Konečně jsem se vrátila z archeologického výzkumu. Letos jsem si užila trochu extrémní archeologie na pozdně minojské lokalitě Karfi na východní Krétě v nadmořské výšce 1200 m n. m. Jedním z největších přínosů tohoto výzkumu bylo, že se na něm vytvořil velmi zajímavý tým mladých vědců z celého světa, kteří prokázali ve velmi složitých podmínkách, že jsou opravdu lidmi nové doby...
   "Emílio, tvé závěry jsou naprosto marxistické," poznamenal podrážděně starší polský kolega.
   "No a? Kde je problém, když to funguje," opáčil klidně španělský mládenec, klekl si znovu za zeď chrámu starých Minoitů, kterou důkladně čistil, podíval se na mne, postavil oči v sloup a zakroutil hlavou...
   A já teď sedím doma, počasí je už i na Krétu celkem dost podzimní, přepisuji rozhovor s mladým archeologem Emíliem a zároveň poslouchám cédéčko, které mi nahrál. Flétna a veselé rytmy opravdu připomínají šťavnatou krajinu na severovýchodě Španělska odkud Emílio Rodríguez Álvarez pochází.

   ...to jsem rád, že se ti ta hudba líbí. Máš pravdu, je trochu podobná irské. Vždyť u nás je velmi podobné počasí. Jsem z pobřežního letoviska Vigo v provincii Galicia. Tato oblast je velmi odlišná od ostatního Španělska. Naše pobřeží je atlantické, ne středomořské, máme vlastní jazyk, kulturu, folklór...

   - ...víno.
   Ano, velmi vyhlášené. Alvarinho. Klima je sice teplé, ale velmi vlhké, často prší, zeleň kontrastuje s čedičovými skalisky a vědomí, že oceán je u našich nohou, je všudypřítomné.

   - Pověz mi, jak se dostane španělský archeolog ze Santiago de Compostela
   na výzkum na krétském Karfi?

   Právě si dodělávám magistra z klasické archeologie na univerzitě v Readingu v Británii, a tak jsem tady také přes Britskou školu.

   - Jak tě vůbec napadlo studovat archeologii?

    Když mi bylo osm, viděl jsem film Srážka titánů a úplně mě uchvátila řecká mytologie. Začal jsem fanaticky číst o starověkém Řecku všechno, co se mi dostalo do ruky. Informace obsažené v knihách mě velmi inspirovaly, ale často nedokázaly uspokojit mé otázky. Rozhodl jsem se, že budu studovat historii (ve Španělsku neexistuje samostatný obor archeologie) s výhledem, že budu mít přístup k prvotním pramenům a budu moci vytvářet odpovědi na historické otázky sám.

   - Skoro všichni jsme začínali jako nadšení Schliemanovi pokračovatelé, alespoň ve své fantazii...

    Ano, ale katastrofa, pokud se někdo z této fáze nedostane na seriózní vědeckou úroveň, což se občas stává. Dnes mám úplně jiné představy o archeologii, než jsem měl jako malý kluk, ale starověké Řecko jsem neopustil, i když pracuji ve Španělsku. Zajímám se také o pravěkou krajinu Galicie, například. Nechci být jako jednooký, přespecializovaný ignorant.

   - Určitě souhlasím. Vím ale, že jsi hlavně specialista na vývoj a strukturu řecké poleis a na archeologii strategie. Proto jsi také tady. Možná, že bys mohl říci, co je to archeologie strategie.

   Archeologie strategie zkoumá, co vypovídají archeologické prameny o způsobech obrany i útoku konkrétní společnosti. Nejedná se pouze o studium zbraní, výzbroje, techniky a organizace armády, ale také o studium architektury, aktivního využívání přírodního prostředí. Uvedu příklad. Tato lokalita (Karfi) je velmi vhodná. Nemusíš ani kopat a podívej, co všechno se dozvíš. Minoité opustili pobřeží, ale neodešli pouze dál od něj. Vybrali si velmi extrémní vrcholky - jako je tento - kde často byly svatyně starších období, takže svůj přesun měli i ideologicky zdůvodněný, ale hlavně se udál z důvodů obranných. Tento komplex třech vrcholků jim dával možnost optické kontroly pobřežní linie a přístupových cest. V případě ohrožení mohli využít toho, že sami znali velmi dobře terén a kontrolovali jej shora. Na opačné straně je velmi příjemná náhorní plošinka, která byla snadno přístupná a dovolovala živit značnou komunitu, která zde žila nebo se zde mohla ukrýt. Ale odsud není možné kontrolovat kopce v bezprostřední blízkosti, o kterých víme, že byli také osídlené menšími komunitami. To znamená, že Karfi je mělo pod kontrolou a mohlo se spolehnout na jejich loajalitu.

   - To souhlasí. Nám by i to sebemenší archeologické téma vystačilo na dlouhý rozhovor.

   Bavit se o historii a snažit se přijít na to, jak to tady všechno fungovalo, funguje a bude fungovat je velmi vzrušující. Taky mám moc rád detektivky, protože mi připomínají archeologii. Podle chlupu sousedova psa najdou vraha (smích).

   - To mi povídej! Ale já jsem celkem brzy zanevřela na klasickou archeologii, protože mi připadal přístup této disciplíny k prameni velmi konzervativní.

   To chápu. Klasičtí archeologové velmi dlouho a často i dnes pracují spíše jako kunsthistorici nebo se snaží starověk idealizovat, což má politické důvody, jestli dovolíš.

   - No jéje.

   Pak to vypadá, že archeologie jsou jen chrámy, sochy, malované nádoby, šperky. Když jsem s archeologií začínal, měl jsem pocit, že tehdejší lidé žili v pohádce. Chodili do lázní, mazali se všemi mastmi, pili víno z krásných skyfů, leželi si na lehátkách, procházeli se po nádherných náměstích a klábosili. Záhy jsem si uvědomil, že to tak nebylo a začal jsem pátrat po každodenním životě tehdejší společnosti v celé její škále. Dnes je situace lepší než třeba ještě před dvaceti lety. Ledacos už víme.

   - Určitě. V Čechách vyšla v roce 1990 krásná knížka Periklovo Řecko z pera prof. J. Bouzka a doc. I. Ondřejové o starověké společnosti. Také jsem přeložila knížečku řeckého badatele, předčasně zesnulého Thanasise Paparigase o Starověkých Aténách (Orego 2008), jenž má velmi kritický přístup ke studiu starověkých Atén. Kritickým přístupem míním metodu. Velmi mě zaujala jeho demytologizace athénské demokracie a jeho hodnocení postavení žen.

   Ženy, to je nádherné téma (smích). Excelentní příklad analytického nedostatku klasické řecké archeologie. Tradiční interpretace postavení ženy jako ušlápnuté osoby smířené s osudem uzavřené v gynekeionu založená na písemných pramenech je podle mého názoru spíše ovlivněná společenským modelem 19. a 20. století, než že odrážela athénskou společnost 5. a 4. století př.n. l. V současnosti historikové jako James Davidson reinterpretují historické prameny, ale také archeologie může přinést nové a důležité doklady těchto nových perspektiv, ukázat, jak vypadal život uvnitř domu, ale také vně.

   - Ty tedy nesouhlasíš s tím, že ženy patřily k podřízené části populace? Vždyť neměly žádná ukotvená politická a téměř žádná lidská práva. A co slavná Periklova řeč o ženách, které mají být pouhým stínem svých mužů, sedět doma a do ničeho se neplést?

   Jsem rád, že se ptáš, ale opravdu s tím úplně nesouhlasím. Přeneseme-li se do Atén 5. století př.n.l., rázem se objevíme v době počátku tvoření se vykořisťovatelského řádu. Charakteristikou tohoto procesu je, že vládnoucí třída se zmenšuje a stále si podrobuje větší množství lidí, skupin, tříd atd. Tato podřízenost (nebo nadřízenost), záleží, z jakého úhlu se na to díváš, se s postupem vývoje těchto vykořisťovatelských vztahů zvětšuje. Svého vrcholu prožívá v období vrcholného kapitalismu, kdy se začínají projevovat opačné tendence.

   - Tendence postupného osvobozování?

   Ano. Ale pojďme zpět. Mnohem podřízenější je žena středověku, kterou má muž coby hegemon společnosti pod kontrolou jak fyzicky, tak ekonomicky, ale hlavně ideologicky. Ve starověku se toto ideologické podřízení teprve buduje. Co říká Perikles ve své řeči? Nabádá ženy, že musí stát až za muži. Říkal by to, kdyby tomu tak bylo a nebylo třeba se žen "bát"? Říká to ihned po peloponéské válce, kdy mnoho Atéňanů padlo. Početní převahu měly ženy, které v mnoha domácnostech byly opravdovou hlavou rodiny. Vzpomeň také současné Aristofanovy komedie, kdy s hrůzou líčí, jaké by to bylo, kdyby ženy vládly. Bojí se, že by to bylo možné a přitom se snaží příkladem odradit.

   - To píše i Paparigas...

   Nebo další argument: Kdo byl patronem samotných Atén? Pallas Athéna, bohyně moudrosti, chytrého boje, řemesel a umění. Bohyně - myšlenka. Žena, které se stavěly chrámy a muži před ní padali na kolena. Museli ji prosit. Nebo bohyně zemědělské produkce - Démetra. Bohyně lovu - Artemis. Hlavní mystéria, jako eleusinská, byla sloužena ženami. Žena předtřídní společnosti má velmi vysoké postavení, spíš přirozené - rovnoprávné s mužem. To je ještě i ve starověkých Aténách patrné.
   Žena neměla žádné privilegium sedět doma a lelkovat. Starala se o hospodaření domu, měla pod kontrolou jeho prosperitu, finance, nákupy. Byla to ona, kdo chodil na trh a nakupoval, kdo rozhodoval o chodu domácnosti. Ženy měly mnohem komplikovanější roli v rámci rodiny. Muži obvykle pracovali mimo domov. Ženy byly minimálně skvělými manažery.
   Vraťme se k archeologii. Právě hmotné prameny nám poskytují mnoho dokladů o každodenním životě, o fungování produkce a jejího rozdělování. Postavení ženy v tomto řetězci ve starověkých Aténách bylo velmi důležité a muži si toho byli vědomi. Samozřejmě není tématem debaty, kdo je nebo byl důležitější. Ale antagonismus žen a mužů je věc jednoznačně existující. Jedná se o jeden ze základních antagonismů každé třídní společnosti a přestane existovat až s kapitalismem.

   - Přesvědčil jsi mě. Ale hlavně se mi líbí tvůj přístup z metodologického hlediska. Podstatou vědy je zpochybňovat zaběhnutá klišé, být kritický. To neznamená nějaký negativismus, ale snahu vyeliminovat modely, které fungují a které nikoliv.

   Ricardo (kolega z Portugalska - pozn. VKJ) má pravdu, když říká, že si musíme brát příklad z přírodních věd, pracovat v týmech, klást provokativní otázky a hlavně sami sobě přiznávat, že ty naše modely jsou dost často "šmajdavé". Musíme se zbavit takového hloupého osobního přístupu k vědě - Já jsem řekl jako první, já jsem napsal... To není vůbec důležité! Ve společenských vědách však převládají velmi měšťácké poměry.

   - To je další megatéma. Metodologie a etika vědy. Ale pokud mi dovolíš, vrátím se k našemu předešlému tématu a uvedu jako příklad dnešní řecký venkov, kdy společnost funguje velmi podobným způsobem - žena zajišťuje chod domácnosti a její prosperitu, ale výsledky si přivlastňuje muž tím, že rozhoduje. Dokonce je o tom anekdota. Jeden chlapík říká druhému nad skleničkou rakije: My jsme si se ženou spravedlivě rozdělili zodpovědnost. Já mám na starosti ty důležité věci jako palestinský a kyperský problém a ona ty ostatní prkotiny...

   Ano, je to tak. Žena 19. a 20. století na tom není o moc lépe než žena středověku. To její proklamované osvobození je povrchní. Funguje jenom tam, kde dovoluje, aby žena produkovala větší nadhodnotu.

   - S tím souhlasím. Řekni, co máš v plánu, až se vrátíš z výzkumu na Krétě?

   Pojedu ještě jednou do Readingu obhájit diplomku, pak do Španělska. Budu pracovat na univerzitě v Santiagu. Musím vydělat peníze, které jsem si půjčil na studia v Británii. Mám dvě půjčky... Pak se budu snažit, abych ještě dostal stipendium v Cambridge, kde bych rád získal doktorát. Jako téma jsem si vybral Každodenní život ve starověkých Aténách.

   - Také doufám, že se za rok znovu uvidíme na Krétě na našem společném projektu "OXA IX".

   Tak o tom nepochybuj!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]