OBRYS kmen
Číslo 11
Příloha internetového Obrysu - Kmene
1. června 2003
POEZIE
Peter Marlowe, Gregor Moldavit, Světlana Kočí,
Tom Odpad

PETER MARLOWE

Botino trápení

Stýskala si bota
že nemá tkaničku

Stýskal si chlapec
že ztratil Aničku

Aničku Aničku
teď slzy na krajíčku

Tkaničku tkaničku
politujme botičku

Nešustila křídla
a byla těžká mlha
plující večerem
nehrála k tomu hudba
Anička coby ta tkanička
ztratila se

Už není ji víc
Jen prázdné místo v srdci a botě


Apokalyptický záchvat dušnosti
skomírajícího chudáka


Nehnutě sedím
a má pohnutá mysl
se kamsi ubírá
zaraženými myšlenkami
se prodírá
ale neprobere se

Skoro nedýchám
oživovací pokusy
umírající duše
jsou zbytečné
jako víno jablečné

Umírám tiše
V objetí plyše


Rady

Za pravdu se synku bij
na zdraví všem spravedlivým pij
nad ztracenou láskou si nezoufej
v domech pokrytců se ani nezouvej
svatou pravdu protežuj
a hnusnou lež zatracuj
buď svým a dýchej zhluboka
vyslyš i prosby zdaleka
slabým a potřebným stvořením pomáhej
zlým na záda rány nakládej
nebuď pyšný a piš často domů
neúčastni se prosím nikdy honů
bezbranných je až moc
zbabělce jednou pohltí noc
a z honce stane se lovený
ty můžeš být také honěný
ostatní lidi podle činů suď
takovým prosím chlapče buď
ať vidím že jsi jiný nežli já




Chachacha

K smíchu je komár brousící si sosák
k smíchu není naostřený bodák
k smíchu je uvažovat o blbosti
ale ne o nerozvaze a hrubosti

K smíchu je řada lidí
co jen sebe na světě vidí
ale ti se smějí nám
a já tisíc chutí mám
zapomenout že jsem člověkem

A proto splácím nekonečným vděkem
těm kdo jsou ochotni naslouchat
a ne jen se hloupě smát
taky nechtěl jsem poslouchat
protože sám jsem chtěl mluvit
útěchu rozhřešení znát

Chtěl jsem ač bylo málo vrb
poslat tíži pryč
ale osud se náhle zvrt
a ze mě se stal strom
naslouchající těžkostem
a měl jsem tisíc chutí shodit listí
v oplátku těm bolestem
které jsem slyšel

Proto se málo směji
svým srdcem se hřeji
ale to nestačí
na hrudi mě sem tam zatlačí
a píchne
snad mi vzduch do plic někdo dýchne
až nebudu mít sílu

K smíchu jsem já
i k politování někdy jsem
budu se smát nad komářími sosáky
a budu hrdinně odvracet bodáky
smějte se hodně a často
prosím
já miluji lidský smích


Hladovějící

Právě teď někdo
umírá hlady
právě teď
ukazuje má milá vnady
úplně někomu jinému
někomu zcela sytému
a já
právě teď
umírám hlady

GREGOR MOLDAVIT

Divná země

Na jezeře divná síla,
divné vlny rozvlnila,
ve vzduchu ta divná síla,
divné víry rozvířila.

V pustém chrámu divná víra
divného Boha ustavila,
zpustlému chámu peněz míra,
divného kněze vysvětila.

V zdravém těle zdravý duch,
divná síla v zemi té vládne,
v divné duši divný ruch,
a divný splín ti na ni padne.

Na Říp vystup, noho česká,
divný pocit v těle hlodá,
shlídka na vlast bude hezká,
když ti Němec lístek prodá.

Země je to zaslíbená,
mlékem a strdím oplývá,
praotcem byla vyvolená,
divný čas teď prožívá.

Na vinici réva sládne,
do očí přec cosi bodá,
krajina se táhne ladně,
McDonald jí rázu dodá.

Na nebi temném divná síla,
divnou záři rozzářila.
V srdci chladném divná víra,
divný oheň rozohnila.

Divný tlak tu zemi svírá,
když z otroctví se vymanila,
tu divný oheň, divná síra,
divnou ocel zakalila.

Dozněl výstřel na Auroře,
sexturista v Praze bleje,
poslyšte to lidské hoře,
co se tady vlastně děje?

Na Bílé Hoře král vše zvoře,
sedláček to za něj splatí,
má hezkou dceru, prodej ji Bože,
ať v bordelu svou počest ztratí.

Ctnostná panna, sotva zralá,
za kurvu krále dluhy platí,
slyš, dynastie vychytralá,
co když ti to jednou vrátí?

Tahle divná peněz síla
tři příkoří přikořila:
V právu právo popravila,
z lásky lásku vypudila,
v duši ducha zardousila.

V soukolí kola rozkolila,
vpravdě pravdu pravdě vzala,
v řádu řádně zařádila,
pak žháři žehu požehnala.

Vlk v beránčím se rouchu skryje,
v divnou sílu silná víra,
když miliardy požaduje,
hamižnost mu z očí zírá.

Zbožně, bratři, dále spějme,
za Kristem a jeho dílem,
s pravým Bohem obchodujme,
druhý Bůh buď našim cílem.

Rodné lány barvou hýří,
v kase státní díra zeje,
vláda nato celkem síří,
zase jen čas beznaděje?

Země z temnot vystoupila,
než na světlo si zvykly oči,
moc zrůdná vládu nastolila,
a svojí hrůznou rundu točí.

Vroucí vřídla varem víří,
českému králi sílu vdechá,
když bolest se mu v ledví šíří,
snad ho Ivan napít nechá.

Praha je zlatá stověžatá,
život Čech by za ní dal,
tisíc let všem byla svatá,
než jí vekslák rozprodal.

Po lučinách voda hučí,
po skalinách bory šumí,
něco tady hýbe žlučí,
ať přežije ten, kdo umí.

Na rodné hroudě, v státní kase,
divná síla vládne světem,
všechno spase divné prase,
kdo vrátí tu zem vašim dětem?


SVĚTLANA KOČÍ

Duha

Jaká bývá duha?
Žlutá, červená, modrá a zelená.
Jaká je ta duha?
Hladce lomená.

Kam letí ta duha?
Lidem pomáhat.
Proč to dělá ta duha?
Aby se lidé uměli smát...


TOM ODPAD

život je můra

seš můra
vidíš své světlo a
míříš přímočaře k němu
žárovka je tvým žhnoucím koncem
k němu tě to táhne
někdo zhasl
a ty dutě narážíš
do stěn do nábytku do lidí do okna
a pokud se někdy
zase rozsvítí
bude to za sklem
a ty
hlavou pořád a pořád
do okenní tabulky
až pochopíš
že ve tmě není možný najít světlo
usedneš na strop
a budeš tiše čekat
a snad
přijde ještě jednou
jedinkrát
ten žhavej magnet usmíření a cíl
anebo ne


odpovědi

sedět v pokoji a čekat na smrt
nenávidět slunce a radostné výkřiky z ulice
probírat se vlastní hloupostí bez možnosti najít cestu ven
v zoufalství tisknout klouby do běla
realita se připomíná pálením posledního kroužku cigarety do prstů
a hlasitou hádkou těch od vedle

hledat odpovědi v pramíncích vody proteklých pod oknem při poslední bouřce
v krvavých flecích po komárech na zdi
anebo v zátkách od piva na podlaze ve špinavém prádle na židli a čistém v šufleti
hledat odpovědi a nacházet pouze samé slepé cesty
nacházet jenom to co už bylo stokrát řečeno
a stokrát špatně
nenacházím nic co by mohlo být aspoň někdy pravda
tolik toho bylo
a všechno k ničemu
snažím se dožít dalšího dne
je jen jedna cesta ven

nehledat odpovědi
neptat se sám sebe
a dál poslouchat
křik ptáků pod oknem radostný smích dětí nářek alkoholika
ticho sebevraha padajícího kolem mého okna
roztříštit dalšího komára časopisem o stěnu
kde po něm zůstane jen flek krve a změť polámaných křídel a nohou
nehledat v tom souvislosti
ti odvedle už přešli ke rvačce
zavírám okno
nehledám odpovědi
dám si pivo zapálím cigaretu lehnu si do postele a budu onanovat
už nehledám odpovědi
stejně žádné nejsou


vzpomínky

kde jsou
všechny mé zatracené myšlenky
zahrabal jsem je do zamrzající hloubky?
nebo ukryl v tajné skrýši?
kde jsou
všechny mé sny
o hrdinství bolesti a nenávisti
o pokoře zničených rukou
kde jsem já sám
vše se rozprchlo
přes kolejiště
pod kterým není podchod
kde jsou vzpomínky?

potkal jsem dnes zloděje lotra zoufalce alkoholika
vzpomněl jsem si na něho jako člověka
byl jím
stále jím je
ale mé vzpomínky
nejsou
stejně jako
sny myšlenky pocity vůně
co byly
a mě
jenom bolí ruce a záda a hlava
a zbylo toho pramálo
umřelo to
stejně jako já umírám
a budu ještě aspoň třicet let
protože jsem příliš zbabělý na sebevraždu

Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
Optimalizováno pro Internet Explorer 4.x, rozlišení 800x600
© 2002 Obrys-Kmen