Taťána Kuxová (1961) se narodila v Brně a poté, co se sem oklikou vrátila, zde nyní žije s manželem a třemi dětmi. Absolventka filosofické fakulty, kromě redakčních a kancelářských prací se zabývala společenskými, historickými a kulturními souvislostmi. K tisku dokončuje např. práci Fenomén Kuks a současnost. V roce 2003 vydala v nakladatelství Sursum Tišnov básnickou sbírku Potpourri, do konce roku vyjde sbírka poetických výmyslů inspirovaných vínem s názvem Vínmysly.
Kdo by ještě v dnešní době zvolil v českých zemích pro svého potomka jméno Taťána? Zdá se, že bylo spolu s ostatními jmény naznačujícími ruský původ smeteno překotnými dějinami, pěnou dní, která si libuje ve zkratkách, etiketách a odezdikezdismu. Na milost byla vzata snad jedině Natálie, a to ještě musela doputovat přes Jižní Ameriku. Navíc je jméno Taťána, byť právě v Rusku tolik zdomácnělo, jiného původu, starořímského (rod Tatiů), stopy vedou dokonce do starého Řecka. Ale to je vedlejší.
V době, kdy jsem měla přijít na svět, moje maminka takto neuvažovala. Na svém prvním knihovnickém pracovišti hodně četla, hodně snila (otec byl jako voják většinou daleko) a s romantickou představou o novém výhonku ženství (víc si přála holčičku) vybrala jméno z Puškinova románu. Později jsem se naučila na otázku po důvodu svého pojmenování odpovídat také jednoduše: „Moje maminka měla ráda Puškina.“
Ke všemu mi osud přidělil jako souputnici dětství sestřenici Olgu. Puškinova Taťána měla tmavé vlasy a Olga světlé - u nás to bylo naopak. To byl ovšem snad jediný rozdíl proti postavám z Oněgina, kde Olga přitahovala oči a Taťána hleděla mlčky z okna. Na jedné typické dětské fotografii s trojkolkou a koloběžkou se například Olga směje na celé kolo a mně maminka zvedá ruku nad hlavu, aby k mému zadumanému úsměvu přidala alespoň náznak akce.
Od Puškinových dob se zase tolik nezměnilo, akční hrdinky dokonce přitahují pozornost očividněji než kdykoliv předtím. Slova devalvují, je jich všude tolik, že může vypadat velmi pošetile snažit se k nim ještě něco přidávat. Má vůbec význam protestovat proti slovům pro peníze a další požitky, proti slovům neupřímným a odbytým, v rychlosti odemletým nebo odpraveným po sítích? Jako východisko se jeví možnost zahalit se do „ušlechtilého mlčení“. Jenže pak jsou ona vyřčená nebo napsaná slova v převaze. Opačný postup je - psát.
Tady mi pomohla inspirace ruštinou. Než jsem se prokousala k zablokovaným slovům v rodné češtině, začaly mně první verše napadat právě rusky. Snad to bylo jen zdání, že mi ruský pramen, na rozdíl od toho denně užívaného, připadal čistější. Má zdroje v okouzlení rusky psanou literaturou, rusky zpívanými písněmi a rusky mluvícími přáteli. Jsou o nich některé básně ve sbírce Potpourri. Za ten pramen nadčasových vjemů jsem vděčná a opatruji jej před nánosy každodennosti.
Rezignovaná výzva ptactvu
Vyšli jsme po cestě z vyhřátých kamínků.
Možná že stály by detailně za zmínku
sluneční paprsky v sevřeném šiku.
Vyšli jsme ve dvou, bez deštníku.
Ptačí hlas shůry bez zlé vůle
rozdělil slunce na dvě půle.
Tu první nalepím na pohled domů,
tu druhou mřížují pahýly stromů.
Troufli si zazpívat ti ptáčci šedí,
seslali mrak i s chmurnou předpovědí.
Těžké je odolat nevinným svodům,
jen rybník nepojme zbytečnou vodu.
Stručně a jasně, krátce vzato,
překvapení se nekoná,
normální, běžná sezona.
Mlčet je dobré, mlčet je zlato.
Tak ptáci - pozor na každý písk!
Risk se
v něm ukrývá, převáží zisk.
Prosba
Nepřekrývají se naše peřiny,
havrani už klovou,
běh na dvě míle
je pro mě dlouhá trať.
Čekám stále na dvě vteřiny,
na překryté slovo,
na záblesk chvíle,
tak se mi ještě vrať.
Stopstav
Nechoďte za mnou, další slova,
je vás víc, nežli unesu,
opustila jsem místa snová
a změnila jsem adresu.
Nechoďte za mnou, nejsem tady,
hledejte jiný styčný bod,
řádíte v rytmu hitparády a křičíte jak kamelot.
Nechoďte za mnou, obsazeno,
můj slovník už je úplný,
vracím klíč, boty, knížku, jméno
a ještě světlo do luny.
Souznění
Řekl jsi:
Není to už ráj?
Udiveně jsem vzhlédla k nebi.
Bylo dost daleko
a ještě ke všemu po něm kroužilo letadlo,
které nás vidělo bez šatů.
Překvapilo mě,
že nemíníš vnímat drobné nedostatky.
Ostatně, stejně jako já.
