Žila byla slepička Pepička.
Kropenatá, černooká,
hrabe, zobá, krásně kvoká.
Zobá zrní na dvorečku,
chválí dobrou potravu -
vtom jí ořech z ořešáku
spadl rovnou na hlavu!
To se ví, že se slepička Pepička lekla.
Zatočila se jí hlava -
kouká zleva, kouká zprava.
A hned zakdákala na celý dvůr:
"Jejda, pomoc, proboha,
padá na nás obloha!
Kokodák!"
Hafík Rafík se polekal a zaštěkal:
"Už se blíží konec světa,
brzy bude po všech veta!
Haf, haf, haf!"
Myška Miška se polekala a zapištěla:
"Nebe padá níž a níž,
najděte si všichni skrýš!
Pišty fišty písk!"
Koza Róza se polekala a zamečela:
"Zachraňte se, líné kůže,
už nám nikdo nepomůže!
Mé, mé, mé!"
Vepřík Petřík se polekal a zachrochtal:
"Utíkejte do lesa,
zřítila se nebesa!
Chro, chro, chro!"
Jak se lekli, tak se lekli, hned se všichni rozutekli.
Slepička Pepička se schovala do kurníku, hafík Rafík do sklepa, myška Miška do myší díry, koza Róza do stodoly, vepřík Petřík do křoví.
Jen kravka Slávka a volek Bolek dál klidně přežvykovali.
Kravka Slávka zabučela:
"Nešlo by to bez křiku?
Nemám ráda paniku!"
Volek Bolek se přidal:
"Ty jsi zdravá, já jsem zdravý -
co se zláme, to se spraví!"
Kravka Slávka pokývala hlavou:
"Já ti ráda pomohu -
podepřeme oblohu!"
A jak řekli, tak udělali.
Vzali nebe na rohy, každý půlku oblohy.
Zvedli nebe nahoru - vidíte, jak pěkně drží od obzoru k obzoru?
Slepička Pepička vylezla z kurníku, hafík Rafík ze sklepa, myška Miška z myší díry, koza Róza ze stodoly, vepřík Petřík ze křoví.
Dali se do tance a zpívali:
"Obloha už nepadá,
sláva, nazdar, tradadá!"
Tak volek Bolek a kravka Slávka zachránili celý svět.
Ale kdo ví, jak by to dopadlo, nebýt slepičky Pepičky.
Ta si přece všimla první, že padá obloha.
Sláva, sláva, sláva, ať je dlouho zdráva.
