Nakladatelství Garamond v edici Transatlantika má mimořádně šťastnou ruku při výběru autorů hispánské provenience. Po Starém gringovi Carlose Fuentese a próze Roberta Bolaňa Chilské nokturno uvedlo na trh román ROVNÍK (2006, přeložila Lada Weissová, str. 492) portugalského prozaika Miguela Sousy Tavarese (1952).
   Geografická terminologie hovoří v případě rovníku o rovnoběžce stejně jako o demarkační čáře, etymologické hledisko vychází ze staré portugalštiny, kde rovník představuje é-kua-dor, což znamená "s bolestí".
   Toto připomenutí otevírá text dedikovaný Cristině a končí epilogem, z něhož se dovídáme: Prvního února roku 1908, právě když se král D. Carlos s korunním princem Luisem Filipem vrátili z Vila Vicosy a v otevřeném landau projížděli přes Palácové náměstí, zasáhly je výstřely dvou atentátníků, kteří dokonali plány mnohem širšího politického spiknutí, jež nebylo z politických důvodů nikdy objasněno.
   Strohost dokumentu, jenž perspektivně ústí do následujících let dějin Portugalska (republika, vojenská diktatura...), by mohla avizovat rigorózní příběh opřený o dokonalou znalost faktografie. Opak je pravdou!
   Hrdinou barvité románové fresky je sedmatřicetiletý lisabonský bonviván Luis Bernardo, doktor práv, ale především rentiér vyžívající z příjmů domácké flotily. Přátelé, krásné ženy, duchaplné hovory při společenských hrátkách, pitky a eskapády v nevěstincích...
   Tohle všechno se Luis Bernardo rozhodne vyměnit v jednom dni roku 1905, když na žádost a prosbu panovníka přijme místo guvernéra na ostrově Svatého Tomáše, do jehož jurisdikce spadá i Princův ostrov. Ať už jsou jeho důvody jakékoli, navenek jde o službu vlasti a neschopnost říci ne hlavě státu. Také tříletá lhůta nemluví v neprospěch, že by se to v tropech nedalo vydržet. Nicméně poslání nového guvernéra je víc než delikátní:
   "Jestli jsem dobře pochopil vaše slova, Veličenstvo, otroci na Svatém Tomáši de facto jsou. A nový guvernér má zařídit, aby to Angličani neviděli a náš věhlasný spojenec proti nám nepodnikl žádná represivní opatření. Ale současně se očekává, že se nic zásadního nezmění, aby nevznikla újma místnímu hospodářství."
   Tvrdý konkurenční boj, koloniální praktiky a první snahy o korekci světa, to představuje rok 1905. Angličané mají za sebou válku s Búry, kdy poprvé uvedli v život fungující systém koncentračních táborů, Rusko neúspěšně poměřuje své síly s Japonskem.
   Za tohoto stavu je zřejmé, že se poslání Luise Bernarda od samého počátku pohybuje v oblasti utopie. A to ve vztahu k anglickému konzulovi Davidu Jamesonovi, který přijíždí na ostrov Svatého Tomáše na revizi, ke kolonistům na ostrovech a levné pracovní síle, dovážené z Angoly. Systém nepokrytě fungující na bázi otrokářského modelu...
   A když se Luis Bernardo zaplete s manželkou anglického konzula, krásnou, ale poživačnou Ann, je připravena půda pro antické drama.
   Miguel Sousa Tavares napsal velkolepý, ambiciózní román. Jeho sedmadvacet kapitol je uváděno ve vděčné er formě za stálého dozoru vševědoucího vypravěče. Společenský život v Lisabonu, diplomatické pletichy a naproti tomu všednodennost s napětím na ostrovech, to vše je představováno v autorských promluvách. Pnutí, které eskaluje do násilí, je předvedeno v dialozích, jež přesně odpovídají zvoleným postavám. Jedna obsáhlá kapitola exponuje anglického konzula, jinak David Jameson zůstává ve stínu svého protihráče; nejdříve jako politický protivník, posléze jako přítel a nakonec jako sok. A vítězí...
   Autor zvolil pro své poselství historický román, jenž kloubí prvky dokumentární s fikcí. Vedle přesvědčivého zobrazení privátní sféry se službou vlasti, které jsou v textu zavádějící a bez záruky, nabízí čtenáři projekci levné pracovní síly z východu s výrobky zavalujícími v současnosti svět. Za tohoto stavu se Rovník stává mocným politikem, pokračovatelem děl portugalských neorealistů a hlavně levicově orientovaného nositele Nobelovy ceny z roku 1998 Josého Saramaga.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]