VLADIMÍR JANOVIC

   Za svitu luny

   ... sen své žádá oběti
   K. J. Erben

   Kdo vyšel z márnice
   a uviděl tančící hrobníky
   musí milovat život
   S úžasem sleduje luna
   zatmění ženy
   když po krátkém dnu pampelišky
   nastává polární noc
   odkvetlého chmýří

   Kdo na tvých malých ňadrech spí
   probouzí soka ve tvé hrudi
   Toužíš s ním uprchnout
   a zapomenutou řečí panenství
   jej vyvoláváš ze tmy
   Ráno ho při polibku dětí zapřeš
   Všichni jsme nehodni
   vlastního tajemství

   V blízkosti smrti jsou barvy ostré
   skoro bych řekl podzimní
   A to je teprv jaro
   Je mi lehko jako básni
   která už nepotřebuje svět
   Vlaštovky v senátu
   svědčí svým odpoledním tělem
   Mě nadlehčuje hrůza
   že jsem se nenaučil létat



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)