BLUDIŠTĚ V TOBĚ
Chráníš si labyrint toužení
chytnu se do jeho vězení
tvá pusa je pro mne bludiště
hledám tě bezradně, a když tě
konečně mám všude okolo
únavou usneš mi napolo
tvé oči do sítě lapí se
ze dlaní doteků napí se
třeba jen jedinkrát, miláčku
ať najdu z bludiště vytáčku
DVA DOMKY
V noci ses probudila sama
v domku, ale necítila ses opuštěná:
Škrábalas nehtem o stěnu
a dotkla ses tak zevnitř mého srdce
Často se ti takhle zdám?
Až tě domek znova zabolí, zase
se ti probudím, jo?
Ale někde v čase stojí jiný domek
a on je ta chvíle, v níž mě máš ráda
a kde bych bydlel a umýval se
tvou krátkou láskou
CO NECHCI
chci tě česat a tvý vlasy sbírat
se země
chci ti tvý nohy něžně svírat
zebe mě
a chci tvou pusu a tvý náušnice
chci si tě složit a ne do krabice
na chvíli aspoň mít tě na provázku
a pak zas volnou
chci tvou lásku
a bydlení v tvý slině
a odplavit každou tíseň
a slyšet píseň
s tebou v kině
a chci tvý prsty, v nichž si odpočinu
nechci to všechno jen tak na vteřinu
TVÉ KOTNÍKY
Spím s tvými vlasy
kotníky tvých nohou jsou z hebkého sýra
a tvé zuby z jader pomerančů
a pak se loučíme
tak si kousni sýra
a ty se ptáš:
Tos tak opojený pomerančovou šťávou?
To máš takový hlad?
MAGNETY
Magnety máš rozprostřeny po kůži
i pod víčky
i na dně moře uvnitř tebe
v zrcadlech vlhnoucího nebe
kam nesmí každý
do bludiště
tam máš jen ty své skryté hřiště
a dravě něžná lásky pěna
postříká stránky bez děje
a ačkoliv se na tobě nic nemění
jsi dobřejší po každém dalším přečtení
a ačkoliv se s tvou krásou nic neděje
jsi změna
a nikdy už mi nepovadneš
tak spi si dlouho
pro krásu
a rosa jsi
a ze rtu spadneš
kapky ti po bouřce vyčešu ze vlasů
ale nechci se tě dotýkat
jen
mezi písmeny
zimomřícími na mokrých listech
TRAMVAJ PRO TEBE
Jednou se staneš neviditelnou
ostatním:
Už o mně žádný nesní
Tak sama
Ale já tě pustím sednout
a ne ve snu
UŽOVKOU
Usínám ti tu o samotě
řekla a zachumlala se do mechu.
Svlékla odumřelou kůži:
To chci být pokaždé užovkou tvých snů
svíjet se v ostrém jehličí a toužebně syčet:
Tak si mě vem a obtoč kolem prstu
TAK SI MĚ OPATŘI.
Pročs mi nechal svobodu a nevzal krásu?
TVÁ RUKA
Jsem plnej tvých očí
a ty se jinam stočí
jsem plnej stesku
a ty máš jinou stezku
jsem plnej samoty
a co ty?
Jsem plnej sexu
a tys písmenko v textu
jsem plnej něhy
a ty jsi jako sněhy
jsem plnej snění
a tvá ruka tu není
TKANIČKY TVÉHO VLASU
Ráno jsi vyběhla do žhavoprašna války,
poštolko - a navrch
na tisíce šamponových tkaniček
jsi slunci prostřela snídani:
perly sprchy.
Potkal jsem tě u krámku s morčaty
a zlatými křečky léta
a tolik, tolik jsem ti toho potřeboval říct.
Předešlas mě: "Zavaž si tkaničku.
Ať na mne neupadneš!"
A ze tkanic TVÝCH vlasů
skanula
na naše dotýkající se boty
poslední
sluncem ještě nevysrklá
slza.
A pak bylo horko.
