O DVANÁCTI MĚSÍČKÁCH

Napsal: Michal Černík
Ilustrace: Josef Jícha

Potichoučku, pomaloučku
jde Maruška po paloučku,
les je sněhem zavátý
a mráz leze pod šaty.

Kolem ohně, ohníčku
vidí dvanáct měsíčků.
Na kamenech sedí mlčky.
Už zaslechli její krůčky.

"Milí páni, to je mráz,
ohřeju se, půjdu zas,
jen co v lese natrhám
jahod, malin plný džbán."

"I ty jedna popleto,
proč nepočkáš na léto?"

"Že se takhle vůbec ptáte...
Maminka má přece svátek.
Mám ji ráda, je mi vším,
vím, že ji tím potěším."

Měsíčkové zahlaholí:
"Kamarádi, zkusíme to?"

Povstal Červen, máchl holí
a hned bylo všude léto.

Mezi trávou u vody
červenají jahody
a maliny na stráni
vybízejí k mlsání.

"Jen si trhej, jen si jez,
tobě patří celý les.
Ale pouze chvilinku.
A pozdravuj maminku!"

Návrat
na hlavní stránku