JIŘÍ WOLKER
Svých oken na noc nezastru...
Svých oken na noc nezastru.
Noc mívá dobrý klín.
Dnes mraky v něm se prohání,
stín honí stín.
Svých očí na noc nezavru.
Zlý mnohdy bývá sen,
když vítr budí ozvěny
z prochladlých stěn.
A nerozžehnu svíce své.
Jest příliš bledá tvář,
jež přes den marně hledala
si svatozář.
Svých oken na noc nezastru
a neschýlím svou skráň.
Snad někdo z noci podá mi
sesterskou dlaň.
Zamilovaný
Chudý přišel k vám,
byl jsem to já sám.
Slečno, co mi dáte z bohatství svého,
červenými rty a bílými prsy uzamčeného?
Na ulici je bláto
a v srdci hlad,
člověk musí mít někoho rád,
člověk je sám;
ztratil se mezi lidmi.
Stojím, stojím,
slova si nevystojím,
které bych, ženo, ti položil do dlaně
prostě a oddaně
tak, jako maminka klade na stůl
talíře k večeři.
Chudý si s bohatým nevěří.
Taková krásná byla,
dívala se a neviděla.
Hrozně zlaté oči měla,
jako dvě zlatnické výkladní skříně
křičící
na žebráckou a loupežnickou ulici.
Básníku, odejdi!
Básníku, odejdi!
Zahoď vše - jen s rýčem se vrať
a přeryj ten lán od hřbitova k obzoru!
Zvečera zasej tu lásku a pokoru,
aby se urodilo ráno zlaté a zářící,
jemuž by scházeli básníci,
protože všichni lidé
by dovedli plakat a zpívat.
JIŘÍ KAREN
Blahoslavení ti kteří naslouchají druhým a nezacpávají si uši
1
Když chceme poznat krajinu
jdeme pěšky
když máme těžká zavazadla
jedeme vlakem
když příliš spěcháme
použijeme letadlo
2
Hinduista si čte v Koránu
Křesťan v Bhagavatgítě
Žid pilně studuje evangelia
Muslim si čte Konfucia
Styděl by se neznat Laotse
nevědět co je Tao
čtou studují nehádají se
neříkají »jenom moje cesta
je ta jediná«
Čím méně tím více
Moudří z východu mi říkají:
- Čím méně jsi
tím jsi mocnější
čím jsi skromnější
tím je tě víc -
Stůl lásky
Moslemínům hlásám:
- Už záhy přijde Velký Mahdí -
Stoupencům Zoroastra
Šáh Bahráma
Indům příchod Kršny
Už navždy
hra bídných podvodů
a nesvárů do autu
bude zahrána
Buddhistům hlásám příchod
Osvíceného pátého Buddhy
Ke stolům lásky v míru
zasedne Ježíš Zoroaster
Mojžíš Mohamed
Každý jen s klady
učení svého
Svorně zavrhnou
co vedlo k svárům
Z koho mluvil Bůh
Na Mojžíše mluvil Bůh z hořícího keře
na křesťany Ježíšovými ústy mluvil Bůh
na mohamedány Bůh promluvil z Koránu
Pouze Sokrates Buddha Konfucius a Laoc'
si to nemyslili
nevydávali se za proroky Boží
Proto jsou mi sympatičtí
Svět sobců je plný středů a sluncí zvaných já
Tmou nesu svíci
víry na zázraky a divy
ve kterých není nic zázračného
K divu stačí málo:
úsměv a k tomu
říci - Vítám tě
do našeho domu -
O lásce trochu jinak
Láska s radostí se scházejí
jako milenci potmě
nahotu
nevystavují na scéně
Milování těl a duší je mše
Orgasmus
skulina kterou nahlížíme
do ráje
blaženosti věčné
Takto se modli:
Ochraňuj nás Prozřetelnosti
od přeludů a málomluvného teskna
od slibů po kterých zbude jenom dým
od tmy sychravé ochraňuj dům
od rzi žravé ničící díla
od mikrobů spěchu nepravého
od testamentů které nám odkazují
ostře nabroušený nůž
od diskusí které se změní
v jatky těl
a ubíjejí ducha
dej Pane ať umře sršeň
v mém srdci
ať mne pálí trn
špatného svědomí
Kdo jsem já
Kdo jsem já abych odsuzoval
Abych kázal a poučoval
Ale stromy opouštějí půdu
Ptáci odlétají z lesů
Kameny odcházejí z katedrál
Kdo jsem já Kdo jsi ty
Umíš z dobrého udělat lepší?
Potom mluv Jsi v právu
Otázka karmy
Světlo zhaslo vypnut je proud
Karma? Že se probudím ve světě jiném
Co jsi to jsi Své hříchy odčiníš
ani ten nejmenší ti nemůžeme prominout
Jediná jistota
Předplatné na věčný život
se nepřijímá
tohle bohudík zatím
platí pro každého
Co bude až nebudu?
Možná že se vtělím do pelargónie
(maminka je měla tolik ráda)
Nejspíš do knihy
Děkuji ti smrti
Právě takovou jsem si tě přál
Ekumenismus (až jednou či nikdy?)
Je mi milé potkat Buddhu Blažen sedí pod stromem Bodhi
Je mi blízký Mojžíš přijímající na hoře Sionu desky zákona
Je mi blízký Ježíš Jde pouští s apoštoly má děravé sandály
a ví že jde - věren svému učení - na kříž
Obdivuhodný je Mohamed když odráží útoky nepřátel
kterým marně nabízel mír
Je radost potkat moudrého Konfucia
těším se vida Sokrata Naslouchám jeho obraně
která není obranou sebe ale věcí věčných
Blízký je mi Baha ul allah
když píše svoje mírotvorné dopisy panovníkům světa
to o čem dnes po sto letech cvrliká kdejaký žurnalista
(žel jenom cvrliká)
Dnes mi přítel Laoc' vyložil přesvědčivě
cože je to Tao
Mám mnoho přátel Nikdy nejsem sám
Vezmu si knihu a jdu na procházku
po kopci a lesích své fantazie
Já se tážu oni odpovídají
Jsou mrtví nehádáme se
též proto že si z nich beru jenom to kladné
Epilog
Chtěl jsem napsat knihu
ve které věčné pravdy jsou nastřádány
Marná snaha; jen včela ve skle motýl v lihu
nenašel se lék na mé rány
Bolestiplný je svět rozdrásaný do krve
marnost nad marnost ve slovech bydlí
Všecko už dávno je napsané
a ne jen
v Bibli
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)