Ten večer byl stejný jako mnoho jiných. Seděl jsem u televize a při prolétávání televizních programů jsem postupně přestával vnímat barevné obrázky a slova se vzdalovala a vzdalovala...
   ...sál praskal ve švech. Diváci mne odměňovali bouřlivým potleskem, který se pro mne stával drogou: »...a prostě toho pilota sestřelili nad Anglií a on spadl do ledových vod. Dlouho plaval, ale protože si nevzal zimní boty, tak mu v té studené vodě nějak otekly nohy. Konečně doplaval na břeh a zůstal ležet v písku. Zrovna šel kolem rybář, který potřeboval nové boty na ples v jejich vesnici. Pokoušel se mu boty sundat, ale nešlo to. Tak mu ty nohy usekl i s botama. Pak zjistil, že je živej a tak mu slíbil, že z něj udělá hrdinu...«
   Je to nádherný pocit, když vidím, že divák je s mým výkonem baviče spokojen. Po představení jsem dlouho musel podepisovat vše, co diváci u sebe nebo na sobě měli. Jen druhý den jsem se musel jít zpovídat zahraničním letcům za každé slovo, které jsem si minulý večer tak vychutnával. Prý jsem znevážil hrdinství našich hrdinů a člověka vůbec...
   Otevřel jsem oči. Na obrazovce jsem viděl diváky, kteří doslova »šíleli« nadšením z monologu jednoho oblíbeného baviče: »...a když ten pilot spadl do lesa, tak se něněkolik dní plazil v lese, až už byl v prrravým slova smyslu utahanej. Tak usnul. Kolem šly dvě kolchoznice a viděly jeho boty. Chtěěěly mu je sundat. Když to nešlo, tak mu ty nohy usekly. Ale on se najednou prooobral a tak mu slíbily, že ho odnesouu do veeesnice. A on chtěl pořád bojovat, tak si nechal vyyyyřezat dřevěný nohy. Když šel lítat, tak mu velitel řekl, aby si je nebral seeebou do letadla, protože kdyby mu při prudkým manévru vypadly, tak by je nemusel najít. A taky mu říkal, aby si je na noc dávaaal do skleničky...«
   Chvíli jsem nechápal, jestli stále ještě spím nebo již zase vychutnávám ten dnešní »svobodný« svět.
   Byla to skutečnost.
   Netrpělivě jsem čekal na reakce diváků, novinářů a celého kulturního světa.
   Bylo ticho. Neskutečné ticho.
   Jen asi za týden se kladly našim politikům otázky o zhrubnutí politické scény. Moderátoři politických debat jen na lístečcích ukazovali divákům sprostá slova, kterými se naše politická scéna čas od času hemží.
   Nakonec se moudré hlavy shodly na tom, že když chce politik zaujmout, musí hledat prostá, krátká a jasná slova. Složité myšlenky nikoho nenadchnou.
   A novináři???
   Na čtyřech stránkách jsem našel v sobotní příloze rozhovor s oním umělcem, který dovede divákovi poskytnout humor hodný kultury našeho českého člověka.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)