Vždycky když se otevřou nebesa
   vypadne na zem přebytečný anděl...

   Časy se mění a lidé s nimi. Ale básníci zůstávají pořád stejní. Pořád jsou to "přebyteční andělé" a je lhostejno, padají-li na zem při dešti, když se otevřou nebesa, anebo po vzpouře proti Nejvyššímu, ať už to byl Hospodin, Alláh, Manitou, Velký architekt Všehomíra nebo kapitán kosmického korábu.
   Vše, co se na této zemi děje, se děje po Pádu! Co bylo před Pádem, o tom můžeme jen snít. Pravdy se nikdy nedopátráme, možná ani tam "nahoře". Vždyť ani nevíme, jestli to náhodou nebude "dole"!
   Nicméně něco přece víme. Básníci totiž mají paměť nebo šestý smysl nebo periferní vidění, nazvěme to jakkoli. Těsně před tím, než za nimi Pán zašil nebesa, uložili obraz Ráje kamsi za sítnici, kde ho nevyčenichal ani Velký inspektor - robot s radioaktivním mečem.
   Z těchto momentek žije veškerá poezie, z těchto momentek žijeme my všichni. Představují záruku, že zahrada Eden přece jen existovala a jestli ji nějaká trestná výprava nesežehla, zelená se dodnes.

   (Doslov ke sbírce Dušana Spáčila Peristaltika duše)



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)