Na tom našem dvoře,
všecko to krákoře,
i ten kohout... známá lidová melodie se mi mísí a prolíná s řeckými bájemi a pověstmi a Ezopovými bajkami. Divný začátek povídání. Pokusím se uvést vše na míru, které se říká patřičná. I když na druhou stranu zase nevím, zda mi určitá část populace bude rozumět (s ohledem na používání ryze českého jazyka a s částečným pochybováním o tom, zda ví, co to vlastně jsou staré řecké báje a pověsti). Tak tedy k prvně zmíněnému. Krákorá se úžasně na tom našem českém dvorku.
Chápu, uznávám a chválím znalost jazyků - všech - bez rozdílu. Upřímně obdivuji odvážlivce, pouštějících se do studia jazyků východu. Obzvlášť třeba čínštiny, řeči, která našemu uchu nezní právě malebně, ale pro oko výtvarníka (ani nemusí mít vztah ke kaligrafii) se jeví její písemné vyjádření jako cílená grafika. A je-li toto písmo doplněno lehkostí čínského akvarelu, jde o výtvarný projev jedna báseň. Zajímavé, že se už nevžily také určité výrazy z této řeči v doplňování naší mateřštiny. Jak by to bylo zajímavé a snad by mnozí z nás byli více "in". A nebo kdyby místo O.K. zaznívalo ještě nedávno nám všem známé "charašo". Že ne? Ne! Dobře, tak ne. Jen abychom se v blízké době nedivili, až bude sestavováno pořadí užívaných jazyků na žebříčku světové statistiky. My nyní zkrátka musíme ladit v jiné tónině. Naše zraky se upínají jiným směrem. Protože to "mohutné dubisko" na východě už také napadl přinejmenším kůrovec a hlodá a hlodá.
Musíme naši mateřštinu doplnit vhodnějším výrazivem, dotvrdit. Já bych řekla - dorazit! Naše mateřská řeč má pro vyjádření jednoho pojmu nejméně deset dalších slov stejného významu. Ale - a to je nádherné na naší řeči - co jiným jazykům chybí: slov, která podtrhují, dokreslují, dobarvují v jemných nuancích základ vyřčeného slova (jen si řekněte namátkou: máma, matka, mamka, mamuška, maminečka, mamča...).
Často si dnes vybavuji předobrozeneckou dobu, kdy se mohutně němčilo. Kdy němčina ovládla měšťanskou smetánku a vyšší honoraci společnosti a prosakovala naší řečí jako voda houbou. Kdo tenkrát "neněmčil", také nebyl "in". Mrzačila se čeština a lámala se do jazyka, který jí absolutně nemohl konkurovat (nic proti němčině, ale tak to je). Krásné je, že se léty český národ z této nabyté manýry vymanil, že byla čeština očištěna a vrácena na piedestal jí příslušející.
Dnes, jak by se řeklo lidově - šup z hrušky dolů - je to tady zase! Vzhůru do světa! Ano, mluvme cizími jazyky, používejme je hojně! Ale k dorozumívání s cizími kulturami. Nepodbízejme se a usilujme o čistotu našeho jazyka! Už slyším ty námitky: v rámci globalizace - nelze, v rámci otevírajících se hranic - nelze, v rámci přílivu cizinců - nelze! Svět nás pohlcuje, to je ono. Nedejme se pohltit, nechtějme splynout s davem! Nešpikujme češtinu, byť výrazy řečí světových slovníků, jako maso na svíčkovou. Nehledě k tomu, že určitá část obyvatelstva mnohdy ztrácí pojem, o co se vlastně jedná.
Naše kultura (myslím obecně, v širokém záběru) je nenapodobitelná, jedinečná, nestírejme z ní to, co ji jedinečnou činí, buďme Čechy. Stále je proklamován náš návrat do Evropy. Vždyť se nacházíme v samém jejím srdci, tak co - pro pána Jána - ještě chceme? Nepoklonkujme, ale přijímejme, nepodlézejme, ale hodnoťme - co nám svět dá a s čím se my pochlubíme světu!
A ta naše krásná, ryzí čeština je prvním impulsem při rovnání ohýbajících se zad. Připadá vám tohle moje povídání jednoduché, prosté, až banální? Já to tak vidím. A mnoho lidí obdobně vnímá dnešní svět. Většinou jen mávnou rukou s dovětkem: "Co se dá dělat, my to nezměníme."
Proto teď píši těch pár vět. Sedím u stolu, venku fičí vítr a zbývající listí se na stromech šikuje k poslednímu seskoku. Na plátech pece kypí houbová bramboračka a já přikládám střídavě polínka a brikety. Myslím při tom na zeleného Bursíka, jak mi to brzy zakáže a já nebudu smět spalovat ty škodliviny (elektrikou to nepůjde, to bych se nedoplatila), jak mi bude zima a dostanu chřipku a angínu a při léčení lipovým čajem budu vzpomínat na pana Julínka, díky němuž si nekoupím tu léčivou chemii v prášku, protože vstup k lékaři a následně do lékárny pro recept mi překazí finanční závora z našich nových zákonů o péči o zdraví národa. A tak budu ležet ve studených peřinách a počítat přelety raketových létavic, hřmot zbrusu nových bombardérů a helikoptér za oknem naší chalupy. Ve snech mě bude strašit rusá hlava militantní Medúzy, z jejíž hlavy syčí hadi do zemí ohrožených teroristy, posílající naše udatné žoldáky a gladiátory rovnat nepořádky, které způsobil mohutný bratr z Bílého domu za oceánem. Dosti snění, zpět do reality.
Na našem dvorku se pyšně prochází houser s hlavou v oblacích, s krkem kroutícím se na všechny strany v těch mlžných výšinách, vrážející svou mohutností do všeho a do všech okolo sebe, bez jediné omluvy, halasně a bodře se smějící povedeným kouskům kačerů ze svého hejna. Inu - pán dvorku! Kejhající husy, pobíhající kapouni, kdákající slepice, i pštrosi se tu najdou se svými pověstnými hlavami hluboko v písku. Jsou tu i úžasní tichošlápci, něžně předoucí své lsti a úskoky. Jejich kroky si nezadají s dupotem slonů v jemném porcelánu. Na dvorečku máme i skřítečka - hospodáříčka, který již poučil a pokáral "zaostalé" spoluobčany, že když nedbají na řádnou hygienu a čistotu (v důsledku čehož na ně - nás - si došláply choroby), ať potom nežebrají od státu přemrštěnou zdravotní péči - a považte - zdarma! Poradí i ostatním skřítečkům, že když nebudou papat polívčičku, nevyrostou - jako on - a stát jim v tom případě nebude nic kompenzovat? Ne, nechci být zlá, ale znáte přece: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá".
Přátelé milí, ještě není tak zle. Zažili jsme závěrečné období roku. Poštovní schránky přetékají informačními letáky s nabídkami všeho možného a od všech možných, se snahou upozornit na to nej, nej, nej zboží, dárky pod vánoční stromeček všeho druhu. Ruku v ruce, jako by se domluvily, jsou rozesílány (poštou i sdělovacími prostředky) i jiné úžasné nabídky. Také jsem jeden takový dopis minulý týden obdržela. Z obálky na mě zaútočilo veliké žluté pole, na němž bylo velkými písmeny rudě napsáno: "Vyzvednout 50 000 ve spořitelně!" Součástí listu byl bleděmodrý certifikát, tvářící se vážně, jako bankovka a téměř celá jeho plocha byla překryta obrovskými číslicemi - 50 000 Kč. Možnost výběru do 31. 12. 2007. Ti jsou na nás tak hodní! V tomhle případě projevila svou snahu Česká spořitelna. Další postup pro získání uvedené finanční částky naváděl: měsíční splátka 888 Kč, nepotřebujete ručitele, stačí jen jeden průkaz totožnosti, vše je již zařízeno, půjčka je předem schválena. To vše hlásá text, jásající nad svou dobročinností. Úplně dole je uvedeno něco, co by podle mne mělo čestně figurovat mezi uvedenými výhodami půjčky. Písmo této informace je tak malé, že jsem, ač mám brýle, na něj vzala lupu. Stálo tam: RPSM 13,18 % , výše splátky je uvedena bez poplatků. Kde jsem už tolikrát slyšela, že neznalost zákona neomlouvá? Proč, páni bankéři, neuvádíte počet měsíců, ve kterých bude nutno půjčku splácet, proč neuvádíte konkrétní částku navýšení? Ne každý občan si to dokáže spočítat a neuvědomí si důsledky, jež budou při nedodržení splátek následovat. Proč, páni bankéři, proč nejednáte s lidmi férově? A proč právě teď, kdy co začal advent? Ono nám k pokažení nálady bohatě postačí sledovat cukrbliky hlasatelů a hlasatelek (pardon - moderátorů) ve sdělovacích prostředcích, kdy nám nadšeně a medovými hlasy oznamují, že se bude zdražovat tu i onde a dokonce ve více vlnách a i po Novém roce a vědí už i o kolik a co konkrétně (a že ceny benzínu a nafty letí vzhůru lehkostí pampeliškového chmýří a že se snad i toho báječného radaru v Brdech dočkáme, jen přátelé vydržet a dočkat času, jako husa klasu a ještě přídavek "borec na konec" a v nejmenované ZOO úspěšně porodila kočka domácí desaterčata a všichni se loučí s přáním klidného večera). Také po takovém uměleckém zážitku, jakým jsou zpravodajství našich sdělovacích prostředků, dobře spíte?
Nedalo mi to a podělila jsem se s vámi, jak to vidím právě dnes z Vysočiny.
Vaše
BOHUMILA SARNOVÁ
Autor: BOHUMILA SARNOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)