O KOHOUTKOVI A SLEPIČCE

Napsal: Michal Černík
Ilustrace: Ivana Blahutová

"Kykyryký, slepičko,
já jsem našel zrníčko!"

"Když, kohoutku, zrnko sníme,
tak nezbyde nic,
ale když ho zasadíme,
budeme mít víc."

Vyhloubili v hlíně jamku,
malou jako rýmovánku,
a zrníčko do ní dali,
pečlivě ho zahrabali.

Utíkali potom spolu
ke studánce za oboru.

"Dej nám, prosím, vodičku,
my ji dáme zrníčku,
ze zrníčka zas
vyroste nám klas."

"Ze mne pije mnoho ptáčků,
veverky i jíva,
jen si berte do zobáčku,
vody neubývá."

Už zrníčku nesou vodu,
už se těší na úrodu.
Čekají a čekají,
každý den ho hlídají.

Ale zrnko, zrníčko
potřebuje sluníčko,
potřebuje čas.
Vyrostl z něj klas.

"Kykyryký, kykyryký,
máme klásek, díky, díky!"

"Kokodák, kokodák,
plný zrní, je to tak!"

Kohoutek a slepička
počítají zrníčka,
zob a zob a zobají,
jiné počty neznají.

Zbylo zrnko poslední.
Co myslíte, kdo ho sní?

"Když, slepičko, zrnko sníme,
tak nezbyde nic,
ale když ho zasadíme,
budeme mít víc."

Návrat
na hlavní stránku