Takzvané Lidové noviny jsou čím dál lepší. Lepší než Švanda dudák, Humoristické listy a Dikobraz blahé paměti dohromady. Bezmála celou stranu jednoho svého Výtvarného pátku věnovaly velké reprodukci nového arcidíla a článku o něm, nazvaného V Praze stojí pomník penězům. Pan Tomáš Pospiszyl se v tom článku velice raduje, že Bankovní institut, soukromá to vysoká škola, postavila si před budovu osmimetrový morový sloup křičící do světa lásku k penězům a zastavující okolní dopravu. Líbí se mu, že klasický sloup ze sliveneckého mramoru má na vrcholu lesklé srdce, jehož špičku obtáčí laminátová stuha s nápisem I love money. A to vše nikoli někde ve Státech, v Austrálii nebo ve staré dobré Anglii, ale v Praze-Stodůlkách, jak jinak, do Stodůlek by se nápis v jiné řeči vůbec nehodil.
   Pan Pospiszyl dílo velebí jako jeden z nejčistších projevů postmodernismu u nás, a není se třeba divit, jistě je to pomník stylový, pomník penězům nikoli špinavým. Čisté peníze totiž mají zřejmě u nás po smrti, a tak se jim už staví pomník. Neboť pomníky se stavějí na hroby, jinam jen těm velikánům, kteří už umřeli a dá se věřit, že už někde na výletě v Itálii neudělají ostudu. Lidové noviny se také snaží čtenáře přesvědčit, že pomník není výzvou ke konzumerismu, ale je daleko spíše ironicky obráceným připomenutím důležitosti podstatnějších životních hodnot. To snad ani nemusely připomínat, vždyť soukromý Bankovní institut jistě nemůže vyznání Miluju prachy myslet vážně a určitě vychovává své posluchače k apoštolské chudobě, nezištné lásce k bližnímu, a vůbec bych se nedivil, kdyby tam učili, že Ježíš Kristus plným právem vypráskal trhovce z chrámu a lichva se musí tvrdě trestat.
   Možná vůbec nejlepší je, že je tím vyznání lásky penězům korunován, jak píší Lidové noviny, morový sloup. Vědí vůbec v Lidovkách, co tím na peníze a jejich soukromý institut prozrazují?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]