Interní nakladatelství Václav, působící v Základní škole Horka Domky v Třebíči na Vysočině za okolností, jimž odpovídá příměr k době obrozenecké (žádný rozpočet, úplná svépomoc, technické podmínky o nic lepší než prosté), vydalo další, již šestnáctý neprodejný literární sešit. Má titul NAŘÍZNUTÁ VĚTEV.
   Je to jednadvacet básní s ekologickým námětem a se stejně zaměřenými kolážovanými ilustracemi patnáctiletých chlapců a děvčat, žáků devátého ročníku. Editor Pavel Kessner (je ředitelem školy) píše v úvodu: Naříznutá větev! Neptáme se, kdo ji nařízl. Víme, že v souvislostech vina padá na všechny. Co s tím? Přestat se tvářit, že o nic nejde. Jde! Jde o všechno! Autorům tohoto sešitu je patnáct let. Za jejich života se naříznutá větev ještě neulomí, i když jistě bude stále dost nových podřezávačů. Avšak nedostanou-li lidé rozum? V příští generaci, v přespříští, v dalším století? Kdo ví?
   Verše pod titulem Naříznutá větev přirozeně nejsou velkolepé. Ale to není rozhodující. Námět, myšlení autorů, nestrojenost, to je podstatné. I když žádný z autorů zaručeně nemíní nikoho přesvědčovat, že ekologie, udržení snesitelného způsobu života na Zemi, je jeho tématem, že nemyslí na nic jiného. Rozhodně myslí, jak jinak v patnácti letech, na tisíc příjemnějších věcí. Jisté však je, že končí-li povinnou školní docházku takovými texty a ilustracemi, mohou být na svoji rozevlátou pubescenci i hrdí. A škola na ně, myslím si.
   Naříznutá větev, stejně jako všech patnáct předešlých sešitů ze školního nakladatelství Václav, vyšla skromně v nákladu pouhých třicet výtisků. Větší spotřebu materiálu si škola nechce dovolit. V tiráži je však opět tradiční poznámka, která je pro tohoto nekonvenčního vydavatele typická: Přetisk je možný v neomezeném rozsahu.
   Závěrem tři úryvky. Jiří Chmelíček: Vidím to bledě / už nejím sledě / sleď je plný ropy / ropa je černá jak boty. Tereza Lorencová veršuje: Ve světě už nejsou taje / že existují ráje / nebo že zem je placatá / Už máme mnoho daných jistot / vykovaných ze zlata / Spoustu lidí bolí mysl / protože žijí nesmysl. A Jan Ryška: Toxická jezírka / zelené řeky / tohle by Řeky / zabilo vzteky // Z nebe se valí / jedovaté mraky / jednou nás zabijí / mě tebe a je taky.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]