Je příznačné, že práce klasiků mají trvalou platnost a jejich myšlenky nám mají co říci i po mnoha letech od jejich vzniku. Jaroslav Hašek bezesporu mezi takové velikány patří. Bude proto zajímavé připomenout si události, které se staly téměř před sto lety. Mám na mysli činnost Jaroslava Haška a jeho přátel v souvislosti s doplňujícími volbami na Vinohradech v r. 1911, kdy založil nezapomenutelnou Stranu mírného pokroku v mezích zákona.
Aktivita této strany je popsána v řadě novinových článků z Haškova pera, v jeho knize Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona a také v řadě sborníků.
Akcí této strany se účastnila celá řada tehdejších umělců, politiků - mj. také senior českých spisovatelů mistr J. Arbes. O mnohých z nich píše Hašek v jednotlivých povídkách. Úvod k těmto groteskám je možné nalézt v jeho povídce Adolf Gottwald, překladatel ze světových jazyků. Dejme mu tedy slovo.
Když jsem sháněl prameny k této obsáhlé historii nové strany, dozvěděli se tak mnozí, že budou v této knize uvedeni, a tu si počínali velice různě. Některý z těchto mužů právě by si tam přál být, neboť domníval se tenkrát, než přečetl tuto knihu, že to bude jakási bibliografie, ve které budou velebeny zásluhy každého jednotlivce. Jak vidět, ubožáci se zklamali nesmírně, a považuji za svou povinnost toto napsat a umístit právě zde, abych i ostatní, kteří teprve přijdou v dalších kapitolách na řadu, připravil na jejich bídný konec. Jiní opět uslyševše, že bude o nich řeč, volali výhružně: "Jen se opovaž!"
Tímto mužem byl Ladislav Hájek, který, když mu to bylo potvrzeno, tvářil se velice zoufale a prohlásil, že si toho nikdy nezasloužil. Ejhle muže s černým svědomím! K tomuto všemu podotýkám, že jsem původně měl v úmyslu všechny osoby, které zde hrají jakousi roli, popsat ve formě románu z galejí, kde by všichni zde jmenovaní byli vrahy, lupiči ze řemesla a podobnou sebrankou. Jedině mé manželce Jarmile, která mne uprosila, mají všichni co děkovat, že jsem úmysl změnil a použil této jemné a něžné formy. Neboť čeho já si nejvíce vážím v každé literatuře, jest ona možnost tuto myšlenku provést různým způsobem.
(Poznámka autora: nevím proč, ale vždy v souvislosti s touto myšlenkou J. Haška se mi vybavuje jméno K. Sýse. Prosím, aby to přijal jako mou poklonu jeho talentu.)
Přejděme nyní k třetí řadě lidí. Tito, když se dozvěděli, že o nich budu psát, klepali se v pravém smyslu strachy. To byli lidé, kteří vědí, čeho jsem schopen; a tito lidé, vynikající v české společnosti, byli tak laskaví, že mne poučovali, co mám o nich napsat, když viděli, že jsou mi vydáni všanc, ale byli přitom tak trestuhodně naivní, že se domnívali, že použiji při líčení jejich charakteru a činnosti pseudonymu, aby každý hned nevěděl, že se jedná o ně. Když jsem pak prohlásil zcela otevřeně, že na celé knize je právě to nejkrásnější, že tam budou plnými křestními i rodovými jmény, aby každý, kdo to bude číst, hned věděl, aha, to je ten a ten, tu nastalo teprve zděšení v kruzích, o nichž mluvím, a tu teprve přicházeli jeden za druhým a říkali, abych o nich nepsal to a to. Tímto způsobem dozvěděl jsem se leccos, co jsem dříve nevěděl a na co jsem už zapomněl. (Takže jsem byl nucen to a to si poznamenat.) Považuji tedy ony muže za jakési spolupracovníky a tímto jim upřímně děkuji.
Jedním z těchto posledních jest právě přítel Adolf Gottwald. On sám mne uvedl na cestu, kterou se mám ubírat při líčení jeho postavy. Nezapomenu nikdy na tato jeho slova: "Piš si o mně, co chceš, napiš si třebas, že rád piju, ale jen o to tě prosím, nevkládej do mých úst žádnou blbost!"
Zbytek povídky nechť si čtenář dočte sám.
Haškova strana měla dokonce dvě hymny. Jedna se zpívala na nápěv anarchistické písně Milión paží v tmách se spjalo a její text vytvořil spoluzakladatel strany, jinak básník a diplomat Josef Mach. Úvodní dvě sloky této hymny zněly takto:
Milión kandidátů vstalo,
by oklamán byl bodrý lid,
by voličstvo jim hlasy dalo
prý ochotně je chtějí vzít.
Ať prudký pokrok chtějí jiní,
násilím zvracet světa řád,
my pokrok mírný chceme nyní,
pan Hašek je náš kandidát!
Samozřejmě, že všechno, co se dělo kolem strany mírného pokroku, mělo charakter satiry a parodie, někdy realizované bohémským způsobem. Avšak pochybovat o lidovém charakteru jejích idejí, lidovém - myšleno v nejlepším smyslu tohoto slova, nelze.
Nemůže to zastínit ani slogan, uveřejněný v jedné z povídek:
Odvahu a sílu pro budoucí činy
dodávaly nám hlavně lihoviny.
Nechci zde snižovat zásluhy našich nedávných disidentů, ani vše, co museli reálně vytrpět. Přesto si myslím, že jejich zaměření se s tím Haškovým nekrylo. Je jasné, že Haškovi šlo pouze o parodii, na nic jiného nemohl tehdy pomýšlet, zatímco cíle našich disidentských hnutí byly sice různorodé, ale reálné. Celá tato tiráda zde slouží pouze k omluvě: když čtu v dnešním tisku vzpomínky jednotlivých účastníků na jejich mítinky na Hrádečku - zdá se mi, že tento Haškův slogan jim nebyl někdy zcela cizí.
Kromě těchto umělecky podchycených aktivit existuje celá řada dalších informací, sice už ne psaných Haškem, ale jeho přáteli, kteří se snažili popsat události ve formě reportážních zkratek. Jednalo se o samotné projevy Jaroslava Haška na předvolebních shromážděních, která se konala po různých pražských pivnicích. Hašek byl mj. velice schopným improvizátorem a jeho spatra přednášené řeči patří k vrcholům jeho tvorby. Haškova parta se většinou scházela v restauraci V Kravíně, kde byl majitelem pan Zadina. Ovšem scházeli se i jinde, např. do jedné restaurace v Jindřišské ulici byl jejich společnosti po jednom předvolebním aktivu zakázán vstup. Hašek si totiž všiml, že mezi hosty je i prezident pražské policie a svůj projev věnoval "výcviku policejních psů".
Tyto Haškovy řeči jsou jako torzo uveřejňovány v přílohách k různým vydáním Haškových spisů a zdaleka nevystihují skutečné bohatství Haškových nápadů. Výjimku tvoří jedna Haškova řeč, která byla uveřejněna poprvé až někdy po r. 1945. Aby současný čtenář mohl lépe ocenit Haškův smysl pro humor, uvádím informace pro vysvětlení. Hašek vystupoval jako kandidát strany mírného pokroku a dostal na Vinohradech 36 hlasů, ale protože neměl oficiální statut kandidáta, byl po volbách stíhán "pro zesměšňování voleb". Spisovatelé V. Dyk a F. Krejčí byli skutečnými kandidáty za stranu státoprávní a F. Soukup za stranu sociálně-demokratickou. Každý z přítomných na předvolebních shromážděních strany mohl Haškovi dávat otázky - ovšem musel přitom zaplatit 1/2 l piva do volebního fondu strany. Pokud se v Haškově řeči objevují další jména, jedná se o členy jeho bohémské družiny. Hašek měl skutečně konflikt s policií při jedné demonstraci, ale mělo se to odehrát jinak, než říká ve své řeči. Na policii byl obviňován, že demonstrující nabádal k útoku na policisty slovy: "Natři ho!" Hašek se hájil tím, že mu špatně rozuměli, že volal: "Spatři ho!"
P. místopředseda vlády Alexandr Vondra se nedávno pokusil napodobit Jaroslava Haška svou obhajobou: že mu bylo špatně rozuměno, když strašil naši mládež povinnou vojenskou službou, pokud nepřijmeme radar. Rozdíl mezi p. Vondrou a Jaroslavem Haškem je v tom, že Hašek si při své obhajobě záměrně vybral roli klauna, kdežto p. Vondra, hluboce zamilovaný do amerického radaru, to zřejmě myslel vážně.
Koho a co by nám mohla připomínat tato Haškovo vystoupení? Určitě daňovou a zdravotní reformu, aféry p. Čunka, policejní zásahy a možná i motivaci politické kariéry Václava Havla. Ale pozor: bylo to předneseno téměř před sto lety! Od té doby se mnohé změnilo.
A nebo nezměnilo? Kdo ví? Dejme tedy slovo našemu kandidátovi.
Hašek: Přátelé! Já zde budu mluvit o pokroku. Ale musíme si uvědomit, že pokrok je dvousečná zbraň, jako pivo, lidi se do toho dají a nevědí, kdy mají přestat. A jenom zkušený politik ví, kam až ten pokrok může jít. Když někdo vystoupí z církve - tak to je, prosím, pokrok. Ale když je někdo odsouzen za krádež pivních trubek a poslán postrkem do rodné obce, kde jej všichni znají, pak přátelé, ruku na srdce, to není žádný pokrok.
Když mám k vám pronést svou první kandidátskou řeč, tu můj zrak maně zalétá do minulosti, kdy můj veliký předchůdce, Kryštof Kolumbus, o jehož existenci mnozí pochybují, ale jehož jméno nám dává tušiti, kde asi hledat jeho rodiště - tedy, když zmíněný Kolumbus prohlásil, stoje na palubě svých třech lodí před odplutím ze Španěl: "Pustými frázemi a demagogií se Amerika neobjeví!", pak já zde opakuji ještě jednou a ještě důrazněji: "Neobjeví!"
Od té doby, kdy jsem se dal na politickou dráhu, je mé jméno vláčeno blátem ulic a z nepřátelské strany na mou adresu padlo obvinění, že jsem byl již dvakrát policejně trestán! Já zde místopřísežně prohlašuji, že je to hrubý výmysl a faleš, protože já jsem byl trestán třikrát!
Poprvé to bylo při jisté demonstraci, když policejní komisař, neznalý mineralogie, považoval moji sbírku nerostů za kamení, které je určeno k tomu, aby se jím házelo po policistech. Přítomnost cihly v této sbírce jsem vysvětlil tím, že jsem ji sebral ze země, ze strachu, aby ji nerozšlapali, považuje ji omylem za tuf vápenný.
Co se týče druhého obvinění - byl jsem přítomen zatýkání jednoho muže a radil jsem strážníkovi, aby s ním zacházel co možno nejsurověji. Policejní úředník uznal, že jsem v daném případě možná jednal v dobrém úmyslu, ale že zmíněný strážník neměl mé rady zapotřebí!
Třetí případ se týkal krádeže psů v Karlíně a okolí. Zde jsem byl osvobozen pro nedostatek důkazů.
Nechť nám jiná politická strana ukáže svého předáka, jehož bezúhonnost je takto úředně prokázána!
Nyní dovolte, abych přešel k prezentaci programu naší strany:
1) mírný pokrok v mezích zákona
2) větší přísnost na chudý lid
3) zestátnění domovníků a kostelníků
4) záložny do rukou duchovenstva
(Při prezentaci 4. bodu se ozval hlas z pléna: Ohó!)
Hašek: Přátelé! Slyšeli jsme hlas, který nás zarmoutil. Hydra opozice tamto vykřikla, nezaplativši povinného půl litru piva do volebního fondu strany. Ale já toho pána znám. On pracoval v Českém slově jako redaktor ženské hlídky a byl odtamtud vyhozen - pro krádež kapesních hodinek nebo pro dvojženství - již si přesně nepamatuji.
My jsme pro mírný pokrok v mezích zákona a jsme proti násilí, kterému proto ustupujeme. Ale ať si nikdo nemyslí, že my ve své mírnosti půjdeme příliš daleko: právě včera jsem rozbil hubu jednomu muži, který mne přesvědčoval, že s mravní převahou toho mnoho nedokáži!
Zestátnění domovníků. Pánové, vysvětlete mi,jak je to ve spořádaném státě možné, že domy se zavírají v deset hodin večer a hospody až o půlnoci. Kam má spořádaný občan jít, když jeho dům je již zavřen? Něco jiného by bylo, kdyby byly hospody otevřeny až do rána, když se domy zase otvírají.
Já od té doby, co jsem se věnoval cestovatelství a spisovatelství, jsem patřil do tajné anarchistické skupiny, známé na policii pod názvem "Ti ožralí chlapi z hospody U volše", jsem dříve než ve dvě hodiny v noci domů nepřicházel a sám jsem se přesvědčil o tom, že domovníci zneužívají toho, že občané přicházejí domů unavení, nemocní a ožralí a požadují za otevření domu poplatek 10 haléřů.
Já zde proto vyzývám všechny domovníky, přítomné na této schůzi, aby se sjednotili po heslem "Jeden za všechny, všichni za hovno! ", vstoupili do naší strany a zaplatili za vstup 10 haléřů. V našem boji proti Vídni bije hodina dvanáctá a po hodině dvanácté bude stát vstup do strany 20 haléřů!
Já se zavazuji, že v případě svého zvolení se postarám o to, aby domovníci byli zařazeni do kategorie státních zaměstnanců na úrovni středoškolských profesorů nebo okresních hejtmanů. Protože, co dokáže takový pitomý domovník, dokáže okresní hejtman taky.
Hlas z pléna: Hašku, pan Zadina říká, že už netočí!
Hašek: Objednávám tímto pro sebe jedno pivo, pro Opočenského koňak, Gottwaldovi slivovici, Hájkovi kontušovku a přeje si ještě někdo něco?...
Zde vidíte názorný příklad toho, jak naše strana dokáže hájit zájmy svých voličů. My můžeme hrdě zvolat jako náš veliký předchůdce Galileo Galilei: "A přece se točí!"
Přátelé, dovolte abych nyní věnoval několik příjemných chvil tupení protikandidátů. Co se týče kandidátů strany státoprávní - pana V. Dyka a F. Krejčího - o nich můžu říci jen to, že oba dva považují činnost poslaneckou za výhodnější než činnost spisovatelskou, ve které oba dva pohořeli.
Co se týče kandidáta sesterské nám strany sociálně demokratické, o které zde ani já nemohu říci nic dobrého - čímž ji nejlépe charakterizuji - pana Františka Soukupa, tak s ním mám schůzku zítra U Fleků a nepřiměju-li ho, aby odstoupil od své kandidatury, pak pryč se všemi ohledy a s pravdou ven!
Já bych zde mohl uvést jisté podrobnosti o synovci pana Viktora Dyka, který žije v Karlíně, či o jedné příbuzné pana Krejčího, která žije nedaleko Prahy, ale dbám slušnosti i ve volebním boji a řeknu to až příště.
Závěrem bych chtěl říci pouze jedno: program naší strany je takový, že mu musí rozumět každý blbec a říká vám pouze toto: Volte mne!
Hašek potom popsal průběh voleb a jejich výsledky v povídce Den voleb. Stejně jako různé zaznamenané či otištěné projevy, i zde existuje několik verzí, které se nepatrně liší. Proto je nutné přijímat tuto citaci spíše jako volné převyprávění.
Naše předvolební kampaň slavila takové úspěchy, že se nám zdálo volební vítězství téměř jisté. Ukázalo se ovšem, že nás zůstalo pouze 36, kteří vytrvali. Tito lidé byli krásní jako Apollónové a hrdí - jako už nevím kdo - protože šli do předem prohraného boje a věděli, že zůstanou Na Bojišti i se svým vůdcem.
Když jsme vstoupili do předvolebního boje, tu jsme si připadali jako hladový a žíznivý poutník v poušti, obklopený řvoucími lvy, byli jsme jako vonná květina, kterou ze všech stran dusí plevel. (Něco jako naši Zelení, pozn. autora).
Stáli jsme tak, jako nevinné dítě na střeše zatopeného domku, kolem kterého burácí příval špinavých a kalných vod. Připadali jsme si jako nevinná panna, zavlečená do brlohu hanby, obklopená kuplíři. Bylo nám asi tak jako člověku, který si nešťastnou náhodou sedne s holými kalhotami na ježka.
A kolem nás v naší pevnůstce hučelo to rozvášněnými politickými zpátečníky, kteří dali se zlákat velkopopovickým pivem a volili Choce, či smíchovským pivem U Líbalů, volíce Viktora Dyka. Nešťastnou shodou okolností se stalo, že v naší volební kanceláři čepovalo se pivo vinohradské, naši agitátoři se napili toho piva, pak museli pořád běhat na záchod, a to byla celá ta jejich volební agitace. Neblahou shodou okolností se naše volební kancelář jmenovala V Kravíně, a nyní si všecko představte dohromady: záchod, kravín, strana mírného pokroku v mezích zákona, kandidát s nařvanou hubou, nezvyklý program politický, a tak to nemohlo dopadnout jinak, než jak lze vyjádřit oním krásným francouzským slovem: débacle.
Dostali jsme jen 36 hlasů, ale můžeme zvolat tak, jak volá strana klerikální, když někde dostane výprask, že těch 36 hlasů svědčí o mohutném rozmachu strany.
My jsme sice dostali na frak, ale morální vítězství je na naší straně, jak říkají realisté v čele s Masarykem.
Byli jsme biti jako žito, ale bylo to předzvěstí šťastnější budoucnosti - jak říkají mladočeši.
Co říci závěrem? O činnosti Haškovy strany koluje mnoho různých, někdy až rozporných informací. Tak se liší udávaný počet hlasů, Hašek ve zmíněném projevu hovoří o několika bodech programu, ale zmiňuje se jen o domovnících. Mimochodem, přemýšlel jsem, proč strana navrhovala zestátnění domovníků a kostelníků. O kostelnících je stručná zmínka jinde - jedná se o pomoc při volbách, kterou by tito mohli poskytnout sčítáním "mrtvých duší" jako u Gogola. Zestátnění domovníků se vysvětluje jako narážka na ruské poměry, kde domovníci byli ve státních službách a sloužili jako policejní donašeči. Současná vládní koalice se patrně nechala inspirovat tímto nápadem pouze ideově - její pravidla pro odposlechy jsou pro špiclování mnohem dokonalejší.
Na jiných místech je Haškem komentován i další bod programu strany, a to bod, který zní: "Pryč se svobodou slova!" Hašek zde vysvětluje, že tento bod, který opsali z volebních programů jiných politických stran, původně zněl, že požadují svobodu slova. Když však zjistili, že ostatní politické strany tento bod chápou obdobně, že jen oni budou mluvit a ostatní, že je musí poslouchat - rozhodli se požadovat zákaz takové svobody slova.
Je škoda, že Jaroslav Hašek - velikán české a světové literatury - je u nás v současné době zanedbáván. V jistém smyslu si to zaslouží. Hašek totiž byl "vždy na levém křídle", vždy levici hájil, až se někdy jeho politické postoje přibližovaly k anarchismu. Levice a anarchismus mají k sobě hodně blízko v dobách, kdy lidé nemohou najít nějaké jiné přijatelné východisko ze svých problémů a potíží. Nelze se proto divit, že Hašek v naší současnosti nepatří mezi propagované klasiky; v době, kdy se znovu objevují všechny ty bláboly, kterými majetné třídy ohlupovaly nemajetné, kdy podplácení a vydírání jednotlivců je vydáváno za demokracii a kdy hnutí mladých anarchistů je stavěno na roveň hnutí neonacistů. A policie jako by nevěděla, koho má hájit a proti komu. Je tmářstvím návrat do dob inkvizice a zbabělostí zakazovat lidem svobodně myslet! Modrá barva demokratické strany nám začíná jaksi hnědnout.
Hlavním iniciátorem těchto tendencí je současné vedení ODS. Většina obyvatel naší země s tímto trendem nesouhlasí; je na čase, aby si to uvědomili i všichni slušní členové ODS, případně i KDU-ČSL a Zelených, a nebudou-li si vědět rady, pak i jejich voliči.
Dost bylo farizejství a falše! O nápravu poměrů je třeba usilovat - ta nespadne sama od sebe z nebe! To bychom si měli uvědomit při vzpomínce na našeho velikého spisovatele - Jaroslava Haška.
A co by nám asi vzkázal on sám - bouřlivák a veliký humanista: "Lidi, nedejte se, držím vám palce!"
Autor: PETR HORA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |