Zajímavými knižními tituly se představuje pražské nakladatelství Epocha; v konfrontaci se lživým a pochybeným pojetím moderních českých národních dějin, jak je popisují četní „takyhistorici“ z dobře honorovaných státních institucí, naplňující politickou objednávku, se vydává cestou hledání a nalézání objektivní pravdy. K velmi cenným knihám nyní patří především poutavá práce renomovaného českého historika Roberta Kvačka, které dal její autor titul POSLEDNÍ DEN MNICHOV - PRAHA, KONEC ZÁŘÍ 1938.
   Rozsahem nevelké dílo o 136 stranách s fotopřílohou na křídovém podkladu uvádí čtenáře do dnů, které předcházely Mnichovské dohodě ze září 1938. Tato událost je dodneška chápána jako jeden z nejbolavějších okamžiků našich dějin. Odstartovala největší válečnou katastrofu, jež postihla celou Evropu i další kontinenty, a dalekosáhle ovlivnila následující světový vývoj.
   Ačkoliv se čeští politici v čele s prezidentem dr. Edvardem Benešem snažili republiku zachránit vší mocí včetně moci branné, zradě svých spojenců Francie a Anglie čelit nedokázali. Těm byl osud malé země uprostřed Evropy lhostejný. Adolf Hitler dosáhl s jejich pomocí svého a vítězně vykročil za svým snem o tisícileté říši.
   Kvaček velmi sugestivně a přesvědčivě líčí nastalou situaci a vtahuje do ní nejenom průkazná fakta, ale i nashromážděné poznání. Pokládá na lopatky současné publicistické výmysly českého denního tisku, objevující se zvláště ve veřejnoprávních médiích. Osvětluje tehdejší i současnou nesmlouvavou nacistickou i ideologickou kampaň zvláště proti Edvardovi Benešovi, který se stal pro nacisty a jejich protagonista natrvalo krvavým psem a českou bestií. V Gobbelsově deníku se objevila tato věta: „Žádné osvobození sudetských Němců, musíme mít Prahu!“
   Kvačkova kniha mohla být největší pomůckou pro nedávné jednání Česko-Bavorsko, kdy zazněl hlasitě výrok z německé strany, že jsme společně prožili - oni i my - desetiletí nadvlády národního socialismu. Česká politická scéna tuto bavorskou predikaci spolkla bez mrknutí oka, tedy i s navijákem. Mně nezbývá než dodat: Jak smutné a jak varující.
   Dalším stejně závažným titulem Epochy je kniha Jiřího Bílka KYSELÁ TĚŠÍNSKÁ JABLÍČKA – Československo-polské konflikty o Těšínsko v roce 1919, 1938, 1945. Vychází v zavedené edici Polozapomenuté války.
   V lednu 1919 vyvrcholil spor mezi ČSR a Polskem sedmidenní válkou, v níž nejprve československé legie obsadily většinu Těšínska, aby později ustoupily na hranici probíhající po řece Olši. Část Těšínska, která připadla Československu se stala jedním z trvalých problémů československo-polských vztahů. Na konci září 1938 přinutila polská vláda mnichovskou dohodou právě zdeptané a oloupené Československo, aby ji pod hrozbou vojenského útoku Záolší vydalo.
   S koncem druhé světové války se spor o Těšínsko rozhořel znovu a také tentokrát to byli českoslovenští vojáci, kteří obsadili v červnu 1945 část Ratibořska. Opět se museli stáhnout a na hranicích stála vojska připravená k útoku. Kdyby nebylo sovětských jednotek, které je od sebe oddělily, došlo by k tragédii. Nakonec na zásah J. V. Stalina musely obě země uzavřít v roce 1947 spojeneckou smlouvu.
   Těšínsko s pestrým národnostním složením prožilo mezi lety 1918 a 1947 hodně těžké chvíle, pronásledování poznali Češi, Poláci, Němci, Šlonzáci i Židé. Mnohokrát uvěřili planým slibům, probouzejícím plané naděje. Jiří Bílek odvedl nesmírně odpovědnou práci.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]