Je mojí vlasteneckou povinností seznámit veřejnost se svým životopisem. Všichni, kdož si váží této země, tak již učinili. Pak-li ne, kniha se právě křtí nebo je její příchod očekáván. Líčí se v ní, kdy, jak a proč se celebrita narodila, proč si nechala narůst bradu a proč si ji zase oholila. Kdy a proč změnila světonázor a image.
   Laskavý čtenář už si jistě všiml, že jsem pravověrný empirista. Jinak řečeno nenapíšu, co jsem nezažil na vlastní kůži. Ta se mi zdá čím dál víc husí, ale to je úhlem pohledu. Pánové Bush, Husajn a Gross to jistě vidí jinak.
   Média se předhánějí v informacích veřejnosti, jak která celebrita volá či nevolá do bordelu. To neonové srdíčko na Hradčanech nebylo tak docela od věci. Netajená informace formuje voliče směrem pryč od často a starostlivě frekventované otázky, kdo škodí této zemi. Slovem, občan musí být formován informacemi.
   Ve snaze vyrovnat se vybraně korektním jazykem postmoderně vybranému novinářskému slohu, přidavuji ke své životopisné, ještě nepokřtěné publikaci informační bombu, že jsem v raném dětství a jinošství požil turkyňové kaše. Asi zklamu milovníky filmových hrůz mlčení jehňátek. Nesnědli jsme žádnou krasavici z Ankary. U nás v chalupě byla kukuřice turkyňa.
   Přiučen od dýlerů, nabízím pastorální až kýčovitý obraz pacholete mužského pohlaví, hopsajícího na pohádkovém bělouši otcova kolena. Dítě se láduje žlutavou kaší, jejíž temně kanibalský název je vůbec nezajímá. Má hlad.
   Naléhavou potřebu potravy v mých životních startovních etapách způsobily nepříznivé společenské podmínky. V první fázi nezaměstnanost, ve druhé světová válka, druhá pořadím. K dosycení zpívá otec předškolňátku píseň pochybné gramatické i výchovné hodnoty:
   Měl sem milentku komediantku, ta byla krásná jako růže.
   To byla zmyje, hrom do ní bije!, pro ni sem seděl na Mírově!
   Maminka to pozdní doznání nesla statečně. Na žárlivost bylo pozdě. Byl jsem sedmý v pořadí.
   Bulvár, byl-li jaký, neměl na paseky přístup. O stolování TGM jsme nevěděli ničehož. Ale došlo nám, že pan prezident musí jíst.
   Takový pouliční tisk seznámí veřejnost s daleko intimnějšími zážitky národní elity. Bulvár ctnostně nekupuji. Hradní menu jsem si přečetl v dosti nezávislém deníku Právo:
   Kaviár na vinném krému, prsíčko z mladého kohouta, a jako dezert créme de brulée s lesním ovocem.
   Nemaje přístupu na Hrad, informuji veřejnost o jídelníčku, zveřejněném na chodbě gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice:
   Snídaně: Káva bílá, slazená, neslazená, rohlík.
   Oběd: Polévka, sekaná, brambor.
   Večeře: Sekaná, brambor, omáčka.
   Jídelníček čtyř tisíc pražských bezdomovců nikde nevyvěšen ani nepublikován.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]