Přišel jednou lakomý sedlák s ovčí kůží k čepičáři. Chtěl ušít beranici:
"Beranici do čela,
aby hlavě slušela!"
Čepičář si kůži prohlédl a řekl:
"Jak si, pane, račte přát -
ušiju ji pro vás rád."
Ale vtom sedláka napadlo, že jedna beranice z takové velké kůže je trochu málo.
"Pěkná kůže, žádný cár -
chci dvě čapky čili pár!"
Čepičář si pomyslel, že dvě beranice z jedné kůže je trochu moc, ale řekl si, že už si nějak poradí.
"Jak si, pane, račte přát -
ušiju je pro vás rád."
Vida, pomyslel si sedlák. To by se ti hodilo, ty chytráku! Mně ušiješ dvě čepice a ze zbytku kůže ušiješ ještě jednu pro sebe! Řekl:
"Jenom na mně nešetři -
ne dvě čapky, ale tři!"
Čepičář zavrtěl hlavou, ale řekl si, že snad sedlák ví, co chce. Třeba ty beranice budou pro děti. A tak řekl:
"Jak si, pane, račte přát -
ušiju je pro vás rád."
Ale sedlák ještě není spokojen. Když čepičář souhlasí se třemi čepicemi, znamená to, že se z kůže dají ušít čtyři.
"Tys mě spletl, popleto -
čtyři čapky, tak je to!"
Kolik? Čtyři beranice? podivil se čepičář v duchu. Ale hned si řekl, že zákazník je pán. Když chce čtyři, má mít čtyři.
"Jak si, pane, račte přát -
ušiju je pro vás rád."
Když mohou mít z kůže čtyři beranice, myslí si sedlák, proč ne pět?
To bych se nechal pěkně ošidit!
A nahlas povídá:
"Přeslechl ses, mistře! Zpět -
udělej těch čepic pět!"
Pět beranic z jedné kůže! Ten chlap se zbláznil, pomyslel si čepičář. Ale řekl jen:
"Když pět, tak pět.
Jak si, pane, račte přát -
ušiju je pro vás rád."
Jenom pět beranic! ulakomil se sedlák. Ten chlap mě chce ožebračit! Copak jsem nějaký hlupák? A povídá:
"Chtěl jsem říci, na mou čest,
že těch čepic má být šest!"
Je to vážně blázen, usoudil čepičář. A bláznům se nemá odporovat. A tak řekl:
"Bude jich tolik, kolik poručíte.
Jak si, pane, račte přát -
ušiju je pro vás rád."
Že jsem to s ním ale skoulel! pochválil se sedlák v duchu. Však se vyznám v tlačenici! Místo jedné beranice jich budu mít šest! Ale aby ukázal, že poslední slovo má on, ještě přisadil:
"Zkrátka sedm beranic
do mrazu a do vánic!"
A tak si plácli. Čepičář už se ničemu nedivil a dal se do práce. Za týden se sedlák přihnal pro čepice. Čepičář před něj položil sedm beranic. Kdepak beranic - mrňavých beraniček! Takové by byly malé i koťatům.
"Cože? Co to má být?" vykoktal sedlák.
"Vaše beranice, pane," řekl čepičář.
"Chtěl jste přece sedm beranic z jedné kůže!"
Sedlákovi nezbylo než zaplatit. Vzal sedm beraniček a šel domů. Čepičky cestou zahodil, aby se mu doma ještě nesmáli.
Chtěl mít sedm beranic
a teď, hlupák, nemá nic!
