Z neděle na pondělí
Jak šelma uvězněná v oblé kleci
s nadějí hledající nejvhodnější polohu
pro krutá zavití co umí k štěstí téci
zorničkou lásky hltám tě - svou oblohu
Zvědavost razí básně při nahotě
jež promítá nám Ave v dotecích
nástrojů kůže - smyčců z žíní slin
nad lampou úžasu kde hoří klína knůtek
Tak týdně zápasíme - vrásky na čele
koření otázek kdo vyživuje cit
života změny který prostrčil
mřížovím pilník v patách krotitele
Lásce
Přibliž se rychle - nemohu žít stranou
jak první šedina co z čela spadla ti
do klína ženy aby zazvonila hranou
teskných chvil /už se nevrátí.../
Půjdeme tiše za výbuchů malin
do lesních zámků kde panuje dým
z hmatů - těch kopřiv jimiž proplouváme nazí
k sluneční lázni s kruhem srdečním
A potom tíhou u dna přitaženi
najdeme místo kde zanechat dech
pro úžas že dnes v čísi cizí dlani
dokázal štěstím roztát ledovec
xxx
Když na telefonní sluchátko
mého hrudníku
minci ucha přiložíš
uslyšíš mezi tónem spěchu a práce
praskot poruchy
Jako když déšť a vítr mačká slámu
které jsi říkal
láska
Říkáš lásko
Vyslovíš slovo co se lehce říká
žhavý jak láva zítra ale led
a ono ve mně jak mačeta klestí ticha
kouře i páry z kterých stoupá zpěv
- nepsané texty že jsem zase sama
dohnána na kraj strží
zrcadel odkud civí příští - rána
jež počítá steh tržby
přestože věří že lze vracet
mechovku duším i stlát studánky
oka chvil bez kalu vás neumíme zhášet
když všechno je tu na splátky
Moment z Kobylis
Mé tělo pozdvihuješ k sobě jako víno
ve zdviži náruče chutnáš jeho koření
skořici jejíž síla sílí ze zásob něhy
milostného spojení
až bije o panely na poplach:
" napumpováni krví chvějeme se
krásně živí !"
Než tahle vteřina se změní na Saharu
do schránek srdečních
v kterých to léta nešustilo
vmete své rekomando
- prach...
Noční šum
Přirovnáváš mne k elektřině
a už sténáš
zasažen silou voltů
slova žena
Týden co týden vyčkáváme
kdy skončí tření vodičů dvou těl
vypínač otázek ale
ze všech stěn bytu strachy odletěl
Vždyť my dva třeba i za sto let
nicotní neláskou úředně sežehnutí mrazem
dotknem se sebe - drátů
spadlých na zem!
Dárek
Ani jeden Štědrý večer nebudu s tebou
ani jeden Štědrý večer neobrátíme spolu rybí šupinu
nezapálíme svíci
a přece - den předtím rozbalíš dárek polibku
k chvíli
kdy pod provázky výčitek zasvítí náhle pravda
která jak jesličky svírá naše životy
Dvě žíly do nichž jsme cukřenkou srdcí
naprášili zlato...
PF
Píšeš už jednou za rok - na Vánoce
šťastný a veselý atd.
co ty víš o dnech které vlečou se jak ovce
po vypálených pastvinách
jdou s hlavou Zvonem snů a bečí do tmy
betlémská karavana jíž jsi zeleň - střed
jen hladit dlaň a světlo rozetnout
když láska nemá na dárek
když piják duše saje tahy písmen
vzpomínky na Kampu kde jiným nasněží
podpatek tepu o vyznání křísne
ozvěny žhaví trhliny mých zdí...
xxx
Tvoje ruka je kartáč plný elektřiny
co laská
mé tělo - silové pole
jehož kruh přeskočila láska
a dechu vyrazila pojistky
že jizvou stenu je už rozbrázděný
že třeseme se /zajatci vlastní pleti/
jako zemětřesením napadené stěny
Zboží se nezboří v nás co já vím
možná že bez poruchy vyvázneme
Dva spotřebiče Úsměv ledový
ó blesky bílé němé
xxx
Milováním na plyšové dece
jsi skončila lásko
stočená do černého klubka oblíbené gramodesky
V prstech nám sedí nepřiznány
Severní póly odcizení
a každý ukazuje k srdci - soudní síni
kde se jen ze zvyku dělíme
o majetek vzrušení
Tobě
Ach stárnu stárneš neříkej to slovo
jenom jednou se spolu projet po moři
za kterým spatřím město Asklépiovo
do lůžek kamene své tělo ponořím
jak nástroj z vosku na nějž může čas
i víra že černý knot mé hlavy
ve křiku rozkoše trhne za panty věčnosti
- tak zachraňuje nás...
Pastel z dálnice
Ležérně opírají se tu o zábradlí
mrazivé ráno na stehnech jim točí mramorová kolesa
hle pohon tvrdých měn ach Jiřky Zdenky Madly
když brzdí bourák zní mi Symfonietta
ale vy za fanfár nesete své vnady
tančíte pánu jako černé biče Řvavé hity
nebo spíš labutě tlačené do zahrady
kyselých padančat - střásané prosperity?
Z Alhambry
" Pracuji v New Yorku
a zvu tě do Dillí
jenom tam chci s tebou mít
dítě
vždyť je to chvíle
kufry bychom balili
oceán do snění
nejněžněj potopí tě
pro mne zní
nad Granadu sladce:
prosím připoutejte
se..."
a z mých ramenou
zatím odlétají kakaoví ptáci
průvodci
Indií
v zobáčcích
touhu
po
lese
Přání od moře
Abys byl v mých žilách
písek co neopouští dno
když blesky na pěšinku češou mraky
prskne hrom
Když ještě ležím - jižní ovoce
ve strážním koši
tvojí
náruče
Z Maroka
Tvé vlásky miláčku jsou moře
do smrti plavila bych se v nich
líně jak loď
posunována šrouby kouře
Loď s krásným českým jménem
skvělým nátěrem
co praská
šílenou touhou po tabákových dálkách
Můj náklad - Říp ovoce
likvidoval by zákeřné nemoce
a domorodci s kterými se měřím
hnědí své pleti
nechtěli by věřit
proč jenom k tvému tělu
modlím se a vzhlížím
mé sbohem nikdy neobletí
zemskou tíži
xxx
V noc po příteli jsi mi řekl:
kdyby ti někdo ublížil
zabiju ho
a já si vzpomněla
na židovskou čtvrť Córdoby
květiny
i škleb hákového kříže
Dvě a půl hodiny je to vzduchem
miláčku
/ pro něhož
vysokozdvižnými vozíky chodidel
vzpírám
hvězdy /
a tobě náhle chybí
tolik rukou...
Pozn.:
Vybráno ze sbírek Beseda pro jeden hlas a Vzkaz bosé stopy /básně z cest/
