Eva Vodičková, nar. 1941 v Senticích u Tišnova, kde žije. V produktivním věku radiologická laborantka, obor léčby zářením. Pracovnice v kultuře, dvacet let kronikářka obce.
Zájmy: Fotografie, umělecký přednes, hra na housle.
Je nejstarší ze tří sester. Psát poezii začala v r. 1996, který byl poznamenám smrtí její prostřední sestry. Jí patřily první verše:
Život je křehký jak motýlí křídlo,
smítečko prachu v pokoře cest,
vlas, jenž ti spadl na kolena
a chtěl by tíhu rukou nést.
Je pozdě hledat,
kde ticho říká: Není
I nám se připozdívá...
Tato báseň vyšla v r.1996 ve sbírce KOUSEK SPOLU, kterou vydalo tišnovské nakladatelství SURSUM. Čtení ze sbírky bylo uvedeno na dvou samostatných večerech poezie /brněnské divadlo Husa na provázku a Mahenův památník/. Těsně před vydáním odvysílalo některé básně rádio PROGLAS v pořadu Verše do šuplíku v r. 1998.
V roce 2003 byly verše čteny na večeru poezie uváděném Miroslavem Kováříkem, spolu s jinými autory, publikujícími v nakladatelství SURSUM, v pořadu Poetické nokturno k 80. výročí Českého rozhlasu zazněly s dalšími pěti autory. V červnu tohoto roku vystoupila autorka společně s básnířkou Ljubov Vondrouškovou na večeru ruské a české poezie v sále brněnské VESNY.
Verše v našem časopise jsou z chystané nové sbírky.
POD OBOJÍ
(krajině kolem Dukovan)
Nerušte ho
ať se modlí -
kostelík malý
v dlaních polí -
a z chladících věží
na obzoru
stoupá pára...
Dnešní mládí
na mši nesedává
vyjelo s koňmi
a hříbátko
si na čas dává
/ta pampeliška na příkopu
je tak zajímavá/
A čas zraje
a bzučí včely
o úrodu prosí
kdo nadějným jde polem
Svázanou sílu drtí
Golem
elektrárna atomová.
Svatovítská katedrála
Dějiny věků České země
Nádherná brož
věnovaná Praze - ženě
Na hruď ji vroucně
připjala si
Vznešenost pokory
a lidská touha
Chvalozpěv Dobra
T a s í
STMÍVANÍ
Někdo má zahradu z květin
a jiný z přátel
Jsou však i jiní
jimž bolest sčítá hodiny
Hřejivá dlaň podá heřmánek
ve chvílích úzkosti
přátelé přijdou jako lék
A nejtišším
svítí kahánek jenž
stále víc
čadí a čadí...
POZDĚ ACH POZDĚ
(Těm, kdo se nedočkali svobody)
Před větrem podzimním
chvěje se jablůňka:
Zpozdilý kvítečku
nestihneš léto
a podzim nepřečkáš
a do jara daleko
Nezrodil jsi se
do správné doby
Bezcitný vítr ohýbá stromy
a šerou nocí
pádí kůň vraný
Kopyty češe jablka
ZRCADLENÍ
To tiše kráčí
úsvit denní
a knihu modlitební
otvírá
V hladině vody nebe
omývá si oči
a pahorkům tužkou na obočí
dokresluje rám
Jak prst na ústech
na obzoru stojí
strom
jenž ve svém rozjímání
zůstal sám
Dojata tichem
a úžasem krásy
v pokoře němé poklekám
POZNÁVÁNÍ
Den každý začíná
dětskýma očima
Bezpočet příběhů
kronika lidstva zračí
A dětské oči ji otvírají
Motýlí křídla
Na bodláčí
BARVA HNĚDI
Peřeje hřív jak zralé ovsy
a mlha žíní a řeka těl
překrásné oči plné hnědi
Už jsme se tak narodili
abychom společně s nimi žili
sdíleli radost sáli pot
Pohledem křivým koně neuhoď
Závodní koně sprintem běží
nádherně stavěná ramena
hnědáček denně hroudy boří
maraton země v zádech má
Táhne ji za sebou jako loď
Pohledem křivým koně neuhoď
I tažný kůň má volnost rád
Na chleba těžce se vydělává
Kdo v denní práci v poli stává
nejlíp ví
Slyšíš jak podkovy zpívají?
I tažný kůň má volnost rád
HOUSLISTA
( Janu Beránkovi )
Ty štíhlé ruce
s něhou dotýkání
co s nástrojem dýchají…
O houslích říká se
že mluví
V motýlích rukách
houslistových
z p í v a j í
SETKÁNÍ PO ČTYŘICETI LETECH
Červnový den a závan Brna
Dnes mi voní
Obloha je od komínů černá
jak opona zčásti zatažená
A zvony!
Boží tělo vynášejí -
i naše čeká
Vinárna U KOLA
v Hlinkách otevřená
a velké zrcadlo jež ptá se:
Kdo je ta žena?
V rohu sedí dva zamilovaní
Dnes zde má být akce
Maturanti? Není
Je dnes třináctého?
Dvanáctého paní
Děkuji
Zas jeden den slunný
byl mi darován
A den druhý
od rána už leje
Po generálce
do ostří meče vytvrzené
snímá naostro
Čekat nelze
POZDRAV Z ISTRIE
Pod sprchou slunce bíle leží
oblázky
hozené na pobřeží
Modř oblohy
v lastuře moře sní
a vln krajkoví
hlídkuje břehy
jež tajemství věků znají
V koncertu cikád usínají
a tlukotem křídel
je rackové budí
I vítr je slyšel uléhat -
do korun sosen chodí spát
a s Velkou Medvědicí
nahlíží lidem do oken
Ráno má oči vymydlené
a vane těm
jež touha od břehu dál žene
jak kaménky mořem vyplavené
D v a
