Život Ernesto Cardenala byl a je plný překvapení. Katolický kněz Ernesto Cardenal, jeden z největších latinskoamerických básníků současnosti, se stal známým bojovníkem za emancipaci národů Latinské Ameriky. Navíc o sobě rouhačsky říká, že je křesťan - marxista.
Cardenal se narodil v nikaragujské Granadě 20. ledna 1925. Studoval v Mexiku a na proslulé Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Procestoval několik evropských zemí. A poté byl vysvěcen na kněze. Vzdal se života v Nikaragui diktátora Somozy a odešel do kláštera ve Spojených státech. Klášter však po letech opouští a roku 1979 se po sandinistické revoluci stává ministrem kultury své rodné země.
Od mládí Cardenal píše a publikuje verše. Co mladého spisovatele Ernesto Cardenala přimělo, aby se vzdal světského života? Cardenal se netají tím, že jej okouzlovaly ženy a že i ony milovaly jej. A přece přijal celibát. Jak se to mohlo stát? Cardenal pro časopis La Revista, přílohu deníku El Mundo, roku 1999 řekl: "Na vše je možné nahlížet z různých úhlů. Někdo se snaží svůj život spasit, někdo dělá vše proto, aby jej ztratil. Ale ten, kdo svůj život ztrácí, jej nezřídka získává. Podobně praví Evangelium. Mne si našel Bůh. Já jej nehledal. Když jsem mu svůj život dal, získal jsem mnoho, i když za cenu ztráty jistého dílu lásky."
Odchod do kláštera je prvním velkým zlomem v Cardenalově životě. Ne však posledním. Tím druhým bylo jeho nadšení pro sandinistickou revoluci. Ideálů této revoluce se dodnes nevzdal a brání je. Jaký Bůh jej přiměl k tomuto? Ernesto Cardenal o časech revoluce pravil: "Pro mnoho lidí ta doba byla nepohodlná, ale byla nezbytná. V zemi se za vlády FSLN (Sandinistické fronty národního osvobození) snížil počet analfabetů z 58 procent na 12 procent. Zemědělská reforma pomohla dvěma stům tisícům rodin." Nikaragua současnosti není státem, o němž Cardenal snil. Patnáct let po ukončení vlády FSLN je na tom ekonomicky bídně, politicky nestabilní. A proto nyní Cardenal tvrdí: "Stejně musíme věřit, že se utopie změní ve skutečnost." I když se s FSLN po rozepři s Danielem Ortegou roku 1994 rozešel, svůj pohled na svět si ponechal. Zastává se Kuby, je přítelem Hugo Cháveze.
První sbírku básní Cardenal vydal v roce 1960. Prostými slovy píše o lásce, o svém politickém přesvědčení a o bídě našeho světa. Je autorem knih Nultá hodina (Hora Cero), Žalmy (Salmos), Modlitba za Marilyn Monroe (Oración por Marilyn Monroe), Pocta americkým indiánům (Homenaje a los Indios Americanos), Život v lásce (Vida en el Amor), Národní zpěv (Canto Nacional), Poezie a revoluce (Poesía y Revolución), Budoucí nostalgie (Nostalgia del Futuro), Noc rozzářená slovy (La Noche Iluminada de Palabras) či Kosmický chvalozpěv (Cántico Cósmico).
Cardenal je nositelem několika mezinárodních literárních ocenění. V roce 2005 se stal kandidátem udělení Nobelovy ceny za literaturu.
+++
Naše láska
se zrodila v máji
kdy se ženy odívají do květů
Když rozkvétají
managujská děvčata
Jen tento
měsíc kvete
Ostatní měsíce
sice dávají plody
avšak
májový rozkvět
je jedinečný
a láska
která odešla
se už nikdy
nevrátí
Modlitba za Marilyn Monroe
(úryvek)
Pane,
přijmi tuhle dívku, kterou znal celý svět jako Marilyn Monroe,
třebaže to nebylo její pravé jméno.
Ty její skutečné jméno znáš, znáš jméno sirotka, znásilněného v 9 letech
a žijícího až do šestnácti v dětských domovech.
Ty znáš jméno té, která teď před Tebou stojí nenalíčená,
bez svého tiskového mluvčího,
bez fotografů a lovců autogramů,
která je nyní sama jako astronautka ve vesmírné noci.
_
Film skončil bez závěrečného polibku.
Nalezli ji mrtvou v posteli a s rukou na telefonním aparátu.
Detektivové nezjistili, komu chtěla zavolat.
Hledala pomoc,
hledala přátelský hlas
a místo něj slyšela jen dokola přehrávaná slova: Volané číslo neexistuje.
Byla, jako by ji zabili nějací gangsteři,
ruku nataženou k telefonu bez spojení.
Pane,
až se bude zase někdy někdo marně pokoušet
dovolat pomoci (bude mít špatné číslo,
číslo, které není v andělském telefonním seznamu),
zvedni sluchátko!
Žalm 5
Ó Pane, poslouchej má slova
vyslyš mé nářky
a mé protesty
Obracím se na tebe protože se nekamarádíčkuješ s diktátory
ani s jejich spolustraníky
neovlivňuje tě jejich propaganda
a nejsi členem zločinných band
V jejich slovech a tiskových prohlášeních
není ani za mák upřímnosti
Zatímco kecají o míru
roztáčí kolotoč zbrojní výroby
Žvaní o míru na mírových konferencích
a tichounce se připravují na válku
Dožadují se noci navždy
V jejich pracovnách se plánují zločiny
a katastrofy
Ale ty mne spasíš a vyrveš z jejich spárů
Jejich lesknoucí se jazyky
jsou bajonety
měnící slova v kulometnou palbu
Bože ztrestej je
a umlč
roztrhej jejich memoranda
a programy
V hodině poplašného křiku sirén
budeš se mnou
budeš mým azylem v den bombardování
A těm kdo věří prohlášením psaným na jejich objednávku
a jejich hlučným politickým kampaním
požehnej
a obestři je láskou
místo obrněných vozidel
Moje píseň
Nezpívám jako obránce Stalingradu
nezpívám ani o egyptském tažení
o vylodění na Sicílii
nebo o Eisenhowerově překročení Rýna
Zpívám jen proto abych získal jednu dívku
Nechci si ji naklonit šperky od Morlocka
parfémy od Dreyfuse
afektovanými orchidejemi v průhledných krabicích
ani kadilakem
nýbrž jen a jen svými básněmi
A ona mi dává přednost před všemi somozovými miliony
Triumfální pochod
Generál už jede
už ... Generál
Už přijíždí náš Generál
na svém běloušovi a obklopený
osobními strážci a poslanci a nakaženými kurvičkami
Projíždí pod vítězným obloukem
z papíru
AŤ ŽIJE LIBERÁLNÍ STRANA!
Na zpocené hrudi se mu lesknou
medaile pokakané barvy Vybuchuje
ohňostroj Hraje kapela
AŤ ŽIJE GENERÁL SOMOZA! Za jeho úsměvem
je strach Rozhlíží se na všechny strany
Jeho kůň uklouzl na zvratcích a shnilém ovoci
AŤ ŽIJE LIBERÁLNÍ NACIONÁLNÍ STRANA
+++
Dvacet let
jsi pracoval
abys nastřádal
dvacet milionů pesos
Ale my teď těch
dvacet milionů pesos dáváme
aby se už nikdo nedřel
jako ses musel dřít ty
+++
Jsi sama
v davu
jako jsou sami
měsíc
a slunce
na nebi
Včera jsem tě viděl na stadionu
plném tisíců lidí
Byla jsi tam
a bylo to
stejné
jako by byl stadion
docela prázdný
+++
Dosud si vzpomínám
na tamtu ulici
se žlutými světly
na tamty měsíce
propojené
elektrickými dráty
Na hvězdu
na nároží
a na laskavý paprsek
tlustý jako věž
když odbíjelo
jedenáct
Na zlaté světlo
jdoucí z tvých
otevřených dveří
Ráno
Bráško, svítá. Podívej.
Už je vidět vulkán Masaya,
pára, stoupající z jeho kráteru,
a jeho zelená laguna.
A tam dál modravá laguna Apoyo
a pohoří Sierra nebeské barvy
v dáli.
Celá naše země má barvu nebes,
vidíš? Tichý oceán
jako čistá obloha pod oblohou.
Popravdě, žijeme v nebi a neuvědomujeme si to.
Koukni. Na druhé straně je jezero Managua
a Momotombo,
ta mohutná pyramida
vyrůstající z vod.
Toto všechno, co je tady odnepaměti,
zahalila temná noc,
která ne a ne odejít. Noc pokušení.
Každého z nás sváděla.
Svody falešného úsvitu o půlnoci.
Ale my natažení v postelích snili o skutečném ránu,
které právě nastalo, nikaragujský klučino.
Vše se zbarvuje
na našem dvoře.
Můžeš spatřit zemi i vodu.
A v našem domečku zní zpěv:
"Jak je svítání
veselé a svěží."
Přeložil MICHAEL DOUBEK
Autor: Michael Doubek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)