Potkali se pan Roubíček a pan Kohn
   a pan Kohn se s panem Roubíčkem nejen pozdraví, ale i zastaví:
    - Co říkaj, pane Roubíček, co říkaj tomu horentnímu zdražení másla?
    - No co bych měl říkat, pane Kohn, vláda za to nemůže...
    - ... maj recht, vláda nemůže za nic, hlavně nemůže za neviditelnou ruku trhu, ta si svobodně dělá, co umí, a oni jsou snad proti svobodě?
    - Kdyby mě neskákali do řeči, pane Kohn, řekl bych jim ještě, že vláda za to ale taky může.
    - Taky se mně zdá, pane Roubíček. Ale oni snad vědí, jak za to může? To má dát na vývoz do Číny taková cla, aby se nevyplatilo vyvážet a aby tu nebyl nedostatek, a proto, jak se tady říká, nekřesťanský ceny?
    - Ale ale, pane Kohn. Jakápak Čína. Tu její spotřebu by naše krávy a mlékaři zvládli levou zadní. Ale zkusili někdy spočítat, co se toho másla spotřebuje tady, když ho maj ti hlavouni všichni na hlavě? Máslo žlukne. Aby bylo jak ty peníze a aby nesmrdělo, musí být den co den čerstvý. Dovedou si to představit, kolik je ho zapotřebí? Hlavouny ta nová cena nezabije.
    - A my si můžem dát, pane Roubíček, a taky dáme margarín, rodnou sestru másla. Tak se maj, pane Roubíček...
    ... a v šest večer po válce u Kalicha, zasalutoval jim předpisově právě kolem nich si vykračující dobrý voják.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)