O SKŘIVÁNKOVI A ZLATÉ KLECI

Napsal: Michal Černík
Ilustrace: František Sarna

   Začínalo jaro a král vyjel se svou družinou do luk a do polí. Tu nad hlavou zaslechl překrásný ptačí zpěv. Na nebi jako mžitky před očima se třepotal skřivánek.
   "Jeho zpěv se ke mně snáší přímo z nebes," pravil nadšeně král a poručil. "Toho ptáčka chci mít ve své komnatě!"
   Sluhové na skřivánka políčili sítě a chytili ho.
   Zlatník pro skřivánka vyrobil zlatou klec.
   Skřivánka strčili do klece a klec umístili do královy komnaty.
   Král si prohlédl skřivánka a podivil se:
   "Takový šedý ošklivý ptáček a ten že tak krásně zpívá?"
   Ale skřivánek seděl schoulený v kleci a nezazpíval. Nezazpíval ani druhý den. Ani třetí den.
   Král povolal svého nejlepšího lékaře.
   "Ptáček nezpívá," mrzel se král. "Není nemocný?"
   "Výsosti, je nemocný touhou po svobodě. Když jej vypustíte z klece, uslyšíte zase jeho zpěv," radil lékař.
   Král mávl rukou, ať si ptáček letí, a skřivánka vypustili.
   "A kdo mi teď bude zpívat v té nádherné zlaté kleci?" zeptal se král svého moudrého lékaře.
   "Kanárek, ten dovede zpívat zavřený v kleci," odpověděl lékař.
   Ve zlaté kleci se tedy ocitl kanárek.
   "Oh, jak má nádherně vybarvené peří a jak mu to sluší ve zlaté kleci," vychvaloval král jeho krásu. Pak dodal: "Ale zpívá prabídně."
   Král vsedl na koně a vyjel do kraje. Vprostřed luk a polí si ho našel skřivánčí zpěv. Král se zastavil a naslouchal. Věděl už, že nejkrásnější zpěv se rodí z radosti. Jeho skřivánek zpíval ještě krásněji, protože se radoval ze svobody.

Návrat
na hlavní stránku