O STROMU MLÁDÍ

Napsal: Michal Černík
Ilustrace: František Sarna

   Babička a dědeček Hříbkovi bydleli v chalupě na kraji Byšiček. Jednou v zimě, když venku řádila vánice, nechali přespat ve světnici hubeného muže, který se podobal havranu. Však byli také jediní, kteří mu poskytli útulek, ostatní lidé z vesnice se ho báli. Muž jim ráno položil na stůl jadýrko z jabloně a pravil:
   "Když jádro zasadíte, vyroste z něj jabloň. Až si vystoupne na špičky a rozpřáhne se v strom, urodí plody. Nebudou to obyčejná jablka, kdo sní jedno, ten omládne."
   Na jaře děda s babičkou jadýrko zasadili. Vyrostl malý strůmek. Děda k stromku zatloukl tyčku a přivázal ho k ní.
   "Aby nám stromek nezlomila vichřice," řekl.
   Babička kolem okopala hlínu.
   "Aby nám stromek nezardousil plevel," řekla.
   Když bylo sucho, babička s dědečkem stromek zalévali.
   Přešel jeden rok, přešly další roky, ale strom stále plody nedával.
   "Ještě si jablůňka nevystoupla na špičky," říkal děda.
   "A ještě se nerozpřáhla v strom," říkala babička.
   "Však počkej, až sníš první jablíčko a omládneš," těšil děda babičku.
   "No, jen jestli si z nás ten havraní chlapík nevystřelil," pochybovala babička.
   Jedné dlouhé zimy však oba zemřeli. Na jaře si jablůňka vystoupla na špičky, rozpřáhla v strom, obsypala se bílými květy a na podzim se její větve skláněly pod tíhou plodů. Kdo z vesničanů šel kolem, utrhl si pro sebe nádherné červené jablko.
   Toho roku všichni v Byšičkách omládli. Jen nikdo nevěděl proč.

Návrat
na hlavní stránku