Viktor I. Sibiljev
generální konzul Ruské federace v Brně
Milí přátelé,
jižní Morava je krajem odpradávna proslulým pracovitými a pohostinnými lidmi. Na úrodné půdě se vždy dařilo těm, kdo uměli dobře hospodařit, ale také ctít vše, co dává lidskému životu nadčasový rozměr. Ani kultura tu nikdy nebyla pouhou zábavou pro volné chvíle, ale zejména vyjádřením hlubokého vztahu ke kráse, moudrosti i tradicím předků.
V dnešním světě se zkracují vzdálenosti. Ne vždy to ale znamená, že mají k sobě blíž také lidé. Proto je obzvlášť cenný takový čin, který přibližuje člověka člověku, nabízí nahlédnutí do duše i do nitra kulturního bohatství, v němž různí lidé vyrůstali.
Vřele vítám touhu projevenou tvůrčím sdružením Sozvučije propojit mezi sebou nejen jednotlivé jazyky a obory lidské činnosti, ale zejména lidské bytosti, bez ohledu na jejich národnostní příslušnost a údaje v kolonkách strohých dotazníků. Je to touha postavit pomyslný most mezi lidmi různých národů žijících v současnosti na Moravě, ať jsou to Češi, Slováci, Rusové či Ukrajinci, lidé mluvící a píšící různými jazyky, latinkou i azbukou, či se vyjadřující úplně beze slov prostřednictvím hudby, obrazů i jiných výtvarných děl.
Jedním z výsledků tohoto úsilí sdružení Sozvučije je také almanach z jejich tvorby, který právě držíte v rukou. Věřím, že nebude posledním počinem svého druhu. Vždyť přece víme, že ač přicházíme z různých směrů, všichni jdeme po společné cestě lidského údělu a směřování. A někdy také smiřování.
Radost ze stavění mostů mezi lidmi přeje
Stanislav Juránek
hejtman Jihomoravského kraje
Milý čtenáři,
před Tebou leží první a doufám, že ne poslední almanach z prací napsaných členy Asociace Ruských spolků v České republice (ARSČR). Svou uměleckou úrovní jsou uvedené příspěvky pravděpodobně velmi různé. Avšak volba je na Tobě: rozhodni sám, co se Ti líbí a co ne příliš.
Ti, kteří sestavovali almanach, nejprve chtěli z daných prací vybrat ty nejlepší. Avšak ukázalo se, že nelze stanovit přesné kritérium kvality, a bylo by příliš zodpovědné vzít na sebe roli literárních kritiků. Konec konců - je to prostě riskantní: někoho přechválíš, a ukáže se bezvýznamným, někoho nedoceníš a obviní tě z neschopnosti objevit talent. Mimochodem mohu důvěrně sdělit, že ve verších jednoho z našich autorů našel známý literární vědec něco „bulgakovského“.
Čas postaví všechno na svoje místo. Něco zmizí s vůní mládí, něco se možná dopracuje k vysoké profesionalitě. Proto ti, kteří sestavovali sborník, dali možnost autorům příspěvků, aby sami rozhodli, co je podle jejich názoru hodno publikování v tomto vydání.
Almanach věnujeme památce tvůrců jubilejního sborníku Svazu ruských studentů, který vyšel roku 1932, a chceme se neviditelnou nití navázat na ty, kteří začátkem 20. let minulého století spojili svůj život s českým národem, se zemí, která dala jim i nám přístřeší a stala se pro ohromné množství Rusů zemí rodnou a milovanou. Pro mne je obzvlášť milé toto spojení, neboť jedním ze studentů byl v tehdejším Československu můj otec.
Představujeme Ti, čtenáři, poetické i prozaické práce napsané v různých jazycích: ruském, českém, anglickém…; a chceme zdůraznit, že to odpovídá základnímu principu obsaženému v ARSČR. Spojujeme lidi různých národností a dáváme jim možnost vyjádřit svoje romantické city v jazyce, který je jim nejbližší. Avšak jedno spojuje nás všechny: vztah k ruské literatuře a kultuře. On je hybatelem tvorby a inspirujícím nábojem k psaní.
Jak vysvětlit, že dívka, téměř ještě děvčátko, s poetickým kazašským jménem Akmaral píše své básně česky nebo zralá básnířka, která kdysi studovala v Kyjevě a poznala tam ruskou klasiku, čerpá svou inspiraci v ruské literatuře?
Avšak to už není nutné zkoumat. Prostě se radujme z toho, že máme něco, co nás sbližuje a dělá o něco lepšími, co uchovává v naší duši trochu lyriky a romantiky.
Milý čtenáři, rozmysli se, možná v dalším sborníku budou i Tvoje příspěvky. Čekáme na ně !
Anatolij F. Rozov
předseda Správní rady ARSČR
Brno 2003