Neřeďte lásku...
Ruská básnířka žijící v aglomeraci Brna, členka Obce spisovatelů, s příznačným ruským jménem Ljubov (láska) a českým příjmením Vondroušková je autorkou řady básnických sbírek a výborů ruských i českých. Toto zrcadlové vydání její poezie ji znovu ukazuje jako skutečnou básnířku hlubinně zakotvenou v ruské tradici založené na citlivém vnímání tepu přírody a vln osudu a lidské pospolitosti, víře a rovnovážnosti života, kterou tak přesně vystihuje ruské úsloví „i smech i gore“ (jak smích, tak hoře). Princip naděje je často tenký jako útlé sluneční paprsky, které proříznou mraky v básni Naděje, neboť nezastaví se věčný vesmírný koloběh, jehož jsme součástí, i když se z něho vydělujeme existenciální reflexí.
Básně Ljubov Vondrouškové již svými názvy oscilují mezi oběma póly lidského bytí (Naděje, Bezvýchodnost, Nostalgie, Dohořívá láska, Začátek konce, Pohádky...), které utvářejí příznačnou sémantickou síť. Básnířka využívá tradice ruského jambického čtyřverší kanonizovaného již v období romantismu, výrazně rýmovaného, přísně vázaného. Spíše než k poematickému tvaru, někdy naznačenému v miniaturních lyrických příbězích (Začátek konce, Dohořívá láska), spěje ke gnómickým polohám, snad nejpregnantněji vyjádřeným v cyklu Pohádky odkazujícím až k orientální tradici („Neřeďte lásku jako špatné pití,/ pro duši chraňte její volné bytí,/ jak pravdu s životem když pevně sepnou/ bez dalších možností jedinou tepnou“ - Pohádky č. 6). Jen obtížně přeložitelná poezie Ljubov Vondrouškové se stává rusko-českým (moravským) kulturním mostem.
Ivo Pospíšil
* * *
Zas další den, kapka v moři,
neulehčil v bídě, v hoři,
jen nápad lehce láme mříž,
duch letí kousek výš.
* * *
Neřeďte lásku jako špatné pití,
pro duši chraňte její volné bytí,
jak pravdu s životem když pevně sepnou
bez dalších možností jedinou tepnou.
* * *
Bludné řeči do ztracena
vztahy ničí, tvoří,
ztroskotání neznamená,
že jsou v širém moři.
Překlad Taťána Kuxová
Dohořívá láska
Nejsme blízcí ani zlí,
jsou z nás lidé cizí,
co jsme z domu vynesli
v nenávratnu mizí.
Láska už neplápolá,
požár už dohořel,
naděje ani zpola,
bohužel, bohužel.
Oči jsou vybydlené,
doutnají popelem,
bouře mě nedožene,
jinde si ustelem.
Vyznám se v tom tak málo,
jen žádné sténání,
co už se jednou stalo
mě znova nezraní.
Myslíš, že neomrzí
se bleskům hřímání?
Zbytečně čekáš slzy,
těm já se ubráním.
Překlad Taťána Kuxová
Polibek
Mezi nocí, dnem, mezi ploty,
nebem nenebem, zemí nezemí,
šly odhodlaně něčí rty
přes zátarasy cizím územím
ti naproti.
Možná s dohledem posla Amora
souhlas neměl nic z neochoty,
žhavý jak tajné pohlazení
nesené větrem umanutým -
tak všanc se daly všemu navzdory.
Mezi nocí, dnem, mezi ploty,
nebem nenebem, zemí nezemí,
stín doteků si zouvá boty,
pouští mých rtů se plíží něha
a ještě nemá ani zmocnění,
nevinná jako dotek sněhu
těsně před pádem do závěje,
blýská se rámě, povolení
na hraně viny s rozhřešením,
na ostří meče se chvíle chvěje.
Překlad Taťána Kuxová
