ZUZANA MRUZÍKOVÁ (15 let)

Svět a přátelé

Utři si potůčky slz, které ti po tváři stékají.
Všichni to vědí, nikdo to netají.
Ať problém se sebevětší zdá,
vždy se vyřešit dá.
Od toho jsou tady přátelé,
i když se někdy tváří kysele, jsou to přátelé.
Vzpomínek pár na tebe mám.
Ač se to nezdá, nikdy nebudu sám.
Ač opouští tě přítel, kamarád,
ať říká ti "běž, jen si běž",
je rád, že tě má.
Každý den něco končí, jiné začíná.
Nezáleží na tom, jaká je hodina.
Usměj se, svět ač je zlý sebevíc,
ty nějakou dobu na něm musíš žít.
Svět velký se zdá,
malý je, když se člověk usmívá.
Mít druhou šanci...
i ten svět mít má.
Už bude ráno, další den začíná.
Měsíc se ztrácí, slunce vychází,
možná, že tobě pomůže z nesnází.


Poeta

Možná jsem snílek, básník, poeta,
co vykřičet chtěl do světa,
jak chutná láska, bolí zrada.

Možná jsem snílek, básník, poeta,
co když zahledí se do tvých očí,
zapomíná, že svět se točí.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]