Za sedmero řekami a sedmero horami bylo nebylo jedno Cukrové království. Cukrové se mu říkalo proto, že v něm stálo sedm cukrovarů, sedm cukráren a sedm továren na cukrovinky. Obyvatelé Cukrového království se nazývali Cukři či Cukrové a všichni byli ze samých sladkostí neuvěřitelně otylí. Většinou se živili pěstováním cukrové řepy, cukrovarnictvím nebo cukrářstvím. A poněvadž dělali nejlepší cukr, cukroví a cukrovinky na světě, vyváželi je brzy široko daleko, dokonce až do samotné Tramtárie. Z vývozu Cukři převelice zbohatli a v každé domácnosti prý používali nejméně sedm zlatých cukřenek.
V Cukrovém království vládl starý král Cukrkandl VII., který měl jedinou dceru, princeznu Cukrolínu. Všichni Cukrové ji pokládali za největší krasavici v zemi. Krása se totiž v obézním Cukrovém království měřila počtem podbradků a princezna Cukrolína jich měla rovnou sedm!
Když královská dcera dosáhla plnoletosti, rozhodl se ji starý král Cukrkandl VII. provdat. Budoucímu zeti chtěl hned po svatbě postoupit trůn a sám odejít na penzi. I rozeslal posly do všech stran, ba i do samotné Tramtárie, aby tam rozhlásili, že princezna Cukrolína čeká na ženicha. A již za pár dní se do Cukrového království začali hrnout nápadníci - dychtiví a nedočkaví jako vosy na med!
Jenomže sotva tito štíhlí a plnoštíhlí cizí princové spatřili vypasenou princeznu Cukrolínu, rázem je přešla chuť ucházet se o její baculatou ručku.
Ta je ale tlustá! děsili se jeden po druhém a horempádem zase harcovali domů, pochopitelně s plnými kufry cukroví na památku.
Takhle to dál nejde! rozplakala se princezna Cukrolína, když práskl do bot i poslední rozčarovaný nápadník. A okamžitě si poručila na uklidnění sedm krabic rumových pralinek. A už ať jsou tady! A šupito presto!
Ze samé zlosti a zármutku pak chrupala jednu rumovou pralinku za druhou a slzy jí tekly po naducaných tvářích proudem. - Ještě aby tak nakonec zůstala na ocet! Vlastně na sirup, jak se u nich říkávalo.
Takhle to dál nejde! chytal se za hlavu rovněž starý král Cukrkandl VII., zdrcený utrpením své nešťastné dcery. Sakramentská situace! Co teď?!
A co kdybys, můj sladký tatíčku, napadlo princeznu Cukrolínu, co kdybys vydal královské nařízení, že se každý uchazeč o mou baculatou ručku musí nejdříve podrobit výkrmné kúře?
Výborný nápad, cukroušku, povzdychl si starý král Cukrkandl VII., výborný nápad, leč obávám se, že by se princové zpěčovali.
Ó ne! pokračovala nadšeně princezna Cukrolína, nezpěčovali, můj sladký tatíčku! Já bych je nechala zavřít do sametem vyložených komnat, plných sametových divanů a sametových polštářků, a tam by jim ve dne v noci servírovali bonbonky a dortíčky a pišingry a ...
A ještě by z toho mohla povstat válka! přerušil ji rázně královský otec.
A víš dobře, cukroušku, že naši armádu tvoří pouze jedna rota vojenských kuchařů a cukrářů!
Já nešťastnááá-ááá, rozvzlykala se znovu princezna Cukrolína a poručila si na uklidnění dalších sedm krabic rumových pralinek, chrup, chrup, chrup!
A než stačila dochroupat poslední kousek, dorazil na nádvoří královského paláce zbrusu nový nápadník. Vznešený princ Střízlík ze samotné Tramtárie!
Přicestoval teprve nyní, poněvadž Tramtárie byla ze všech království nejvzdálenější a jeho kůň byl ze všech koní nejmenší.
Jakmile uplakaná princezna Cukrolína zaslechla zvenku zvonění podkov, zvědavě se přibatolila k oknu: Kdopak to k nám asi přijel? Že by přece nějaký ženich?!
A vyhlédla ven a uviděla maličkého, leč zdatného prince Střízlíka na ohnivém poníku. Uviděla ho, a rázem se do něj zamilovala až po uši. Byla to láska na první pohled! - A sotva jí z onoho milostného výbuchu přestalo v těch uších hučet, okamžitě poručila chystat velkolepou večeři! A hned! A šupito presto! Hodokvas o sedmdesáti sedmi chodech! Hostinu všech hostin! Banket jako hrom!
Prostě seznamovací trachtaci, během níž by prince Střízlíka ohromila, okouzlila, omámila a posléze svou baculatou ručkou laskavě obdařila!
Co všechno jen princezna Cukrolína kvůli své lásce nepodstoupila! Sedm hodin ji sedm komorných a sedm kadeřníků koupalo, líčilo, pudrovalo, fénovalo, česalo, parfémovalo a strojilo. Do lázně se spotřebovalo sedmdesát sedm litrů vanilkové voňavky! Pouhopouhá vlečka její atlasové róby barvy cukrové vaty měřila sedm metrů a sedmdesát sedm centimetrů! A zlatých šperků ve tvaru čokoládových vánočních ozdob na ni navěsili dobrých sedm kilogramů a sedmdesát sedm dekagramů! A kromě toho ji celých sedmdesát sedm minut utahovali do šněrovačky, aby byla v pase alespoň o sedm milimetrů štíhlejší, uf! Pomalu ani dýchat nemohla!
Ano, ano, nekonečných sedm hodin trvaly všechny ty přípravy! Neboť ještě nikdy nikomu se princezna Cukrolína netoužila tolik zalíbit jako právě princi Střízlíkovi!
A když audienčním sálem sedmkrát zahlaholila uvítací fanfára, roztřáslo se princezně Cukrolíně rozčilením všech sedm podbradků najednou. Dvořané se uctivě rozestoupili a ministr cukrovarnictví slavnostně ohlásil příchod urozeného prince Střízlíka z Tramtárie.
Propanakrále, ta je ale obrovská! zhrozil se princ Střízlík, jakmile na ni poprvé pohlédl. Ale jelikož byl dobře vychovaný, nehnul brvou, dvorně se uklonil, pacinku políbil, kompliment složil, souvenir z rodné Tramtárie obřadně předal.
Ta je ale špekatá! říkal si znovu princ Střízlík, když pak usedl k tabuli na čestné místo vedle princezny Cukrolíny. - A fanfáry opět sedmkrát zazněly, starý král Cukrkandl VII. pozvedl pohár k prvnímu přípitku a
hostina všech hostin započala. Měla trvat dvakrát sedm hodin, ne déle, aby se všech sedm set sedmdesát sedm hostů mohlo pořádně vyspat.
Ano, je poněkud macatá, říkal si princ Střízlík o tři sta dvacet osm minut později a poprvé se upřímně usmál na princeznu Cukrolínu. Je poněkud macatá, říkal si, ale není hloupá a má krásné karamelově zbarvené vlasy a sladký úsměv a čokoládové oči a medový hlas...
Pravda, je trochu při těle, říkal si princ Střízlík po dalších třech stech sedmdesáti dvou minutách a podruhé se mile usmál na princeznu Cukrolínu. Je trochu při těle, říkal si, ale je vtipná a její pleť je jemná a bílá jako šlehačka a její rty jsou jako jahody a její zoubky jako mátové antiperly a - a skoro dostávám chuť se s ní oženit!
Je prostě urostlá, říkal si princ Střízlík po uplynutí následujících sto třiceti tří minut a potřetí se něžně usmál na princeznu Cukrolínu. Do konce hodování zbývalo sedm minut. Je prostě urostlá, říkal si, a já zase nepříliš vysoký! Protiklady se přitahují! Ostatně, nač jsou odtučňovací kúry! Jestli mě má princezna Cukrolína upřímně ráda, jistě zhubne. Už kvůli mně. Vlastně - kvůli svému zdraví, že ano!
A v tu chvíli sedmkrát zazněly závěrečné fanfáry a bylo po seznamovací trachtaci.
Ještě okamžik, prosím! zvolal princ Střízlík. A povstal a rozechvěle, leč rozhodně požádal krále Cukrkandla VII. o ruku jeho jediné dcery princezny Cukrolíny. S maličkou podmínkou: Pokud se spanilá princezna Cukrolína skutečně rozhodne stát jeho nevěstou, musí do svatby zhubnout alespoň na poloviční šířku. Kvůli svému zdraví, samozřejmě.
Jakže? vyjekla princezna Cukrolína. Zhubnout??? - Zrovna už se radovala, že co si umanula, toho dosáhla: prince Střízlíka ohromila, okouzlila, omámila a zbývalo ho toliko obdařit baculatou ručkou a mohl zazvonit zvonec, pohádky konec, a oni by spolu žili šťastně, dokud by neumřeli, a teď najednou tohle! Zhubnout!
Poněvadž však byla do prince Střízlíka doopravdy celá pryč, nakonec s tou surovou podmínkou souhlasila. Dobře, ať je po jeho, pokusí se zhubnout. Jenomže jak?!
To je jednoduché, jal se radostně vysvětlovat princ Střízlík. Za prvé - princezna Cukrolína přestane jíst cukr, cukroví a cukrovinky.
Ani rumové pralinky? zaúpěla princezna Cukrolína a málem omdlela.
Ani rumové pralinky! potvrdil neoblomně princ Střízlík. A zapáleně pokračoval dál:
Za druhé bude princezna Cukrolína po celou dobu své odtučňovací kúry zavřená pouze v tělocvičně nebo na hřišti a bude sportovat a sportovat a sportovat!
Nic naplat! Po uši zamilovaná princezna Cukrolína si krátce poplakala, povzdychala, pohlédla nepříčetnýma čokoládovýma očima na prince Střízlíka a přikývla. Ano. Ano. Ano. - A vše bylo hned na místě zahrnuto do předpředsvatební smlouvy! Vše bylo hned na místě zlatým a borůvkovým písmem na pergamenu vyvedeno, třemi podpisy potvrzeno,
třemi pečetěmi opatřeno... (Dvě pečetě byly z nejjemnějšího marcipánu a třetí z vosku.)
Během sedmi hodin pak vybudovali tělocvičnu a hřiště, první a poslední v celém Cukrovém království, a princezně Cukrolíně nastalo peklo na zemi. Sám princ Střízlík, takto sedminásobný mistr Tramtárie v ptačí váze, pasoval se na jejího osobního trenéra. A proháněl ji strašlivě!
Uplynulo prvních sedm dní krutého půstu a nezřízeného sportování a princezna Cukrolína byla na pokraji sil. A přitom ztratila na hmotnosti všehovšudy sedm dekagramů! Byla na pokraji sil, ale když večer ukládala své rozlámané a hladové obří tělo na gymnastickou matraci v tělocvičně, myslela s láskou na prince Střízlíka. - Je krásný a úžasný, říkala si. Je krásný a úžasný a já ho miluji!
Uplynulo druhých sedm dní krutého půstu a nezřízeného sportování a princezna Cukrolína byla na pokraji zhroucení. A přitom ztratila na hmotnosti všehovšudy sedmdesát sedm dekagramů! Byla na pokraji zhroucení, ale když večer ukládala své bolavé a hladové obří tělo na gymnastickou matraci v tělocvičně, myslela usilovně na prince Střízlíka. - Je cílevědomý, přísný a zásadový, říkala si. Je cílevědomý, přísný a zásadový a já ho mám ráda.
Uplynulo třetích sedm dní krutého půstu a nezřízeného sportování a princezna Cukrolína propadla zoufalství z naprostého vyčerpání. A přitom ztratila na váze všehovšudy sedm kilogramů! A když večer ukládala své unavené a hladové obří tělo na gymnastickou matraci v tělocvičně, přemítala urputně o princi Střízlíkovi. - Je nadutý, hloupý, panovačný a necitelný, říkala si, je nadutý, hloupý, panovačný a necitelný a já ho mám až po krk!
A zazvonila na svou věrnou komornou a smlouva nesmlouva, pečetě nepečetě, svatba nesvatba, poručila si krabici rumových pralinek. A už ať jsou tady! A šupito presto! A pak schrupla první rumovou pralinku... A pak schrupla druhou rumovou pralinku... A pak si schrupla - pardon, usnula, usnula, ani si své perlové zoubky pastou s mátovou příchutí nevyčistila.
A spala a spala, až zaspala. Ráno ji probudil teprve lítý křik jejího trenéra prince Střízlíka. Stál rozkročen u gymnastické matrace, v ruce třímal otevřenou krabici rumových pralinek a zuřivě řval: To je vrchol! Celé dvě rumové pralinky!!! Kdyby jednu! Ale hned dvě?! Dvě rumové pralinky naráz! Co jste to provedla, princezno Cukrolíno? Co jste to spáchala, má drahá nevěsto?!
A princezna Cukrolína se sladce protáhla a ještě sladčeji si zí -ííí - vlá-ááá a pak pravila medovým hláskem: Myslím, že byste měl co nejrychleji odcválat do své Tramtárie, urozený princi Střízlíku. Ano, co nejrychleji! Žádná svatba nebude. Se svatbou je utrum! A máte pravdu, za všechno může ta druhá rumová pralinka!
A princ Střízlík přestal v tu ránu ječet a jakoby zázrakem se uklidnil. - Souhlasím s vámi, milostivá princezno Cukrolíno, odvětil hbitě a
zdvořile. Souhlasím s vámi, milostivá princezno Cukrolíno! Odjíždím zpátky do své rodné Tramtárie! Sbohem navždy! Jak jste správně pochopila, za všechno může ta druhá rumová pralinka. Tu druhou rumovou pralinku jste už vážně neměla jíst!
A zazvonil zvonec a pohádky byl konec.
Pohádky byl úplně konec, avšak život neskončil. Život šel dál a princezna Cukrolína v následujících sedmi letech sedmkrát získala titul mistryně Cukrového království v hodu kokosovou koulí. Nikdy se neprovdala a zůstala šťastně a spokojeně na ocet, vlastně na sirup, jak se u nich říkávalo. Starý král Cukrkandl VII. jí posléze postoupil trůn a odešel do důchodu. A královna Cukrolína I. vládla své zemi moudře a laskavě. Z hodu kokosovou koulí učinila národní sport a mimo jiné neobyčejně zvýšila export rumových pralinek. Šly na dračku po celém světě, ba i v daleké Tramtárii.
Ano, i v daleké Tramtárii šly rumové pralinky na dračku. A nejvíce jich tam prý spotřebovala choť krále Střízlíka - královna Kolibřína.
Povídalo se, že když si ji kdysi v mládí král Střízlík přivezl z exotické ciziny, byla královna Kolibřína slečinkou křehounkou a útlounkou, téměř průzračnou! Leč po sedmi letech usilovného chrupání dovozových rumových pralinek nevídaně zbachratěla a narostlo jí rovných sedm podbradků!
