Jednou ze vzácných a bohužel řídce se vyskytujících hodnot naší současnosti je respekt k tradici a její pěstování. Setkáme-li se, a to ve všech oblastech lidské činnosti, s tímto jevem, cítíme se v tom našem hektickém a neuspořádaném světě kapánek bezpečnější. Nemám však na mysli tradici za každou cenu, prosazování dávno vyčpělých hodnot. Mezi ony živé kulturní tradice patří bezesporu sdružení umělců Umělecká beseda. Její výtvarný odbor se představuje v letošním podzimu ve výstavních prostorách Novoměstské radnice na pražském Karlově náměstí.
   Tradice sdružení je opravdu velmi dávná - Umělecká beseda byla založena před 144 lety. Toto významné umělecké seskupení ovlivňovalo a ovlivňuje kulturní atmosféru doby, a to již od založení v roce 1863, přestože kontinuita byla několikrát přerušena. Umělecká beseda tedy bezesporu patří, dokonce i v evropském výtvarném kontextu, k těm nejstarším. Soustřeďovala různé umělecké odbory, kdy právě výtvarný hrál stěžejní roli.
   Současní členové Umělecké besedy - na výstavě se jich představuje 76 - předkládají veřejnosti nejnovější díla. Naprosto převažuje tvorba z posledních sedmi let, tedy z našeho století. Setkávají se zde různé generace, od těch dříve narozených, kde poučený divák má možnost sledovat jejich vývoj, přes nejsilnější generaci čerstvých či pokročilejších šedesátníků. Přítomnost mladších ročníků je spíše výjimkou. Pro představu čtenáře uveďme s vědomím neúplnosti některá jména, od nejstarší generace, jako například S. Libenský, J. Brychtová, B. Kolářová, K. Malich, J. Válová, P. Rada, J. Šalamoun, A. Šimotová, M. Šnajdr, až po nejsilnější generaci představovanou například I. Ouhelem, V. Boudníkovou-Špánovou, V. Gebauerem, J. Sopkem, S. Klimešem, J. Štreitem, V. Kokoliou, A. Lamrem, K. Pauzerem, až ke generaci nejmladší, z níž se představili V. Aubrecht, L. Rittstein... Již tento generační průřez svým způsobem charakterizuje výtvarné tendence vystavovaných děl. Jedná se o vyzrálou kultivovanou tvorbu. Celkově tedy kolekce instalovaná v jedinečných prostorách Novoměstské radnice působí velmi vyváženě, celistvě, i když je každé dílo samozřejmě naprosto jedinečné.
   Když jsem uvažovala, kde se bere ona vyváženost, pocit kontinuity, našla jsem několik odpovědí. K již zmíněné generační sounáležitosti bych přidala těžko definovatelný pocit zodpovědnosti v tom pravém slova smyslu. Možná, že bychom neměli opomenout skutečnost, která se zdá podružná, a sice vztah k technice a materiálu. To však neznamená, že jsou respektovány jen tradiční techniky a tradiční materiál. Jejich použití a využití však není náhodné.
   Vznik Umělecké besedy byl jistě podmíněn závěrečnou etapou národního obrození. Za hlavní cíl, samozřejmě mimo prosazování ideje národního umění, bychom mohli považovat úsilí o propojení různých druhů umění, jakousi univerzálnost umění, a v tomto slova smyslu i překonávání dosavadního provincialismu. Bylo to v podstatě navazování na tradiční pojetí, tak jednoznačně deklarované v poslání a náplni Národního divadla.
   Výtvarný odbor Umělecké besedy vyvíjel hned od založení velmi aktivní činnost výstavní, přednáškovou, památkářskou. K osnovatelům základních myšlenek, vyjádřených výtvarně, patřili osobnosti jako J. Mánes, K. Purkyně, S. Pinkas. Avšak entuziasmus obrozeneckých ideálů se postupně vytrácel. Stagnace v druhé polovině osmdesátých let 19. století vyprovokovala skupinu studentů pražské Akademie výtvarných umění k založení vlastního spolku, pro který si zvolila jméno umělce symbolizujícího nonkonformismus, jedinečnost vlastní cesty - Josefa Mánesa (1887). Spolek Mánes představovaný rovněž časopisem Volné směry se dal oproti Umělecké besedě jinou cestou. Cestou už ne národní, nýbrž světovou, či spíše evropskou, v podstatě francouzskou. Na české, v širším kontextu i československé umělecké scéně se tak utvořila dvě velmi silná sdružení: Umělecká beseda a Mánes. Jistá konfrontace mezi členy těchto sdružení vnášela do uměleckého, konkrétně výtvarného života životodárné napětí.
   K jistému obrození Umělecké besedy došlo na počátku 20. století, a to s novou uměleckou - výtvarnou generací představovanou osobnostmi jako V. Rabas, V. Rada, V. Sedláček. Později to byli například J. Čapek, R. Kremlička, O. Kubín, J. Šíma, F. Tichý, ale také významní Slováci jako L. Fulla, M. Galanda, C. Majerník, J. Želivský. Součástí života Umělecké besedy byl a stále je časopis Život.
   Novodobé dějiny Umělecké besedy se váží k obnovení její činnosti a uskutečnění první výstavy v roce 1992, na které se podílely osobnosti jako například první předseda Václav Boštík, Jiří Kolář, Jan Kotík, Jan Smetana. Byla tedy obnovena slavná tradice, realizovala se řada výstav, z nichž zdůrazněme výstavu v roce 2003 ke 140. výročí založení.
   K bohaté prezentaci členů se přihlašuje i letošní přehlídka v Novoměstské radnici. Mimo Prahu byla tato kolekce vystavena již letos v létě v Muzeu a galerii Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou a po ukončení přehlídky v Novoměstské radnici bude následovat Galerie výtvarného umění v Mostě a v březnu příštího roku Západočeské muzeum v Plzni.
   Závěrem můžeme popřát výtvarníkům Umělecké besedy stálý entuziasmus. Na jedné straně vědomí jistého respektu k velkým jménům předchůdců, na straně druhé pak odvahu k novému, současnému, a možná i k budoucímu výtvarnému vidění a řešení.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]