Když jsem před mnoha lety, jako mladý student, zaslechl poprvé jednu z polynéských písní, okamžitě jsem byl fascinován její melodií a do nekonečna jsem si její záznam přehrával. Od té doby uplynulo mnoho let, mnoho dalších písní jsem slyšel, také je hrával a zpíval. Abych přišel až na jádro věci, učil jsem se tahitský jazyk, některé písně jsem přeložil. Dodnes jsem uchvácen těmito čarokrásnými melodiemi, a jak se postupně seznamuji s dalšími a dalšími, pořád nacházím něco nového. Za těch mnoho let se mi stále vnucuje otázka, co je v této hudbě tak magického, proč nás přitahuje, přestože její interpreti jsou nám tak vzdáleni v nekonečném prostoru? Proč se nám zdá, jako bychom jim rozuměli a znali je od pradávna?
Myslím, že odpověď na tyto otázky nebude tak složitá. Hudba, o které chceme hovořit, je hudbou, která tryská ze srdce přírodního národa, jenž sice neoplývá bohatstvím, ale umí se rozdělit s radostí a láskou s každým, kdo přichází na jejich ostrovy s dobrými úmysly. V jejich písních cítíme krásnou přírodu a lásku lidí, které se mnohým „civilizovaným“ národům už nedostává. I jazyk, v němž se zpívá, lahodí sluchu.
Proč jsem se zaměřil jen na Tahiti, a ne na celou Polynésii?
Tento obrovský prostor, začínající na severu u Havajských ostrovů, končící na jihu na Novém Zélandě, zahrnující na západě ostrovy Samoa, na východě až Velikonoční ostrov, je natolik veliký, že není ani v silách jedince poctivě celou tuto oblast prostudovat. Vzhledem k tomu, že jsem měl k centru Polynésie, k souostroví Tahiti, vždy ten nejvřelejší vztah, že jsem tuto oblast nejvíc poznal, dovolil jsem si zaměřit svoji skromnou práci jen na daný region. Protože však všichni Polynésané nakonec pocházejí z jednoho místa a jejich předkové po dlouhá staletí postupně celý prostor osidlovali, mají mnoho společného i kulturně, a tak co bude řečeno o tahitské hudbě a tancích, v mnohém platí i pro ostatní. Velké vzdálenosti, které jednotlivé ostrovy dělí, samozřejmě způsobily rozdíly nejen jazykové, ale rozdíly i v oblasti umění.
Snažil jsem se popsat počátky hudební kultury v dávnověku a navázat informacemi o jejím rozvoji i v souvislosti s kontakty Tahiťanů s jinými kulturami. Text je doplněn obrázky a také ukázkami nahrávek různých souborů folklorních a hudebních. Nezapomněl jsem ani na naše soubory, jež se orientovaly na interpretaci tahitských písní.
V závěru si dovolím poděkovat všem, kteří mi svou radou, studijními materiály i nahrávkami hudby pomohli tento přehled vytvořit.
V první řadě děkuji svému vzácnému příteli panu Janu Řezníkovi, aktivnímu hudebníkovi, učiteli hudby a sběrateli nahrávek polynéské hudby, který tím, že mi dal k dispozici svůj bohatý hudební archiv, pomohl výrazně moji práci zkvalitnit.
Dále děkuji docentce muzikologie paní Janě Freeman Moulin z univerzity v Santa Barbaře (Kalifornie) za cenné informace z oblasti hudebních nástrojů a tanců Tahiti, novozélandskému muzikologovi panu docentu Richardu Moylemu a dalším. A také děkuji tahitské hudbě, že mne oslovila – mauruuru – děkuji.
doc. ing. Tomáš Travěnec, CSc.
