Merry Jane vplouvala do přístavu. Nízko nad vodou se válela mlha. A o příď se rozrážely vlny. O třináct metrů výš stál u zábradlí Muhamad Abdul Ali a zkoumal světla na okolních kopcích. Podíval se na hodinky. Dvě dvanáct. Pohlédl na přibližující se přístav. Vytáhl jednu cigaretu z krabičky, vložil ji do úst a otočil se, aby byl zády k větru. Asi v půli paluby spatřil pod kývající se lucernou postavu. Spustil ruku se zapalovačem a snažil se v tom kývavém světle něco rozeznat. Vždy, když se lampa naklonila a osvětlila zábradlí, viděl zřetelně postavu, jak se nahýbá z paluby.
"Hej, kdo je tam," křikl do větru a kráčel k tomu místu. Nikdo touhle dobou na palubě být neměl. Při dalším kyvu lampy byla paluba prázdná. Rozběhl se. Nikde nikdo.
"Tak už jsem úplně blbej," broukl si pod vousy a konečně si zapálil. Otočil se a odcházel na své stanoviště na přídi. Sotva udělal dva kroky, od zádi se ozvalo plácnutí vody, jako by někdo hodil pytel přes palubu. Muhamad Ali se zastavil, ale pak jenom mávl rukou a opřel se o zábradlí na špici.
Demetrios seděl na své oblíbené bedničce. Bylo na ní něco napsáno španělsky, ale nejvíc si cenil nápisu ARGENTINA EXPORTED. Právě se zvedl přihodit nějaké prkno na oheň, když od mola zaslechl divné šplouchání. Popošel blíž. Nad vodou se válela mlha a nepříjemně foukalo. Poškrabal se ve slepeném vousu. Zachumlal se hlouběji do svého špinavého kabátu a odešel nazpět mezi dva odstavené kontejnery, kde čoudil oheň. Přiložil a usedl opět na ARGENTINA EXPORTED. Z kapsy vytáhl poloprázdnou láhev kořalky a nahnul si. Pak se opřel zády o kontejner a pomalu začínal klimbat. S cuknutím se probral, když do přístavu vplouvala menší loď a lodní sirény zavřískaly nad ztichlé, spící město.
"Sakra, odkud jedeš, že si tak vytrubuješ, krucinál!"
"To je Merry Jane, Demetere, pluje z Káhiry s datlemi a fíky."
Demetrios se s úlekem otočil. Za ním stál starší vousatý muž a voda z něho jen crčela.
"Člověče, snad neprší?" bylo jediné rozumné, co z něho mohlo vypadnout.
"Trošku jsem si zaplaval."
"Kdo seš, sakra?"
"Já jsem Bůh, Demetere."
Elias Dareios přišel do své kanceláře, svlékl si kabát a pověsil ho na věšák. Na stole ležela hromada nevyřízené korespondence. Sedl si za stůl a odsunul papíry stranou. S hlavou v dlaních se opřel o stůl. Chtělo se mu spát. Po chvíli se narovnal. Otočil se na židli a zapnul rádio. Povzdechl si a začal trhat obálky. Pak se pustil do článku o sochařské výstavě v galerii Symé. A pak se pustil do básně. Zrovna opřený hlavou o opěradlo přemýšlel nad dalším veršem, když do kanceláře vrazila Helena. Pracovala v oddělení tisku. Elias se už několikrát pokoušel ji svést. Neúspěšně. Vždycky mu dohazovala skvělé informace.
"Jak se vede?"
"Co chceš slyšet?"
"Snad asi dobře."
"Mám se dobře. A co ty?"
"Co chceš slyšet?"
"Trochu hloupý."
"Zkus něco lepšího."
"Pojď se mnou dneska na večeři." Elias si hrál s propisovačkou a ta nepříjemně cvakala. Sem tam. Sem a tam.
"Pokud mně nebudeš zase sahat na zadek, tak beru."
"Nevytahuj zapomenutý války. Tak platí?"
"Jo, proč ne?"
"V osm u Škeble?"
"Fajn, tak zatím." mávla rukou a odešla. Elias zavřel víčka a prsty si mnul kořen nosu.
"Já jsem ale kráva!" Dveře se rozletěly a v nich stála opět Helena. Proti světlu vypadala jako zatraceně pěkně tvarovanej pytel rýže. Strčila mu na stůl lístek a zmizela. Elias vzal papír do ruky a otočil ho:
U Modrého korálu sedí Bůh. Zn. Tajné!
Poškrábal se na zátylku. Helena ještě nikdy nešlápla vedle. Posunul lístek dál od sebe a napsal verš, co ho právě napadl. Pak se zvedl, oblékl si kabát. Podíval se na stůl. Na papíru stálo:
U modrého korálu sedí Bůh. Zn. Tajné!
Roztrhal ho a hodil do koše.
Elias vešel do Modrého korálu a hned ho uviděl. Seděl úplně vzadu v rohu. Zpitej pod obraz.
"Ahoj, já jsem Elias."
"Já vím, dáš si pivo?"
"Jo."
"Dionýsi, dej nám ještě dvě!"
Barman přikvapil se dvěma sklenicemi a postavil je před ně. Chvíli bylo ticho.
"Seš opravdu Bůh?"
"Jasně, že jo, jako ty jsi Elias Dareios."
"Je to zvláštní, ještě nikdy jsem nepotkal Boha."
"Já taky ne." Bůh se napil a pravil.
"Bydlíš daleko?"
"Ne, dva bloky odtud."
"Co kdybych u tebe dneska přespal?"
"Proč ne, jasně."
A pak seděli a pili a klábosili. Bůh byl stále opilejší. A pak přišli do Eliasova bytu. Bůh se svalil na pohovku v obýváku a úspěšně umřel. Elias mu zul boty. Potom odešel do kuchyně a vytáhl z lednice párek. Snědl ho jen tak. Pak přešel k telefonu. Zvedl sluchátko a vytočil 24 87 25 37. Chvíli bylo ticho, a pak to začalo těhotně vyzvánět.
"Heleno, co je?"
"Ahoj, tady Elias."
"Co otravuješ, právě se sprchuju."
"Promiň, že jsem to nestihl, nezlob se, něco mi do toho vlezlo."
"Je v tom nějaká ženská, že jo?"
"Není."
"Nekecej."
"Přísahám, že v tom není ženská."
"Dobrá, tak jindy. Ahoj."
"Ahoj."
Odešel do koupelny a umyl si obličej. Trochu se potácel. Za chvíli už byl v posteli a usínal.
Ráno se vzbudil. Bůh byl pryč.
"Škoda," pomyslel si Elias, "chtěl jsem se ho zeptat na tolik věcí."
