V sousedním Německu nevychází nijak zvlášť velké množství české beletristiky, nezapočteme-li sem opakovaně dovydávanou překladovou literaturu českých klasiků, kteří tam již dávno nalezli zaslouženou odezvu a vstoupili německým čtenářům do povědomí. Proto mě tolik zaujal počin lipského nakladatelství Engelsdorfer Verlag, které před několika měsíci přišlo s povídkami Emila Hrušky, velmi citlivě do němčiny převedenými Dr. Hansem Lindemannem a vydanými pod názvem Das Pferd am Fallschirm, čili Kůň na padáku (titul byl zvolen podle jednoho z celkem jedenácti příběhů).
   Hruška, který je českým čtenářům znám převážně spíše svými odbornými publikacemi, věnujícími se sudetoněmecké problematice, zůstává i v této knize v podstatě věren svému tématu. Aby právě toto německý nakladatel zdůraznil, uvádí na obálce knihy podtitul Erzählungen aus dem tschechisch-deutschen Grenzland (Vyprávění z česko-německého příhraničí); v Německu navíc tímto obchodním tahem přiláká řadu specificky zaměřených čtenářů. Ti budou dozajista mile překvapeni, jak objevně se také dají „uchopit“ česko-německé vztahy, umístěné v tomto případě dějem rovnou do prostředí někdejších Sudet, dobrých dvacet let po odsunu většiny obyvatel německého jazyka.
   Málokdo si dnes totiž ještě uvědomuje, že i v poválečném období zůstaly na „svém“ původním území (přes odsun, který předcházel) stovky německých rodin, splývajících lety nejenom s českým obyvatelstvem, přistěhovavším se z vnitrozemí, ale i s příslušníky jiných národností. Například s Volyňáky, Bulhary, Rumuny a pochopitelně také s Cikány (mezitím Romy)a dalšími, kteří tuto oblast měli za úkol dosídlit. Hruška se ve svých napínavě psaných povídkách dotýká osudů jak dospělých, tak i jejich dětí. Ty zde vyrůstaly společně už jaksi automaticky, překonávaly jazykové i kulturní bariéry a věnovaly se běžným dětským (či klukovským) hrám. A na rozdíl od svých rodičů braly takovéto prostředí s všední samozřejmostí. Ovzduší multinárodnostního soužití této komunity popisuje autor opravdu brilantně; jistě též proto, že v ní sám prožil kus mládí.
   Hruškův povídkový soubor na mne zapůsobil kladně také z důvodu, že se obsahem vymyká současnému trendu jakéhosi „českého sebemrskačství“, při němž člověku vstávají vlasy hrůzou z toho, čeho všeho se český národ na Němcích dopustil. Skutečný život však byl, je a zůstane mnohem plastičtější, což dokazuje i tato kniha skvostných a s maximální objektivitou psaných povídek. Nejspíš proto si je německý nakladatel vybral k publikaci. A dlužno ještě poznamenat, že zatímco některé z povídek vyšly již česky knižně pod názvem My, hoši ze Sudet (CZ Books, Praha 2005), většina jich je nyní publikována poprvé.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]