Vážená redakce,
   reaguji na glosu J. Brabce Literatura s hvězdou Davidovou, kterou jste otiskli v Roš chodeš v měsíci září. Dovolte mi polemizovat s autorovými tvrzeními.
   Brabec vytýká oběma dílům jmenovaného lexikonu improvizovanost pohledu a nahodilost výběru. Autor patrně nečetl předmluvu k prvnímu dílu (ani metodologický úvod), ve které autorský kolektiv uvádí klíč, podle něhož byl složitý výběr osobností proveden [viz str. 5: "Spisovatelé, kteří jsou ve slovníku zastoupeni, představují rozsahem i možnostmi autorského kolektivu limitovaný výběr z literárních osobností židovského, avšak i nežidovského původu, které se svým dílem, nejednou již završeným, vepsaly do dějin onoho česko-židovského společenství a česko-židovsko-německých literárních styků," či str. 13: »Nakonec zvolila (redakce slovníku - pozn. av) "židovství" a jeho zobrazení jako pojem širší a integrující /.../ a v jeho rámci sledovala míru uměleckého vkladu té či oné literární osobnosti /.../ do literárního celku.«] Autorský kolektiv v předmluvě rovněž přiznává, že "sonduje na podrobně dosud nezmapovaném literárním poli" (viz tamtéž, str.7). Projekt ostatně nebyl ještě završen, autoři mají v úmyslu (v dalších dílech, třetím a čtvrtém) pojednat ještě o mnoha dalších osobnostech, ale i o časopisech a literárních "institucích" souvisejících s problematikou reflexe židovství. Až bude celý projekt završen, je možné hodnotit "nahodilost", nekoncepčnost či improvizovanost výběru spisovatelů a předmětných hesel a zvláště úplnost a objektivitu hodnocení jejich přínosu do sledovaného společenství. Z tohoto bude zřejmé, že výběr zastoupených osobností nebyl nikterak nahodilý (jak se p. Brabec domnívá), zahrnuje autory, kteří tím či oním způsobem reflektovali podstatné stránky židovské problematiky (byť ne vždy v celém jejím rozsahu), vyjímaje pouze literáty a publicisty zřetelně antisemitské orientace. Tuto problematiku analyzuje samostatná studie A. Mikuláška Antisemitismus v české literatuře 19.a 20. století.
   Jistě, v obou svazcích lexikonu figurují i klasikové české literatury (J. Neruda, Sv. Čech, F. Halas aj.), autoři hesel se v tomto případě omezili na "pouhou" analýzu děl reflektujících židovské téma (autor hesla o V. Vančurovi rozebírá např. podrobně pouze knihy Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pekař Jan Marhoul, Pole orná a válečná, Poslední soud, Tři řeky a Obrazy z dějin národa českého, byť Vančurova tvorba je daleko rozmanitější). To je zřetelné literárněvědné novum. Ve slovníku jsou zastoupeni také autoři, jejichž tvorba nebyla dosud kriticky zhodnocena (např. Slavomír Pejčoch-Ravik v 2. díle), či autoři, na které soudobá literární věda "zapomněla" (např. Viktor Vohryzek též ve 2. díle). Zpracování některých hesel předpokládalo studium cizojazyčného pramenného materiálu, nejen sekundární literatury. Právě hesla Viery Glosíkové (v 1. díle) a Jany Švábové (v díle druhém) byla sestavena výlučně na základě pramenného studia, v žádném případě kompilací. Není jistě náhodné, že mnohá díla německých židovských autorů 19. století nebyla dosud přeložena do českého jazyka a neexistují o nich monografické studie. Totéž platí o mnohých heslech českých literátů, reflektujících téma židovství. Za úroveň a kvalitu hesla samozřejmě odpovídá každý badatel sám.
   Oba díly slovníku představují ovšem také česko- a německo-židovská periodika a mapují jejich rozvoj. Za neméně zajímavou část knihy pokládám obrazovou přílohu, některé přetištěné dokumenty "běžný" český čtenář ještě neviděl (např. titulní strany sbírky Sippurim či portrét Wolfa Paschelese, vydavatele Sippurim).
   Obraty vybrané p. Brabcem (odkud, není zřejmé, chybí paginace a informace o tom, z kterého dílu lexikonu cituje) by mohly být formulovány zřejmě obratněji, v kontextu celého hesla ovšem nejsou podstatné. Portrét Karla Sýse (1. díl) lze navzdory tomuto pokládat za velmi zdařilý, střízlivá analýza některých básníkových veršů reflektujících židovské téma představuje nový úhel pohledu na jeho tvorbu.
   Pan Brabec obvinil autory hesel také z pokusu "rehabilitovat režimní literaturu 70. a 80. let". Domnívám se, že je načase přestat autory škatulkovat podle jejich stranické příslušnosti, existují pouze dobří, průměrní a špatní autoři!!!
   Bližší vysvětlení si žádá i autorova formulace o literatuře, která "se účastnila antisemitských kampaní". Není mi jasné, které literární osobnosti má p. Brabec na mysli. Zmiňuje v této souvislosti F. J. Kolára a jeho studii Sionismus a antisemitismus. Přečteme-li si dílo očima poučeného čtenáře počátku 21. století, tj. necháme-li stranou frázovité formulace o Izraeli a imperialistické politice jeho tehdejší vlády, získáme mnoho cenných informací, třebas jednostranných, o historii židů (Židů) Arabů, osídlení Palestiny, vztazích mezi oběma národy, formě zahraniční pomoci aj. Autor studie nejednou prozrazuje své sympatie nejen k arabskému, ale i izraelskému národu. S pochopením mapuje dějiny jejich vzájemného nepřátelství a odhaluje jeho historické kořeny. Nejednou autor odmítá myšlenku antisemitismu: "Takové zaostalé antisemitské nálady se jistě tu a tam u nás ještě vyskytnou, ale někteří občané židovského původu vidí někdy antisemitismus také tam, kde ve skutečnosti není " str. 78-9). Jako faktická oběť antisemitismu 50. let zdůrazňuje také, že československá vláda protižidovské nálady odsoudila. Oceňuji především poslední odstavce studie prozrazující, že Kolár pochopil, v čem tkví stále základní problém Arabů a Židů - dokáží žít v míru jako sousedé? Shrnu-li své čtenářské poznatky, mohu konstatovat, že jeho studie byla ve slovníkovém hesle zhodnocena objektivně a kriticky.
   Chci ještě reagovat na poslední větu glosy. Autor by měl uvést, v kterých českých publikacích, studiích a slovnících jsou analyzováni např. D. Galský, S. Ravik či F. Nork. Mnohé autory zpracované v lexikonu dnešní literární věda teprve objevuje. Objevné je rovněž heslo České listy ve 2. díle slovníkové příručky.
   Sledovaná problematika je velmi rozsáhlá, edičně, badatelsky i expozičně atraktivní (srovnej akci Tripolis-Prag). Není tedy vyloučeno, že se stane předmětem výzkumu dalších autorských kolektivů.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]