Dávejte pozor a nezapomeňte, co vám teďka řeknu o demenci, neboť na všecky, bez výjimky, číhá a skoro nikdo jí neujde. Obecně se sice lidu předkládá k věření, že stárnutí naší populace je základní příčinou, a to nejen demence, přičemž naše populace stárne hlavně relativně při hrubém poklesu porodnosti a při špatné propopulační politice. Pravděpodobnost přežití jak mužů, tak žen je u nás relativně mnohem horší než v ostatních státech EU a to nebudeme přihlížet ke střední době přežívání v Japonsku. Demence, tedy demence senilní (u 75tiletých a starších), přibývá, není to naše specifikum, trpí tím celý takzvaný civilizovaný svět (o civilizaci zde však nehovořme). Kromě toho demence je dnes a hlavně zítra bude presenilní, jež postihuje mladší muže i ženy, a to již v pátém decéniu, případně mladší. Ta byla prokázána i u 40 nemocných s průměrným věkem 27 let! Kromě toho mnozí tvrdí, že manifestace demence závisí víc na biologickém než numerickém věku.
   Biologický věk je ošidná veličina, avšak bezesporu existující, neboť v běžné praxi lze snadno ukázat seniory, kteří mají čistou hlavu a racionální myšlení, nehledě k celkové dobré kondici, a naopak ukázat čtyřicátníky a mladší, kteří mají myšlení značně korodované a řadu chorob, což je biologicky řadí k pokročilé stařecké sešlosti. To se potvrdilo u padlých bílých Američanů (ve věku mezi dvaceti až třiceti lety) ve vietnamské válce (ale i v dalších jejich válečných konfliktech, jež ponecháme bez připomínek), z nichž mnozí byli pitváni a tak u nich byly prokázány překvapivě pokročilé změny degenerativní a sklerotické zcela přesvědčivě. Touž metodou je možné doložit, že třeba devadesátiletý muž, jenž zahynul při úrazu, měl tepny, zejména mozkové, zcela "mladické" bez sklerotických změn.
   A když už jsme u naznačené konkretizace presenilní a senilní demence, je třeba připomenout některé významné osobnosti, často figurující v televizi, a to i v americké.
   Nepořádek s biologickým a numerickým věkem se zvýrazňuje na severní polokouli naší planety ruku v ruce s postupující globalizací a nastolenými způsoby matení pojmů a hodnot: člověk trpí, navozují se různé neurotické a psychotické poruchy. To samozřejmě ještě není prionóza, jak označujeme presenilní demenci, podmíněná přenosným agens (prion), jde však významné civilizační podhoubí, které rizikovost vzniku demence zvyšuje. Na jižní polokouli by demence nejspíše řádila podobně, tedy s dvojnásobným nárůstem počtu Alzheimerů za necelých 5 let, jak je tomu u nás, ale hladomor a banální infekce stále hubí Afričany hned po narození nebo do 30ti let. Presenilní demence s mnohaletým průběhem (včetně inkubace, tedy doby, než se nemoc klinicky projeví) nemá možnost se zviditelnit do své progresivně plíživé zrůdnosti z jiných smrtelných důvodů.
   Na celém světě se loni slavilo desáté výročí pana Aloise Alzheimera, který první popsal presenilní demenci v roce 1907. Světový den Alzheimerovy nemoci (AD) má své opodstatnění, jak plyne z výše uvedeného i z předložených sdělení. Dosti intenzivně se probíralo hodnocení tíže poškození mozkových funkcí kognitivních, emotivních a dalších, což jednodušeji řečeno vyhodnocuje příznaky, kdy si nejprve nevzpomeneme kolikátého dnes je, natož kolikátého bylo předevčírem, až po ztrátu orientace v čase i místě s jedinou setrvalou otázkou, jakpak se jmenuji a kdepak bydlím? K tomu je vypracován systém, který umožňuje vyčíslit skóre demence a tím závažnost prognózy nemocného, jež většinou s obezitou, metabolickými chorobami, zejména cukrovkou, a postižením srdečních tepen, dokládá při skóre 7 a méně velmi rychlou progresi a úmrtí do 1 roku od stanovení diagnózy AD.
   AD, byť se stále a nezadržitelně šíří a tlačí mezi čtyři nejčastější příčiny smrti (tedy za srdeční, cévní choroby a rakovinu), jež zahubí téměř tři čtvrtiny obyvatel Ameriky i Evropy. Bohužel tato nemoc není stále jednoznačně definována a rozpoznána, co do jejího původce, jakož i mechanismů přenosu a možnosti léčby a zejména prevence, neboť jde o otázky velmi složité, jež vyžadují nákladnou podporu vědeckých týmů (o této otázce rovněž nemíníme šířeji diskutovat).
   Jisté je, že se na severní polokouli šíří neméně vydatně u lidí i u zvířat. Řada charakteristik "zooprionóz" oproti "antropoprionózám", tedy prionových sklerotizujících zánětů mozků zvířat i lidí, je velmi podobná, až shodná. Jen orientačně uvedeme některé typy: kromě onemocnění krav a telat (BSE) jsou postižena i zvířata volně žijící. V některých státech USA je jejich úhyn masový, mluví se o CWD (chronic wasting disease neboli chronické smrtící nemoci), která nejčastěji postihuje losy. Každá zvířecí choroba tohoto typu má své zvláštnosti (o nich zde nelze mluvit), je však skutečností, že oproti lidské presenilní demenci hynou zvířata už za 1 až 3 roky.
   Nejznámější, i dík reportérským aktivitám, je epidemie "šílených krav" z let 1985 až 1992 v Anglii, kdy zahynuly tisíce zvířat. Creuzfeld-Jakobova nemoc se však v určité variantní podobě šíří dále do celé Evropy včetně našich stájí, s nesporně velmi negativním dopadem na zemědělství, již tak i jinými mechanismy devastované.
   V posledním desetiletí se v našich městech rozmáhá pěstování psů a koček, jež splňují podmínky nezáludné komunikace víc než lidi mezi sebou. Je proto nutné se zmínit o nebezpečí pro ně. Houfně onemocní ovce a kozy (Anglie, Nový Zéland, Austrálie), ale i psi nebo kočky, jezevci a pumy ("scrapie"). Která další zvířata mohou prionová onemocnění roznášet, není zatím známo.
   Nejspolehlivějším průkazem sklerotizujícího zánětu mozku u lidí a zvířat je stále pitevní nález, doplněný podrobným vyšetřením ultramikroskopickým a dalšími speciálními testy. Narůstá zájem o bioptický materiál z mozku žijícího zvířete nebo i člověka, kde je na Alzheimera vysloveno podezření. Má-li nemocný být obeznámen s delikátní technikou mozkové biopsie, kdy po navrtání lebky se bude odebírat vhodný materiál z bazálních ganglií nebo z mozečku, nelze podrobnosti rozebírat. Vesměs negativní postoje k této metodice by spíše vzrostly. U zvířat to bude snad schůdnější a méně nákladné, než teleti uříznout celou hlavu a část mozku poslat patologovi, jak se to dosud praktikuje. Otočme tuto nevlídnou stránku, i když nelze v celé problematice najít zdroje radosti. Rozvoj neinvazivních metod není levný, příkladně stanovení chirálních bílkovinných struktur, ultramikroskopie s magnetickou rezonancí apod., nicméně na řešení tohoto problému (byť proklamovaného za řešitelný) je stále vydatně cítit vliv mezinárodního ekonomického i politického pozadí. Beze sporu jde o obrovské sumy peněz, ale nejen o ně. K závažnému celosvětovému nebezpečí se utrousí leda pár nesrozumitelných odborných slov a "ujišťování" , že se vše časem zvládne. Bohužel času není nazbyt (No time to lose!), jak správně zaznělo při zmíněné desáté Alzheimerově konferenci.
   Co v současnosti víme o epidemiologii prionóz? V posledních dvou desetiletích bylo prokázáno tzv. vertikální šíření, tedy mezidruhový přenos potravinovým řetězcem. Jistě víme, že se nejspíše už nikde nepoužívá kostní moučka a kafilérní tuky, které umožní přenos scanie i variantní CJ.
   Lidský nebakteriální zánět mozku byl v osmdesátých letech přenesen na laboratorní myši a opice. Dále bylo potvrzeno, že onemocnění se šíří konzumací masových výrobků, zhotovených v "kritické době" (připomíná se velká anglická epidemie) z tkání a orgánů nemocného hovězího dobytka, ale nejen hovězího. Je třeba rozumět kritické době, která se nekryje s manifestací nemoci jak u domácích, tak volně žijících zvířat. Inkubační doba je asi 5 let, ale mezidruhové rozdíly je nutné upřesnit.
   Jak se tedy rozpozná infikované zvíře?! Jak se najde infikovaný člověk, který ještě nemá ani počínající projevy demence? Jak kočka, která nezměnila své chování a stále se lísá ke členům rodiny? Zde se nabízejí vesměs velmi drahé imunologické testy a hlavně využití stereotaktické bioptické metody, jak jsme se již zmínili. Rozvoj dalších a snad i méně nákladných laboratorních testů se připravuje. Ovšem široké uplatnění v praxi, tedy veterinární a medicínské, by při současném stavu veřejných financí a narůstající nemocnosti stěží pokrylo potřebu (mimo jiné nezjišťovanou).
   Nemocnost a úmrtnost lidí i zvířat se rok od roku zvyšuje a většina badatelů zastává názor, že lidská variantní forma Creuzfeld-Jakobovy nemoci je zatím v počáteční fázi příprav na velkou epidemii, jež vyvrcholí mezi lety 2005 až 2010. Nikdo v současnosti není schopen odhadnout, kolik infikovaného masa evropská populace zkonzumovala, případně stále konzumuje, ovšem nejde pouze o EU, ale všecky světadíly. Presenilní demence je veliká hrozba pro existenci lidí na Zemi.
   Nakonec malou vzpomínku na dinosaury a nezodpovězenou otázkou, jak vlastně dinosauři a jim podobná zvěř, která v dobré kondici přežívala mnohá staletí, vymřela. Máme bohužel nepotvrzené teorie. K nim je však nutné přiřadit prionózy, zcela nenápadné, nicméně nezadržitelně vedoucí k smrti. U lidí, stejně jako u zvířat se mohou ukázat bezesporu stejně efektivní.
   Je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že (v tom bychom mohli vidět vyšší predestinaci) stále více obyvatel na zeměkouli bude infikováno a ve vymezeném času bude umírat, nicméně ve spokojenosti a za subjektivního pocitu "štěstí", v pocitu osudovosti nepochopitelných determinant, které to zavinily, avšak bez odporu a s úsměvnou odevzdaností krok za krokem k blížící se smrti. Že bychom takto skutečně vymřeli? Vyloučeno to jistě není a to nezapomeňte. N e z a p o m e ň t e .

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]