Pravda je příliš krásná hvězda. Sršatě září, proto často chodí se zahalenou tváří. Platí to v obecné rovině, jakož i v literatuře a umění vůbec. Pokud tomu tak není, dostává dílo punc nevěrohodnosti a účelové šalby. Takovým úskalím se vyhnula Štěpánka Saadouni ve své knižní prvotině s prostým a přesto téměř symbolickým názvem CIZINEC. (S lehce tajemnou obálkou Petry Bobalové ji vydalo nakladatelství Šuplík-Andrea Sasínová, Brno, 2013, 82 stran).
   Není zcela běžné setkat se s knihou, jejímž základním půdorysem jsou primární vztahy mezi lidmi, kteří bývají nesprávně a nedůstojně označovanými za „obyčejné.“ Každému lidskému osudu je přece vlastní svébytná podoba, stává se svým způsobem jedinečným. Vztahy mezi postavami povídkového souboru Cizinec nejsou postaveny na záměrném hlazení či svévolném čeření vodní hladiny, polotovarem přetaveným do literární podoby bez jakéhokoli účelného zaměření, s přebytečnými ornamenty a jalovou sentimentalitou. Je jim vlastní až skoro absurdně všední podoba, charakter nespoutaného vření lidských charakterů. Někde se jedná o prvoplánovou přímost, jinde o alegorickou nadsázku. Postavy nevycházejí právě křišťálově průzračné a čisté, však se nejedná o obdivný traktát, základní parametry ovšem dostávají obdivuhodnou přesnost a čtenář dochází k poznání, že právě takové osoby znal či zná. Pohybují se v rozličném prostředí, kladné, záporné i rozporuplné, sympatické či nesympatické, zdánlivě všední, ačkoli jsou spontánně originální. V souladu s názvem nutno podotknout, že některé skutečně vzbuzují zdání, že se mezi lidmi cítí být cizinci. Nebo jsou tak vnímány okolím.
   Výrazně rozdílná prostředí, v nichž autorka svoje příběhy interpretuje, představují drobný rušivý moment pouze krátce, čtenář se brzy správně adaptuje v další povídce. Klady knihy nesporně převažují. Ne vždy se u prvotin setkáváme s citlivě zvládnutou jazykovou stránkou a pozoruhodně účelnou stavbou přirozených dialogů, někde konkrétně odposlechnutých, s úspornou charakteristikou postav bez mnohavrstevných popisů, postavenou na střízlivě rozvíjených událostech, jakož i se schopností modelovat události v na první pohled decentně šedivém prostředí, s bohatou fantazií, ale bez zbytečné rozvláčnosti. Zdařile působí nepochybně cílený autorský záměr – překvapivý, někdy až mrazivý zvrat, dodávající povídce dramatičnost, aniž by se jednalo o autorskou schválnost, záměrný laciný efekt.
   Nikoli neopodstatněně se traduje, že nejtěžším literárním žánrem je povídka. Zejména kratší povídka s jednoduchou fabulí a specifickými vlastnostmi sevřeného dějového útvaru. V každé umělecké oblasti platí, že podstatou tvorby je jistý řemeslný přístup, nezbytný prvek, z něhož vyrůstají základní postuláty tvorby. Štěpánka Saadouni to ve svém Cizinci dokázala s pozoruhodnou jistotou. Nejpůsobivější jsou právě kratší povídky jako Dovolená či Brigáda.
   Prvotina Cizinec je nesporným důkazem autorské obratnosti, vyzrálosti a cílevědomosti, perspektivou a závazkem zároveň, neboť není nic těžšího, než překročit vlastní stín.
   Štěpánka Saadouni k tomu má v další literární tvorbě všechny předpoklady.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)