Poezie měla v Číně vždy významné místo. Po dlouhém období prvoplánových veršíků dnes čínská poezie ožívá různorodostí forem a bohatstvím témat. Autoři se inspirují domácí tradicí i světovými trendy, reagují na současné problémy, ale především reflektují své pocity, vyrovnávají se s vlastní minulostí i s peripetiemi moderních čínských dějin. V oblibě je opět lyrická tvorba, reflektující touhu po klidném životě, vzpomínky na mládí, rodiče, přátele. Veřejnost se o poezii zajímá, hledá v ní osobní prožitky autorů i reakce na svět kolem. Básníci se pravidelně představují ve vysíláních regionálních stanic, pořádají se autorské večery, regionální asociace básníků se snaží propagovat soudobou tvorbu rovněž v zahraničí. V srpnu 2012 jsme proto měli i v Praze možnost osobně se setkat se zástupci několika generací čínských básníků, kteří představili svou tvorbu a pohovořili o tom, jak je u nich doma vnímána. Uznávaný lyrik Sang Hengchang na besedě v Jazzové sekci zdůraznil, že národ, jenž se vzdá své poezie, ztratí jednu ze svých duší. Zdůraznil, že navzdory komercializaci kulturního života se té „poetické duši“ v poslední době dostává i oficiální pozornosti. Mnohá nakladatelství vydávají básnické sbírky, vychází řada specializovaných časopisů, pořádají se festivaly (zatím) neznámých básníků a na internetu se zřizují básnické portály i autorské blogy.
L. O.
Sang Hengchang (Sang Cheng-čchang), věhlasný soudobý čínský básník, se narodil v roce 1941 ve Wuchengu, provincie Shandong. Původně pracoval jako ředitel, šéfredaktor a editor časopisu Poezie od Žluté řeky. Později se stal členem Všečínského svazu spisovatelů, v současnosti je zástupcem generálního tajemníka Všečínské společnosti pro studium poezie a členem rady mezinárodního Pen-klubu čínsky píšících básníků.
Vydal dvanáct svazků poezie. Jeho básně byly zařazeny do více než 500 antologií, přeloženy do angličtiny, francouzštiny, němčiny, korejštiny a vietnamštiny. Jeho poezii bylo věnováno přes 500 literárně-kritických statí a tři literárně kritické monografie.
Pohřeb v srdci
Ta noc, kdy se narodila moje dcera
byla nejdelší nocí mého života
Ta noc, kdy zemřela moje matka
byla nejkratší nocí mého života
Matka tak chvatně ve spěchu odešla
Pohřbít matku do země?
země je příliš špinavá
Nechat matku zpopelnit?
oheň je příliš nemilosrdný
Pohřbít matku do vody?
voda je příliš neklidná
Jen do srdce ji mohu pohřbít
žebra jsou pevným plotem kolem jejího hrobu
Úplné zatmění Slunce
Při pohledu na nebeskou báň
neubráním se zvolání
Kdopak to sundal
lucernu našich předků
Koupání v moři
Moře, jsem tady znovu
chvatně se vrhám do tvého objetí
nebe má obavu, že dojde k nehodě
seskočí dolů a zadrží mne
protáhnu své tělo
uvolním každou unavenou buňku
Nechť nejjemnější ruce
– matčiny
– manželčiny
– dceřiny
učešou jedno po druhém
mé zkrvavené peří
Koutky mých úst jsou slané
copak, moře, ty pláčeš?
Modlitba za nešťastného básníka
Ó, Bože
když trpíš nespavostí
zda-li si někdy
vzpomeneš na Hölderlina
Ó, Bože
když upadneš do spánku
zda-li někdy
ve snu vidíš Hölderlina
Amen
____________________________________
Gao Yanguo (Kao Jen-kuo) používá pseudonym Gao Yidi. Pochází z Wuchengu v provincii Shandong. Je členem Všečínského svazu spisovatelů, členem vedení Všečínské společnosti pro studium poezie, místopředsedou dezhouského svazu spisovatelů, místopředsedou a hlavním tajemníkem dezhouské společnosti pro studium poezie. Doposud vydal sedm sbírek básní, esejů a reportáží.
Rudnoucí listí na Voňavých horách
Tvůj sen
skončil
přišel jsem o krok později
Tvůj sen
se zrodil
já opět odešel o krok dřív
Pokaždé je to chyba
v životě jsou takové sny
které nestihnu vychutnat …
21. října 1989
Kolekce vůní
psáno k týdnu vinných lahví
Chceš-li něco sbírat, sbírej vinné lahve
sběr vinných lahví je sběrem vůní
Sesbíráš-li osm tisíc druhů vůní
osm tisíc druhů vůní poznají tvé stopy
Doopravdy však, ty sám jsi také vůní
a tiše do osnovy píšeš nádhernou symfonii
____________________________________
Zhao Yonghong (Čao Jung-chung) se narodila v březnu 1970, nyní působí v místním svazu literárních a uměleckých pracovníků ve čtvrti Haigang města Qinhuangdao. Poezii vydávala v časopisech Lyrika, Básně, Čínská poezie aj. Vydala sbírku písňových textů, básnickou sbírku a antologii esejů.
Hluboká propast
Jsem miliony let tuhnoucí rána
vyhojená či ne, na tom již nezáleží
hluboká rána v srdci, široce rozevřená
všechno vzdělání vstřebává
Chceš-li vystoupat na vrchol
pohlédnout na světla v dáli, dostat se blíže ke hvězdám
tak musíš projít skrze mne
jsem cestou od tohoto vrcholu k tamtomu
trasou, již nelze opomenout
Po mnoho let jsem nic neočekávala
to vše, co přišlo znenadání
pokaždé narušilo můj klid
život a smrt nemá se mnou nic společného
dobro a zlo nemá se mnou nic společného
plynutí času nemá se mnou nic společného
nepokládej mne za útočiště či místo zdokonalování
já jen dělám šťastné lidi šťastnějšími
a osamělé ještě osamělejšími
Jsem miliony let trvající
čerstvá rána
den, kdy budu zhojena,
bude dnem mého zániku
Zkamenělý šnek (Ophileta plana)
Jsi trojrozměrný dokument
zaznamenávající
katastrofu zpřed stamilionů let
Obrovská kalamita ti umožnila
abys ve tvaru své smrti
žil až do dnešního dne
Tví společníci již dávno zanikli
však v novém tvaru
žijí v žílách nových druhů
A ty, byť kompletní
se stejně nemůžeš hýbat
nemůžeš ani dýchat
Pozoruji tě již hodně dlouho
rozjímám o životě stejném jako smrt
o smrti stejné jako život
Vskutku, je mi tě líto
doopravdy jsi nezemřel
ani doopravdy nežiješ
___________________________________
Lü Jing (Lü Ťing), jejíž rodina pochází z Ninglingu v Henanu, se narodila v březnu 1965 v Pekingu. Pracovala jako reportérka, redaktorka, vedoucí tematického odboru a vedoucí kulturního odboru televize města Shangqiu a v kulturních a komerčních časopisech. Její básně a jejich kritiky byly publikovány v mnoha antologiích.
Návrat domů
Skláníš se hlouběji
luční kvítí ti šplhá po kotnících
čas v půdě pohřbený
na tebe ve větru tiše volá
Jen neváhej!
ten pach hořícího prachu
to ptačí volání za měsíčního svitu
má malá loď se prudce žene nocí
stromy na lodi vyvalují oči
hledí jak pádíš svými dějinami
a nacházíš kapku slzy v květu
______________________________________
Li Jimei (Li Ťi-mej) se narodila roku 1986 v provincii Henan, kde také žije. Je asistentkou šéfredaktora časopisu Henanský básník. Věnuje se především teorii poetiky a výzkumu společenského myšlení. Mezi její stěžejní díla patří studie Gercen: svědomí, jenž není kam odložit, Miłosz: přes dějiny k přírodě, Achmatovová: prožít, sepsat, Mandelštam: dítě lezoucí na zvonici, Havel: paradoxy vlastní spásy, Paz: mezi kamením a květy atd., které byly většinou publikovány v časopisech Západ, Řeka Yan, Horské květy, Čínské umění, Taihangská literatura, Henanský básník aj.
Všude
Kráčím větru vstříc, jako
orající radlice: země se otevírá
vcházím do tebe, zrcadlíš mne
v mých panenkách objevíš mne
„Nežiji na svých rtech“*, ani
v tvých dlaních: je to vítr ve tvářích
Pročísl vlasy, vnikl do rukávů
točí se kolem, všude, ve všem
Posvátná příbuznost, vzájemné
útočiště, čistý brus
* Citace z dopisu M. Cvětajevové
______________________________________
Zhang Yongwei (Čang Jung-wej) se narodil v dubnu 1973 v Lushanu, v provincii Henan. Psát začal na počátku 90. let, jeho tvorbu možno nalézt na internetu a v několika antologiích poezie. Pracoval jako moderátor některých básnických portálů. Vydal sbírku básní Spánek ve větvích.
Spánek ve větvích
Slunce se přesunulo od nízké zdi k taškám na střeše
a kohout vyletěl do větví.
Hned za ním další a další.
Ti méně silní
ještě vzlétají a klesají, hledají ten správný úhel.
Přinesli jsme s mámou kus prkna
a opřeli jej o ořešák.
Pořád jsem nechápal, pročpak
se zdráhají jít do kurníku, jenž jím táta udělal.
Po celý den se toulali, hrabali
v kopečcích hlíny, v kupkách sena
a klimbali v koutku pod zdí.
Proč tedy v noci nechtějí řádně spát?
Jednoho dne jsem s tatínkem šel do okresního města
podívat se na lampiony, vrátili jsme se velmi pozdě.
Když jsme otvírali vrata, máma a sestra už spaly.
Jen já jsem zíral do koruny ořešáku:
Ve stříbrném svitu měsíce sní ve větvích,
jsou černí, bílí, tak nehmotní, tak tajemní.
červen 2002
____________________________
Sun Shuzhu (Sun Šu-ču), narozen roku 1943, je členem Všečínského svazu spisovatelů a Všečínského svazu překladatelů. V roce 1968 ukončil studium germanistiky na Katedře západních jazyků Pekingské univerzity, tamtéž absolvoval v roce 1981 postgraduální studium a získal titul magistra literatury. V letech 1983 až 2004 pracoval jako kulturní rada na čínských velvyslanectvích v Německu, Rakousku a v České republice. Vydal sbírky veršů a esejů a překlady, například výbor ze soudobé poezie německy mluvících zemí.
Karlův most
Soustředěný čtenář –
Karlův most, za větru, v dešti
pozorně čtu
dílo, v němž nenalistuji poslední stranu –
Vltava,
plyne bez ustání, dnem i nocí.
Kniha, kterou nemůžeš dočíst –
Karlův most, za čtyř ročních dob
je čten,
čteme a čteme –
____________________________
Kong Xiangjing (Kchung Siang-ťing) pochází z Dengzhou v Henanu. Vystudoval Fakultu čínské literatury na Zhengzhouské univerzitě, absolvoval postgraduál jako bakalář literatury. Je členem henanského svazu spisovatelů a poradcem henanské básnické společnosti. Publikoval řadu básní, esejů i reportáží.
Jestliže
Jestliže závan jarního větru
jednoho rána
foukne na zeď
a probudí panenky tvých očí
zdalipak poznáš, že ten vítr tají mé skutečné pocity
Jestliže příliv letního deště
jednou v poledne
propluje zdí
a pronikne do tvých vlasů
zdalipak poznáš, že ten déšť ukrývá můj chladivý polibek
Jestliže záblesk blesku
jedné noci
přeskočí zeď
a pronikne tvým oknem
zdalipak poznáš, že ten blesk je mou neovladatelnou duší
červenec 2011
______________________________
Xia Han (Sia Chan), původem ze Xiayi v Henanu, se narodil v roce 1960. Je úředníkem. Polovinu svého života prožil na venkově. Poezii píše od svých šestnácti let, ale zatím nevydal samostatnou sbírku.
Pohledy
Mnohokrát jsme spolu mluvili, vždy beze slov.
Proti sobě, jen hledím do tvých očí, odhaduji jejich hloubku.
Tvůj smích je v mém mlčení.
Jsi tady, ale nejdeš blíže.
Vskutku, tvůj stín je skutečnější než ty.
Slova, jež říkáš jiným –
vítr je přivál, pomohl ti složit melodii.
Na fotografii se vzdálenost mezi námi rovná asi tak přátelství.
Nuže, v půlnočních pohledech jsou snad společně zapomenuté sny?
Přeložila ĽUBICA OBUCHOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)