John Steinbeck: "Krakov! Oh, wonderfull!"
Před několika dny jsem pobýval s vnukem spisovatele Jaroslava Haška a s předsedou Mezinárodní společnosti Jaroslava Haška, Ing. Richardem Haškem, v nedalekém polském městě Krakově, patřícím k architektonickým a historickým skvostům Evropy. Jméno českého a světového spisovatele, autora nezapomenutelných Osudů dobrého vojáka Švejka, má v sousedním Polsku vysoký kredit. V Krakově dosahuje Haškova popularita svého vrcholu.
Obdivovatelé Jaroslava Haška i Josefa Švejka jsou v Polsku sdruženi ve stejnojmenné společnosti, odhalují pomníky, vydávají knihy, otevírají pamětní síně a hostince, pořádají srazy, literární večery i poznávací zájezdy po stopách obou výrazných osobností. Důstojně si v Polsku připomněli i loňské 120. výročí narození a 80. výročí úmrtí Jaroslava Haška. Tento vztah má pochopitelně mnohostranné a hluboké kořeny - především k nim náleží někdejší spolužití v rakousko-uherském mocnářství, společně prolitá krev na bojištích 1. a 2. světové války, společná role kanonenfutru na frontách, jednotný vojenský "jídelní lístek": v pondělí čočka na kyselo, v úterý knedlíky nebo brambory se zelím, ve středu hrách a kroupy, ve čtvrtek rajská omáčka s chlebem, v pátek krupicová kaše, v sobotu osmažené brambory, v neděli uzené maso s červenou řepou nebo večeře u milenky.
Zůstaňme u 1. světové války. V celém Rakousku-Uhersku bylo od počátku světové války v roce 1914 do roku 1917 odvedeno 8 420 000 mužů. Z nich bylo 12,6 % české národnosti. Poláků na rozdíl od Čechů nebylo tolik, bojovali na obou stranách válečné barikády - rvali se, měli zbraně namířené přímo proti sobě - bojovali na straně Rakouska-Uherska, ale i na straně Ruska. Společně bojovali Poláci a Češi na frontách 2. světové války, na Východě i na Západě.
Hranice rozděleného Polska do rozpadu monarchie a carského Ruska probíhala v Krakově, obě části rozděleného Polska oddělovala řeka Visla.
"Rehabilitace" Jaroslava Haška
Haškovo spojení s Polskem bylo dávné, poprvé se dostal Jaroslav Hašek do spárů tamní policie v roce 1903 jako úředník pražské banky Slavie. Přešel Vysoké Tatry a přes Zakopané, Nowy Targ, Myšlenice se dostal do Krakova. Zde byl zadržen "jako špion" při nelegálním pokusu o překročení (odtud 14 km vzdálené) ruské hranice. Neměl u sebe žádné doklady. 28. července 1903 byl uvězněn a vyslýchán ve věznici "Pod Telegrafem" v ulici Kanoniczej 24, nedaleko krakovského Rynku Glównego. Byl obviněn z vyzvědačství. Poté, když do Krakova přišla zpráva pražské policie o jeho trvalém pobytu v Praze, byl propuštěn. V roce 1998 někdejší věznici navštívil jeho vnuk Richard a vznikla mystifikace, že spisovatel je tam umístěn dodneška. Vězni svědomí bylo zapotřebí okamžitě pomoci.
Vloni uplynulo 100 let od této události. Jenom rekonstrukce někdejšího historického objektu zabránila primátoru Krakova, aby koncem roku 2003 slavnostně odhalil pamětní bronzovou desku. Stane se tak opožděně v roce 2004.
Poláci však nezůstávají a nezůstali géniovi Jaroslavu Haškovi nic dlužní. Nic mu dodneška nevyčítají, ani jeho službu v Rudé armádě, ani zrádcovství vůči mocnáři. Hašek dosud v Polsku nebyl lustrován a neobjevil se v žádném seznamu agentů nebo jejich spolupracovníků. Ač byl ateistou, žehná mu i katolický klérus.
Na čtvrtek 4. prosince 2003 svolali přátelé Jaroslava Haška a Josefa Švejka do velkého historického sálu někdejšího c.k. vojenského kasina, posléze Domu garnizonu Pevnosti Krakov, potom Domu důstojníka a po něm Domu armády, ještě po něm Posádkového střediska kultury (neboli Klubu garnizonu) v Krakově, v ulici, nacházející se v místech dávné bitvy Zyblikiewicza, později bitvy pod Lenino, aktuálně znovu bitvy Zyblikiewicza, setkání u příležitosti vydání knihy předního polského haškologa a švejkologa, spisovatele a publicisty Leszka Mazana.
Wy mnie jescze nie znacie!
Kniha se jmenuje Wy mnie jescze nie znacie! - Czyli prawie wszystko o Szwejku (Vy mne ještě neznáte! - Čili téměř všechno o Švejkovi).
Na jídelním lístku slavnostního shromáždění byla hrachovka, komisárek - "komiśniak" - podle receptury schválené osobně císařem Františkem Josefem I., solený solí dodávanou mocnáři z Wieliczky u Krakova, a pivo.
Shromáždění, kterého se zúčastnil primátor Krakova prof. Andrzej Golaš, gen. dyw. Mgen. Mieczyslaw Stachowiak, velitel 4. mechanizované brigády Polské armády, univerzitní i církevní osobnosti (kuráti Polské armády), spisovatelé, herci, čestná prezidentská stráž, významní polští lékaři, malíři a sochaři, novináři, polský rozhlas i televize, zpěváci, vojenské i civilní kapely, přijalo rezoluci požadující "okamžité" propuštění Jaroslava Haška z krakovského vězení "Pod Telegrafem", ul. Kanonicza 24, přebývajícího v ní od července 1903, poddaného císaře Františka Josefa I., obyvatele Prahy, prokuristy pražské banky Slavie.
Shromáždění probíhalo pod heslem: "Nelze svobodně vstoupit do Evropy s hanebným morálním a finančním břemenem!"
Na slavnostním shromáždění se pronášely projevy, zněly hlasité protestní výkřiky "Hanba jim" a "Prodali nás!", zpívaly se dobové pražské písně a hymna Hercegovina, defiloval Švejk, připíjelo se Jelínkovým "Švejkem Tuzemským" z Vizovic, mazaly se klouby opodeldokem (který musíte v českých lékárnách hledat se svíčkou v ruce) a na jevišti se střídaly humorné scény z díla Jaroslava Haška.
Na raut tentokrát nepřiletěla proslulá česká novinářská "holubí letka", ale každý z účastníků přinesl pořadatelům prezent v podobě květiny, suvenýru nebo láhve dobrého moku.
Oslava prezentace nové knihy se konala v den svaté Barbory. Všechny přítomné Barbory byly odměněny před rozvinutým vojenským praporem kyticemi růží a Mazanovou knihou. Každé podal ruku i vnuk Jaroslava Haška (bez ruky políbení).
Poláci mají v sobě něco, co jim můžeme závidět!
Dílo, které se objevilo na polském knižním trhu, je pokračováním stejnojmenného vydání z roku 1992. Jde však přes svou podobnost o zcela novou knihu spisovatele Leszka Mazana, vydanou v krakovském nakladatelství Anabasis. Byla vydaná pod patronátem Královského svobodného města Sanoku, v němž byla nyní postavena a odhalena první socha Josefa Švejka v Polsku.
Autor knihy Vy mne ještě neznáte! v předmluvě uvádí:
"Kdysi před lety jsme v polském rádiu připravili s Witoldem Šlusarskim anketu: Co víte o bajce, vyprávějící o sirotkovi, dívce Maruši? Všichni bajku znali. Ale jakmile došlo na obsah, ukázalo se, že všechno a dopodrobna zná pouze jeden respondent, Jan Kobuszewski. Ostatní věděli pouze něco, většinou se však jejich poznatky týkaly jenom Marušiných trpaslíků. Podobně to bývá i s dobrým vojákem Josefem Švejkem, všichni jej četli, všichni jej dobře znají, ale většinou si každý pamatuje jenom jediné, že mouchy ustavičně sraly na portrét nejvyššího císaře pána. Anebo tvrdí, že Švejk byl sice moudrý, ale dělal ze sebe blba."
A tak vznikala po letech usilovné práce zbrusu nová Mazanova kniha Wy mnie jescze nie znacie!
Dozvídáme se v ní o Jaroslavu Haškovi a o Josefu Švejkovi mnohé, co jsme dosud neznali - o Švejkových příhodách v Haliči (Leszek Mazan spolu s Mieczyslawem Czumou vydali v roce 1998 Austriackie gadanie czyli Encyklopedia Galicyjska), dobové písně z Haškovy doby, všechno o uměleckém ztvárnění osudů dobrého vojáka Švejka, o polském přátelství a vztahu Jaroslava Haška k Polsku a Polákům, o záměrech českého sochaře Karla Nepraše postavit na pražském Žižkově jezdeckou sochu Jaroslava Haška, o tématu exlibris a Švejk, o znovuobnoveném hostinci U České koruny v Lipnici nad Sázavou, jehož majitelem se stala rodina Ing. Richarda Haška. Dílo vyniká krásnou grafickou úpravou s akvarely Andrzeje Kowalcyka, kniha má 580 stran a téměř 200 dobových ilustrací. V úvodu čteme verše Mieczyslawa Czumy: "...na agresi, na podlost, aroganci, chtivosti, / na intriky a na všechny cizí neřesti, / na sprostotu, na hlouposti jediná je medicína, / nebeskému otci zachovejme navždy úsměv kreténa." Leszek Mazan přidal - (většinou ve spoluautorství s Mieczyslawem Czumou) k dosavadním knihám Okamžiky ze života našeho mocnáře, Pupek světa se nazývá Krakov, Rakouské tlachání aneb Haličská encyklopedie, Povídky ze země Centusiów, Jacy? Tacy! (100 otázek a odpovědí o Krakovu), Z Mariácké věže znělka zní další obsažnou knihu, která vyvolala v Polsku velký ohlas.
Poláci betlémům říkají "szopki"
Tradiční soutěž zcela originálních betlémů, nazývaných szopki, se konala rovněž ve čtvrtek 4. prosince 2003 na piedestalu pomníku básníka Adama Mieckiewicze na krakovském Rynku Glównem.
Děje se tak každoročně v první prosincový čtvrtek a akce se jmenuje Wielki Konkurs Szopek, z něhož vzejde nejkrásnější krakovský betlém. Szopki vznikly z tradičních přenosných jesliček. Polská tradice postupně zaváděla do betlému kromě svaté rodiny - Marie, Josefa, Ježíška a dalších biblických postav - i postavy historické a pohádkové. Přibyli polští králové, draci, knížata, kněžna Wanda, rodná sestra české kněžny Libuše, nechybí ani polská červenobílá vlajka nebo orlice, znak Krakova či Mariácká věž.
Statické postavy dříve vyřezávali nebo modelovali většinou kněží či jeptišky, později, zejména od konce 19. století, se jejich tvorbě věnovali v době tuhé zimy zejména sezónní kopáči písku a zedníci ve vesnici nedaleko Krakova, ve Zwierzynieci. S betlémy vstupovali do obydlí bohatých lidí, předváděli je, zpívali u nich koledy a vlastenecké písně.
Lidoví umělci je vyráběli ze staniolu, z barevných papírů a některé z nich přesahovaly výšku dvou metrů. Tradice soutěží szopek byla přerušena po 1. světové válce a další se konala až v roce 1937; po válečné odmlce a poté, kdy byl zničen Mieckiewiczův pomník, se udržela obnovená tradice soutěží szopek až dodneška. Letos se jich na podstavci objevilo 133, jeden betlém krásnější druhého. Jedním z nejpůvabnějších byl na loňském 61. ročníku opět betlém Bronislawa Piecika, který vyhrál tuto soutěž již jedenadvacetkrát a představil szopku vysokou 172 cm. Původním povoláním je mechanik, dnes pracuje v muzeu jako restaurátor, odpočívá a chodí na ryby.
Setkání s příjemným člověkem, lidovým umělcem a návštěva jeho ateliéru v paneláku patřily k největším krakovským zážitkům. Ve stejném okamžiku, kdy se konala krakovská soutěž, vyhlašovali katoličtí kněží z kazatelen chrámů a kostelů zvěst o tom, že od Vánoc 2003 mohou věřící Poláci na Štědrý den poprvé v historii večeřet už nejenom štědrovečerního kapra, ale i jiná masa, třeba skopové, hovězí, vepřové.
Hodinu co hodinu zní znělka trubače z krakovské Mariácké věže
Tradice vytrubování znělky z Mariáckého kostela, z jeho věže na Rynku Glównem, trvá již sedm set let. Na věž se vystupuje po 81 kamenných a 158 dřevěných schodech. Znělka se odtud ozývá denně po celých čtyřiadvacet hodin, hodinu po hodině, a v poledne ji vysílá polský rozhlas na území celého Polska.
Kdo poprvé zatroubil oblíbenou znělku z věže, kterou dnes zná každý Polák i každý, kdo na severní Moravě poslouchá polský rozhlas, to asi těžko přesně zjistíme. Přesto existuje pravděpodobná verze. Podle autora knihy Erica P. Kellyga The trumpeter of Cracow byl legendárním trubačem Čech, jehož rodiče prý pocházeli z Moravy. Jeho život a zvuk jeho trubky ukončil tatarský šíp v roce 1241. Proto dodneška není znělka z věže nikdy dokončena, najednou je její melodie uťata.
Dalším trubačem byl pravděpodobně Maďar, patřící do družiny uherského velmože, jenž z vůle Ludvíka Uherského chránil ve XIV. století uherské zájmy v Krakově. Tento muž vytruboval nejpravděpodobněji z městských krakovských hradeb své krásné melodie, jejichž notový záznam přivezli ke krakovskému hradu Wawelu v sudu s maďarským vínem. Jedna melodie byla tak půvabná, že rychle vstoupila do ucha dalších, tentokrát již polských trubačů. Po několika požárech věže Mariáckého kostela jsou dnes trubači krakovští muzikanti profesionálové - hasičští trubači. O událostech spjatých s památnou věží a vytrubováním vznikla v roce 1937 divadelní hra Vlaštovka z Mariácké věže. Uvedl ji Teatr Miejski, im. Juljusza Slowackiego. Před časem uvedl polský týdeník Przekroj zprávu o kuriózní události pod titulkem Baba na věži: "Uběhlo šest set let znělky Mariácké, hrané na trubce, houslích, saxofonu, na skotských dudách. Nejstaršímu trubači bylo 76 let, byl to Američan polského původu, nejmladšímu bylo 11 let. Ale ještě nikdy se nestalo, aby trubačem znělky z nejvyššího hudebního studia v Polsku ve výšce 120 metrů byla žena. Stalo se tak až v prosinci 1993 a trubačkou byla studentka druhého ročníku Akademie múzických umění v Krakově Anna Kula. Troubila na vlastní trubku francouzské firmy Zelmer. Od té doby však už z Mariácké věže netroubila žádná jiná baba..."
Piosenka starego Vejvody
Na Silvestra 2003 odvysílala polská televize ve frekventovaném čase dvacetiminutový pořad Piosenka starego Vejvody. Autorem scénáře byli již vzpomenutý publicista Leszek Mazan a režisér Andrzej Germann. Film natáčený v Praze, ve Zbraslavi a v Polsku se setkal s mimořádným ohlasem. Diváci se seznámili s historií skladby, která se stala mezinárodní písní, polkou i pochodem. Zpívaly ji armády vítězných i nepřátelských stran, vítězové i poražení, hrdinové i agresoři (hráli ji dokonce i nacističtí katané v koncentračním táboře Osvětimi). Nahrály ji nejpopulárnější světové orchestry a nazpívali známí interpreti, mezi nimi Glenn Miller, Benny Goodman a další. Byla znělkou - budíčkem astronautů na americké kosmické lodi Discovery.
U příležitosti 100. výročí narození skladatele a kapelníka Jaromíra Vejvody zazněla v červenci 2002 v proslulé Carnegie Hall pod taktovkou Josefa Vejvody. Vyšla pod mnoha názvy - Beer Barrel Polka, Rosamunde, Ut i naturen, Banda i v jiných podobách. Zařadila se po bok jiných světových hitů, mezi něž patřila německá Lilly Marlen nebo ruská Kaťuša a stala se z nich nejslavnější. V roce 1945, když navštívil Prahu generál Dwight Eisenhower, poděkoval Jaromíru Vejvodovi slovy:
"Vaše písnička pomohla vyhrát válku nad Hitlerem".
V polském televizním filmu vystoupil i polský velvyslanec v České republice Andrzej Krawcyk, i u nás známí polští zpěváci Andrzej Sikorovski a Aleksander "Makino" Kobylinski. Všichni připomněli, jak hluboce zakotvila Vejvodova píseň Škoda lásky v jejich srdcích, ač ji znají pod nejrůznějšími jinými texty, než s jakým vznikla, totiž se slovy Václava Zemana.
Člověku i v tomto případě přišlo líto, že nemůžeme být také doma svými proroky.
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |