Básník Petr Musílek upozornil na svých internetových stránkách na situaci Obce spisovatelů. Jeho hodnocení je natolik alarmující, že ho přetiskujeme s redakčním komentářem:
   V sobotu 15. listopadu proběhla v pražském areálu Na Marjánce Valná hromada Obce spisovatelů. Pokračováním jednání měl být večerní tanec kterého jsem se již nezúčastnil. Těch asociací, které rozhodnutí uspořádat ples vyvolává, je hned několik. Konečně na Titaniku se krátce před potopením také tancovalo.
   V této tradici byla veliká prodleva. Při zakládající schůzi v smíchovském divadle v prosinci 1989 se také tančilo, i když tančilo. Bylo to jen jakési předtančení ve třech. Pódiem bylo jeviště a aktéry za prvé herec Landovský, za druhé současný ministr zahraničí, kníže, v jehož jméně bych se zaručeně dopustil chyby a za třetí Václav Havel. Atmosféra byla tehdy bouřlivá, vždyť to bylo pouze několik dní po 17. listopadu. Celé roky probíhaly schůze Obce v poklidné režii za stále se ztenčujícího základního jmění. Postupně zmizela krajská nakladatelství, výrazná podpora státu a literárního fondu, knižní velkoobchod, procentní příspěvky z publikovaných děl a co já vím co ještě. V čase rozbíhající se krize zůstal z kmenového kapitálu zůstatek snad do příští volební schůze za dva roky.
   Nevím, jak by se stát, ministerstvo kultury a všichni, kteří jsou s kulturou slova provázáni, tvářili na novinové titulky tohoto znění: OBEC SPISOVATELŮ SE PŘIPRAVUJE NA ŘÍZENÝ BANKROT!!! Je možná jen trochu zvláštní, že organizace levicové spisovatelské Unie tyto potíže nemá. A to přes léta oficiálního přehlížení a hrobového mlčení k její existenci. Ono toto hrobové mlčení se v současné chvíli týká i organizace, o které referuji. Na jednání nebyl vidět žádný přenosový vůz, žádná televize, ale ani videokamera nebo rozhlasové mikrofony. Třeba jsem něco přehlédl, ale v následujících dnech se v novinách neobjevila ani krátká zprávička o průběhu. Každý přejetý pes byl důležitější. Každý požár, každý ukradený kabel, každé pomačkané plechy při autohavárii byly důležitější než organizace, která za necelých dvacet let prohospodařila všechno, čím je svému národu povinována. Necítím se dostatečně kvalifikovaný, abych tuto věc posoudil. Pouze se ptám: Kde jsou ti kvalifikovaní, kteří nevím proč mlčí a čekají na zázrak v dobách, která zázrakům ani náhodou nepřeje.
   Tolik Petr Musílek.
   Unie českých spisovatelů žádný majetek nemá, neprošustrovala ani zámky, ani spisovatelské domovy, ani nakladatelství, ani spisovatelské fondy, nedostává podpory ani granty. Není ani pravda, že se o ní hrobově mlčí. Naopak - kde kdo jí spílá, v novinách i v kuloárech. Příčiny hrobového mlčení i vulgárního lání spočívají v neschopnosti panujícího tzv. demokratického režimu snášet existenci jiných názorů než těch zaručeně pravých.
   Marně si Petr Musílek, sám nadaný básník, stýská - oficiální literatura prostě nikoho neoslovuje. Proč by proboha měly přijet přenosové vozy natočit povolené dobové tanečky, proč by měly mikrofony nahrávat sebestředné kvílení? Režimní literáti se na hony vzdálili realitě, vládnoucí moc už nepotřebuje, aby jí sloužili, ba ani aby jí posluhovali. Vláda křupanů se bez kultury docela dobře obejde, neboť zoufale potřebuje vyprázdnit občanům hlavy, aby je mohla odvést od nebezpečných myšlenek na krizi, zdražování a propast mezi bohatými a zchudlými, od strachu z duševní prázdnoty, od lítosti nad časem promrhaným před virtuální bednou. Nejsnáze a nejlevněji vygumuje mozek kopulace gorilích manželů, koaliční páření flexibilních politiků, uplandané silikony celebrit, telenovely o sjezdech ODS a podobná panoptikální show. Užiješ si to a návdavkem dosáhneš na svého steigerwalda. Spisovatelé, kteří k tomu mlčky přihlíželi, nebo se dokonce zúčastnili trepanace českých lebek, se zákonitě ocitli mimo hru.
   Pánové a dámy, kdesi za vámi, pod vámi, nad vámi i před vámi se už dávno rodí literatura hodná toho jména, a ta vás smete. Nevystačíte dalších dvacet let s 50. léty, gulagy, proradnými bolševiky, zdivočelými zeměmi, nezaujmou vaše lkavé veršíky, vaši rejžáci a kropáči vás už nespasí. Svoji šanci jste proklimbali. Jiní však bděli i za vás a znovu probudí svědomí národa.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]