OLDŘICH RAFAJ
Dlouhý let
Jak bílý sen od Tošovského kopce
odplouvá větroň na svůj dlouhý let.
Tiše, tak tiše se svým stínem spěchá,
nepošle ani odpověď, pár vět,
když z údolí jsem k němu dlouze vzhléd'.
Jak ryba pluje zemí řek a lesů -
zatímco prachem polní cesty nesu
barvu těch dálek, z nichž mi pokývne.
Veplouvá v tolik prostoru a jasu!
A pohlédnu-li na tu tichou krásu,
cítím, že s klidem, který ve mně nechá,
myšlenky dobra napadají mne.
Tolik životů
Tolik životů zde jako dech
zpívalo a kvetlo na ústech
dne, rostoucího,
město, ve tvých zdech.
Co plamenů jsi prudce rozdmýchalo
nám v krvi, která hoří jako mech
tvých lesů kolem
ve všem, co se stalo!
Tvé uličky, tvá řeka mihotavá,
tvé mosty, zámek, barevný jak sen...
Všemu, co žili jsme, jsem podoben.
Za nocí o tvém spěchu se mi zdává.
Čas úrodný jsme žili, milovali
a naplnili ve tvých zdech a snech,
ve svých radostech i úzkostech
jsme tebe, město, vděčně objímali.
Choulíš se ke mně jako motiv písně.
Ve věčnosti své něžné políbíš mne...
Jen vědět
Odra rve červen,
přes kameny se valí.
Dnes člověk je tak maličký, tak malý!
Čím utěší se v tom zběsilém věku,
když jako vytesaný z kusu skály
poslední kapku síly předal vzteku!
Život tak spěchá. V koutku civíš teskně,
javor se kácí, a když břeskně třeskne
ten krásný strom, pak dálkou vzplane ticho
jak smrti nevyvratitelný příchod.
Vše v tobě tone, bortí se a kácí.
Však znovu, znovu žijeme svou prací,
řeko má, kolébko má, krajino má.
Já nechci víc, jen vědět, že jsem doma.
Novoroční
Kéž svítí čistým světlem každý den,
pravdivou prací znovu přítomen,
a v jeho bez oddechu proudění
tvořivou sílu mají naše dny!
Ať zdravý pramen plní naše studny
jak den, co obrací se z noci ku dni,
jak vše, co nezrodí se bez pramene,
co pro budoucnost poznáno je jménem.
Mé město, poškrtané staletími,
dějinami i svými vítězstvími,
kéž se ti splní všechna předsevzetí
a vprostřed zápasu vždy slastně je ti.
Jen odhodlání kolik vždy je třeba,
má-li klas vyrůst, z mouky upéct chleba,
nad hlavami vzplál nebe plamen modrý,
jak čirá vlna splývá tokem Odry.
Mé město, které do lidí jsi vrostlo
svou novou krásou, upřímnou a prostou,
do dálek proudíš s řeky vodami,
které vždy jako oblak nad námi
s novým dnem tvoji žízeň zaženou.
O dobrý čas se tvoje rána přou.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)