schází
a ty zatím spíš.
Domečku, hej!
Domečku, hej,
dveře mi otvírej!
Okny se dívej ven.
Večer se rozsvěcuj do oken.
Přes zimu
pokuřuj z komínu.
Svým teplem od kamen
každý mráz vyžeň ven.
A když tě pozdraví vichřice,
střechu si nesmekej, to není čepice.
Domečku, tohle si pamatuj:
tady nám pevně stůj, tady nám pevně stůj!
Noční přání
Vyspi se dnes do růžova,
hodné sny si nechej zdát.
Další noci zkus to znova
- tisíckrát a tisíckrát.
Verše jsou vybrány z knihy
ČESKÉ VÁNOCE JOSEFA LADY
(vydalo nakladatelství BMSS-Start)
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)