Odměna

Mám obavy před velkými prostorami
a hloubkami

V mém srdci se třepotá bělavý motýl strachu
když plavu nad hlubinou

Když stoupám do výšek
mé srdce klopýtne
o každý další zdolaný schod
a obnažená dálka
boří stropy mých jistot

Netrpělivě očekávám
pomocnou ruku milosrdné mělčiny
nebo pevný dotyk země

To je odměna za moji neopatrnost


Nekrology

Na kolik stránek se vejde
lidský život?

Přijde na to o koho jde

Někdy stačí jen nápis na náhrobním kameni
jindy opis rejstříku trestů
občas doušek v tisku

Někdy však nestačí
ani růžový oblak slávy
vznášející se nad pyramidou
čestných doktorátů

Teprve průvan dějin prověří
kdo byl Někdo
a kdo Nikdo


Drama

Dny nás míjejí
avšak vždy v nás zůstává něco málo z minula
I básně směřující do zítřka
v nás zanechávají vzedmutou vlnu včerejška

V novém tisíciletí
ještě nedozněly ozvěny výstřelů z loňska
a zase ta nemilosrdná hra o život!

(Hra v níž je režisérem smrt)

Neslučitelnost

Peníze prý rodí peníze
ale nerodí chleba!


Pomíjivost

Jsem omýván větříkem tváří
jak byly naposledy spatřeny
Vzpomínám dále -
Kde a kdy?
Vracím se do zasunutých koutů paměti
do kraje návratů
do půle dvacátého století
Volným pádem se dostávám
až za obzor podvědomí
některé vzpomínky vykreslí tváře
jakoby tesané ze žuly
jiné se věkem pohnuly
těžce se derou
z úsvitu paměti
oněměle a mlhavě
okolo přeletí
s křídly přetěžkými
Rysy jsou časem omšelé a otřené
a naše tváře ubývají s nimi
pokryty prachem odcházejícího dne


Tísňové volání

Tříští se o betonové stěny

Den končí potichu
Bez ozvěny

Tísňové volání
Doletí Nedoletí
Zapadne do spár hlubin

Ztracená báseň
Ztracené tóniny

Sám a sám v pustině
s pokusy přežít

Nezbývá víc
než věřit
věřit

Ukázky z další tvorby Sv. Kopečka . . .

Čekání v dešti

Déšť
padající kolmo dolů
na vodě kreslí kruhy

Déšť
Drobounký déšť
Nehledám pro něj metaforu

Říká se přece
Prší
padá štěstí

A proto čekám
v drobném dešti
až půjdeš okolo


Křehkost

Je mi pozemsky úzko
Chladný stesk labutí
se nese po obloze

a ticho padá
jako pírko z nich

Všichni to znáte:
Brzy přijde sníh


Podobizna

Z pyšně sešpulených rtů
vyvěrá šerosvit nedokončeného příběhu
Kompilace na téma Pravda
Kompilace na téma Láska

   Každé slovo
   je tvoje další mříž
   a obavy těžší a těžší
   jsou skryty mezi nepřístupnými
   vrcholy pýchy
   mezi slunnými plážemi jepičího štěstí
   mezi unikajícím zítřkem
   který se ti vymkl z rukou
   a jehož cíp už nezachytíš

   unikl po plytké hladině slov
   plné třísek lží
   a mastných skvrn pomluv

Z pyšně sešpulených úst
vyvěrá šerosvit nedokončeného příběhu
zvolna vysychajícího jako pouštní pramen

   Ani ztracenou minulost
   už ničím nenahradíš
   stejně jako vyčpělý slib
   pošlapanou víru
   nebo zapranou bělobu prvního polibku

Každý život je rub a líc
ne jenom samé štěstí
ne jenom samá špína

   Život je jako mince
   občas můžeš někoho obehrát
   ale nakonec stejně prohraješ

A v tom je život stejný pro všechny!

V d-moll

Postůj
V tom potemnělém okně
hrají Beethovena
Devátou
s Ódou na radost
těžce se zvedající na kolena
a s křídly jako z olova

Kampak bys chtěla letět
v noci sama
Bláhová


Romance

Dnes už mám srdce drsné
jako dno horského potoka
jenom vzpomínka se vsunula
mezi veřeje času

Srpek měsíce svítí
stejně magicky
jako tenkrát

Zůstaneš stát
a podivíš se
Ještě cítím teplé místo
po otisku tvé dlaně

   Srpek měsíce
   s navlhlými řasami
   se pozvolna nakláněl naznak

   Měla jsi zavřené oči
   zbývalo jen několik kroků
   k okraji propasti

   V tremolu hasnoucího ptačího zpěvu
   a prstů třesoucích se nedočkavostí
   šplhajících do výšek
   i do prohlubní strachu
   někdo na mne
   již dávno náměsíčného
   náhle zběsile zavolal
   Ne Ne

   Jako bys bořil zeď
   do nekonečna

Ještě cítím teplé místo
po otisku tvé dlaně
ale vzkřísil mě až zostuzený
syrový čas lhostejnosti
kdy vteřinové intervaly
podpatků tvých lodiček
obrácených přídí na opačnou stranu
doznívaly na druhém konci
oprýskaného vrcholu noci


Dilema

Výtahem slávy
až do nejvyššího patra!

Ale kam potom?

Mgr. Svatopluk Kopeček

Narozen 25.12.1933 v Užhorodě (Ukrajina, dříve ČSR). Vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy, publikoval v několika literárních časopisech. Jeho verše se objevily v básnických souborech »Terč mezi terči«, »Kletba«, »Století neznámé buď požehnáno«.
Je členem Unie českých spisovatelů a Výboru národní kultury.

Samizdatem vydal celou řadu básnických sbírek, v poslední době např. Čekání v dešti - 1995, Akcenty - 1998, Sentimentální básně - 1998, Hodina osamění - 1999, Nesentimentální básně - 1999, Pátek třináctého - 2000. Jeho poslední sbírka nese název Tísňové volání (Brno 2001) a je provázena kresbami Vlastimila Tomana.

Návrat
na hlavní stránku