* * *
Proslov
takové sousto pro uši
kdy bubínek tančí v rytmu sykavek
a polknuté koncovky
ty neslýchané konce
zašimrají a zůstanou
jako voda v uších
poskakují pak na noze
v mírném úklonu potřásají škeblemi
polykají a nadechují
a polknuté koncovky
ty neslýchané konce
tam zůstanou
v domečku
v komůrce
pro lakomce
Vina
Pohlaďte po duších
a nemusíte pěstí
popraskaly žárovky v okolí
a hned na mě jako na viníka
pohlaďte po duši
že jsem se ubránil
slouží mi ke cti
V té tmě co nastala
vy víte, že jsem nechtěl
zmizely lampy zmizela světla
a hned na mě jako na viníka
v té neprostupné tmě
jsem chvíli padal
a chvíli letěl
Na ten záblesk pochopení
třicet šest let bylo málo
noc tak nějak zesmutněla
a hned na mě jako na viníka
svou první kapkou šerosvitu
s vyplazeným jazykem
podpis kreslí na obličej
Schizofréna
Někdo mě sleduje zpoza okna
co na tom, že bydlím v přínebí
ten pocit vlévá se do podrážek
počkám si až se vyjeví
Do oka se mi zahledělo
na sto hrůz a dvacet děsů
ten pocit vlévá se do podrážek
pořád se třesu
Obchází mě to před kousnutím
už cítím smrtelné pachy
panická hrůza mě deformuje
panenská taky
Ze strachu a z toho šoku
zapomněl jsem vlastní jméno
jak vzpomínám napadá mě
jenom jedno -
schizofréno
* * *
Má milá je tříhlavá
vyzradil to počet uší
na procházce s ondulací
na večeři s přelivem
o půlnoci s ovulací
pane bože čert ji vem
* * *
Půlnoc je předěl mezi dvěma světy
kdy jeden usíná a druhý protírá si oko
ptáci si zkouší kastaněty
svítání na divoko
Do listů schová se tmavě bílý
odstín noční pleti
obrázek padlé víly
na koštěti
Ležíš tu na břiše
Ležíš tu na břiše
ucho na polštáři
krví ti putují
noční údržbáři
Smáznou ti detaily
opraví názory
někdy to popletou
vzpomínkám navzdory
Ležíš tu na břiše
polštář pod uchem
den je malým divadýlkem
a noc podfukem
V noci ti poroučí
malý despota
přes den se vemlouvá
podbízí, šepotá
Smáznu ti detaily
opravím názory
někdy to popletu
vzpomínkám navzdory
Tužka
Sklouzla se tužka po pravítku
vykouzlila vrtuli
tak jsem ji ztrestal seřezáním
že nebyla mi po vůli
Sklouzla se tužka po pravítku
zrovna když měla dodat lesk
nebude žádné "píšťaličko,
zpívej a těš se na potlesk"
Na černou tuhu zaklínám tě
na černé saze, černou tříšť
k čemu je špička na oštěpu
a kde má oštěp svoji hýžď
Zrovna jsem sázel do písmenek
v kolik a kde a hlavně s kým
když vytlačené křivočáry
řekli mi že tě nepřelstím
Cupy dupy dup
Když usínáš a z posledních sil
hlesneš - pusu a hned spát
ovečky bych ti rozvěsil
abys je mohla spočítat
Vytvořil bych ti z baldachýnu
oblohu plnou jehněčí
beran by ležel na tvém stínu
klidně a nehnutě, bez řečí
Jenom tak pro kontrolu
cupy dupy dup
za mostem vzniká fronta
moc dobře neslyším
cupy dupy dup
Řekni mi číslo konta
Převtělil jsem se do přeludu
číhám tu za mostem na heslo
nepokládám se za pobudu
dělám jen svoje řemeslo
Jenom tak na okraj
cupy dupy dup
za mostem fronta se půlí
moc dobře neslyším
cupy dupy dup
Konto se ke kontu tulí
Na noc si necháš pro jistotu
plandavé modré tepláky
za oblohou teď poskakují
beránkovlčí tesáky
Bujaro
I kdyby zemřel sníh nezbledne více
zatím však leží v náručí borovice
dotekem rukávu lechtá ji pod šiškou
býval dřív vločkou - maličkou
dnes otvírá si v lese dálnici
s polomem vyříznutým na plíci
a široširá stepní pomlka vymáhá slyšení
nejvíc je hluchý
když není
Na jaře vystřelí Země trávu
z ran kůže vyprýští mladá krev
vydá se na cesty v novém hávu
převrátí žíly
lesohled
a místo běloby světlovlasá zeleň
proráží plátno odhodlaným čelem
to není mech kde odpočívá
to není sníh kde z ledu hněte páru
v sněhové kouli jinovatky hříva
vysmívá se jaru
I kdyby zemřel sníh nezbledne více
do tvaru kříže láme se borovice
a při úklonu zazní šelest v hrudi
to sníh se po zimě bujaře nudí
Invence
Když píše dostává se do oparu
to není jako když přepije
vetřelec zhltne doušek zmaru
a rým je takový jaký je
Když píše dostává se do oparu
malý skřet v mystické poloze
jedinec vychován na nezdaru
s očima plnýma koroze
Když píše dostává se do půlsnění
verš s druhým stěží zavítá
když navíc z nápadů nic není
invence slehne zabitá
Připlazí si po písmenech
proklouže kalhoty
při sešupu z Nadmyšlení
územím Krasoty
ztrácí a svíjí se v turbulenci
v rychlosti strhává šaty
ze slov se líhnou vyděděnci
V oparu
Dnes kolikátý?
Noční obloha
Přiložil jsem na slunce cedník
to když sálo řeku mého potu
a nastala noc jak z pantomimy
Když zakývám tak hvězdy letí
Štěrbinami v síti na mě pomrkává
medvědice
Gřuch
Když písmenka se zakaboní
utečou k závorkám
když A je ostřejší abecedy
když B má dvojky prsa
když je strká do neCek
když Drhne drhne drhne
když Ehm jak to vyjádřit
když oFrňuje nos
pak Gřuch
Kniha
Polovinu říjnů v tomto domě
prolétnu očima knihy
a z listů je větrná korouhev
jen občas vyplázne se na mě tvář
a já ji silou vtisknu v řádcích
zakroužkuji do příštího
a jak se sype písmo do krmítka
tak slétají se myšlenkáři na svůj raut
Vteřinové lepidlo
Přistižen lepidlem
zastaven jak písek v hodinách
nedopadnu-li do večera
budu mít doma významné mlčení
Chycen mezi dvěma prsty
přepásán otazníkem
neodpadnu-li do večera
nastane mučení
Pandořina skříňka
V místech kde slušný stůl mívá vytlačeno
Tady jsem byl, jedl a popíjel
V těch místech mívá žena
Pandořinu skříňku
