Život Ernesto Cardenala byl a je plný překvapení. Katolický kněz Ernesto Cardenal, jeden z největších latinskoamerických básníků současnosti, se stal známým bojovníkem za emancipaci národů Latinské Ameriky. Navíc o sobě rouhačsky říká, že je křesťan - marxista.
   Cardenal se narodil v nikaragujské Granadě 20. ledna 1925. Studoval v Mexiku a na proslulé Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Procestoval několik evropských zemí. A poté byl vysvěcen na kněze. Vzdal se života v Nikaragui diktátora Somozy a odešel do kláštera ve Spojených státech. Klášter však po letech opouští a roku 1979 se po sandinistické revoluci stává ministrem kultury své rodné země.
   Od mládí Cardenal píše a publikuje verše. Co mladého spisovatele Ernesto Cardenala přimělo, aby se vzdal světského života? Cardenal se netají tím, že jej okouzlovaly ženy a že i ony milovaly jej. A přece přijal celibát. Jak se to mohlo stát? Cardenal pro časopis La Revista, přílohu deníku El Mundo, roku 1999 řekl: "Na vše je možné nahlížet z různých úhlů. Někdo se snaží svůj život spasit, někdo dělá vše proto, aby jej ztratil. Ale ten, kdo svůj život ztrácí, jej nezřídka získává. Podobně praví Evangelium. Mne si našel Bůh. Já jej nehledal. Když jsem mu svůj život dal, získal jsem mnoho, i když za cenu ztráty jistého dílu lásky."
   Odchod do kláštera je prvním velkým zlomem v Cardenalově životě. Ne však posledním. Tím druhým bylo jeho nadšení pro sandinistickou revoluci. Ideálů této revoluce se dodnes nevzdal a brání je. Jaký Bůh jej přiměl k tomuto? Ernesto Cardenal o časech revoluce pravil: "Pro mnoho lidí ta doba byla nepohodlná, ale byla nezbytná. V zemi se za vlády FSLN (Sandinistické fronty národního osvobození) snížil počet analfabetů z 58 procent na 12 procent. Zemědělská reforma pomohla dvěma stům tisícům rodin." Nikaragua současnosti není státem, o němž Cardenal snil. Patnáct let po ukončení vlády FSLN je na tom ekonomicky bídně, politicky nestabilní. A proto nyní Cardenal tvrdí: "Stejně musíme věřit, že se utopie změní ve skutečnost." I když se s FSLN po rozepři s Danielem Ortegou roku 1994 rozešel, svůj pohled na svět si ponechal. Zastává se Kuby, je přítelem Hugo Cháveze.
   První sbírku básní Cardenal vydal v roce 1960. Prostými slovy píše o lásce, o svém politickém přesvědčení a o bídě našeho světa. Je autorem knih Nultá hodina (Hora Cero), Žalmy (Salmos), Modlitba za Marilyn Monroe (Oración por Marilyn Monroe), Pocta americkým indiánům (Homenaje a los Indios Americanos), Život v lásce (Vida en el Amor), Národní zpěv (Canto Nacional), Poezie a revoluce (Poesía y Revolución), Budoucí nostalgie (Nostalgia del Futuro), Noc rozzářená slovy (La Noche Iluminada de Palabras) či Kosmický chvalozpěv (Cántico Cósmico).
   Cardenal je nositelem několika mezinárodních literárních ocenění. V roce 2005 se stal kandidátem udělení Nobelovy ceny za literaturu.


   
   +++
   
   Naše láska
   se zrodila v máji
   kdy se ženy odívají do květů

   Když rozkvétají
   managujská děvčata

   Jen tento
   měsíc kvete
   Ostatní měsíce
   sice dávají plody
   avšak
   májový rozkvět
   je jedinečný

   a láska
   která odešla
   se už nikdy
   nevrátí



   Modlitba za Marilyn Monroe
   (úryvek)
   
   Pane,
   přijmi tuhle dívku, kterou znal celý svět jako Marilyn Monroe,
   třebaže to nebylo její pravé jméno.
   Ty její skutečné jméno znáš, znáš jméno sirotka, znásilněného v 9 letech
   a žijícího až do šestnácti v dětských domovech.
   Ty znáš jméno té, která teď před Tebou stojí nenalíčená,
   bez svého tiskového mluvčího,
   bez fotografů a lovců autogramů,
   která je nyní sama jako astronautka ve vesmírné noci.
   _

   Film skončil bez závěrečného polibku.
   Nalezli ji mrtvou v posteli a s rukou na telefonním aparátu.
   Detektivové nezjistili, komu chtěla zavolat.
   Hledala pomoc,
   hledala přátelský hlas
   a místo něj slyšela jen dokola přehrávaná slova: Volané číslo neexistuje.
   Byla, jako by ji zabili nějací gangsteři,
   ruku nataženou k telefonu bez spojení.

   Pane,
   až se bude zase někdy někdo marně pokoušet
   dovolat pomoci (bude mít špatné číslo,
   číslo, které není v andělském telefonním seznamu),
   zvedni sluchátko!



   Žalm 5
   
   Ó Pane, poslouchej má slova
    vyslyš mé nářky
   a mé protesty
   Obracím se na tebe protože se nekamarádíčkuješ s diktátory
   ani s jejich spolustraníky
   neovlivňuje tě jejich propaganda
   a nejsi členem zločinných band

   V jejich slovech a tiskových prohlášeních
   není ani za mák upřímnosti

   Zatímco kecají o míru
   roztáčí kolotoč zbrojní výroby

   Žvaní o míru na mírových konferencích
   a tichounce se připravují na válku

   Dožadují se noci navždy
   V jejich pracovnách se plánují zločiny
    a katastrofy
   Ale ty mne spasíš a vyrveš z jejich spárů

   Jejich lesknoucí se jazyky
   jsou bajonety
   měnící slova v kulometnou palbu

   Bože ztrestej je
    a umlč
   roztrhej jejich memoranda
    a programy

   V hodině poplašného křiku sirén
   budeš se mnou
   budeš mým azylem v den bombardování

   A těm kdo věří prohlášením psaným na jejich objednávku
   a jejich hlučným politickým kampaním
    požehnej
   a obestři je láskou
    místo obrněných vozidel



   Moje píseň
   
   Nezpívám jako obránce Stalingradu
   nezpívám ani o egyptském tažení
   o vylodění na Sicílii
   nebo o Eisenhowerově překročení Rýna

   Zpívám jen proto abych získal jednu dívku

   Nechci si ji naklonit šperky od Morlocka
   parfémy od Dreyfuse
   afektovanými orchidejemi v průhledných krabicích
   ani kadilakem
   nýbrž jen a jen svými básněmi

   A ona mi dává přednost před všemi somozovými miliony



   Triumfální pochod
   
   Generál už jede
   už ... Generál
   Už přijíždí náš Generál
   na svém běloušovi a obklopený
   osobními strážci a poslanci a nakaženými kurvičkami
   Projíždí pod vítězným obloukem
   z papíru
   AŤ ŽIJE LIBERÁLNÍ STRANA!
   Na zpocené hrudi se mu lesknou
   medaile pokakané barvy Vybuchuje
   ohňostroj Hraje kapela
   AŤ ŽIJE GENERÁL SOMOZA! Za jeho úsměvem
   je strach Rozhlíží se na všechny strany
   Jeho kůň uklouzl na zvratcích a shnilém ovoci
   AŤ ŽIJE LIBERÁLNÍ NACIONÁLNÍ STRANA



   +++
   
   Dvacet let
   jsi pracoval

   abys nastřádal
   dvacet milionů pesos

   Ale my teď těch
   dvacet milionů pesos dáváme

   aby se už nikdo nedřel
   jako ses musel dřít ty



   +++
   
   Jsi sama
   v davu

   jako jsou sami
   měsíc

   a slunce
   na nebi

   Včera jsem tě viděl na stadionu

   plném tisíců lidí
   Byla jsi tam
   a bylo to

   stejné
   jako by byl stadion
   docela prázdný



   +++
   
   Dosud si vzpomínám
   na tamtu ulici
   se žlutými světly
   na tamty měsíce
   propojené
   elektrickými dráty

   Na hvězdu
   na nároží
   a na laskavý paprsek
   tlustý jako věž
   když odbíjelo
   jedenáct

   Na zlaté světlo
   jdoucí z tvých
   otevřených dveří



   Ráno
   
   Bráško, svítá. Podívej.
   Už je vidět vulkán Masaya,
   pára, stoupající z jeho kráteru,
   a jeho zelená laguna.
   A tam dál modravá laguna Apoyo
   a pohoří Sierra nebeské barvy
   v dáli.
   Celá naše země má barvu nebes,
   vidíš? Tichý oceán
   jako čistá obloha pod oblohou.
   Popravdě, žijeme v nebi a neuvědomujeme si to.
   Koukni. Na druhé straně je jezero Managua
   a Momotombo,
   ta mohutná pyramida
   vyrůstající z vod.
   Toto všechno, co je tady odnepaměti,
   zahalila temná noc,
   která ne a ne odejít. Noc pokušení.
   Každého z nás sváděla.
   Svody falešného úsvitu o půlnoci.
   Ale my natažení v postelích snili o skutečném ránu,
   které právě nastalo, nikaragujský klučino.
   Vše se zbarvuje
   na našem dvoře.
   Můžeš spatřit zemi i vodu.
   A v našem domečku zní zpěv:
   "Jak je svítání
   veselé a svěží."

   Přeložil MICHAEL DOUBEK

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]