A začíná se pěkně zostra. Hned na Nový rok vysílala televize Nova v ranním bloku v čase od 9.55 do 11.25 dopoledne animovaný německo-americký film pro děti (z r. 2006) s názvem Mezi námi zvířaty. Tento televizní kanál si pustil můj syn s mým malým vnukem a po chvilce mne volali, abych se šla na něco podívat. V němém úžasu jsem odložila vařečku i utěrku a chvilku jsem s nimi sdílela vskutku nevšední zážitek z filmu. Jednalo se o vyprávění o životě kraviček a ostatních zvířátek na farmě. Že mezi sebou mluvili, prožívali neobvyklá dobrodružství, to je v celku normální a pohádkové. Že mají kravičky vemena, to je také naprosto v pořádku. Ale když statný býk chodil po zadních a vpředu mu trčelo obrovské růžové vemeno – to bylo i na mne trochu moc. Pak tam vystupoval docela malý býček s toutéž okrasou. Další dojemný obraz: všechna zvířátka z farmy se seskupila okolo kravičky, která, skryta pod peřinou, počala rodit. Něco jako malý Betlém ze světa zvířat. Za šepotu zvířátek, že jí to asi moc bolí, se zhostila tohoto údělu a po chvilce dojetí již statný býk – otec – drží v náručí svého nového synka, a světe, div se, také s již rozkošným růžovým čtyřstrukým vemínkem! To, že kravičky a býci jedou v autobusu, připíjejí si mlékem, ze kterého jsou očividně rozradostněny jako po požití alkoholu, to už nás ani nedojalo a nepřekvapilo. Jen zde musím pro některé čtenáře, třeba neznalé venkovské fauny a flóry, podotknout, že jalovička je nastávající kráva a vemínko jí naroste do patřičných rozměrů až po otelení. Tudíž ani malé telátko tuto okrasu nemá. Natož potom telátko – syn! A býk, dětským výrokem řečeno – manžel od té krávy – ten má skutečně pod břichem trochu jinou parádu a k jiným účelům určenou nežli vemeno. A že je mléko získáváno dojením od krávy a ne vyrobeno v chemickém závodě, je také dobré připomenout, obzvlášť nejmenší generaci. Po zkušenosti z uvedeného filmu a jim podobným bude potřeba dětem ještě hodně vysvětlovat. Trochu se zkrátka tvůrci tohoto německo-amerického dílka sekli. Co je to oproti umělohmotným lžičkám soudruhů z NDR, z filmu Pelíšky! Mezi kraviny se vloudila kardinální chyba.
Oblíbený pořad Karla Šípa Všechnopárty v počátku silvestrovského večera plynul zcela ve stejných mantinelech, jak jsme zvyklí: herečka Eva Holubová se opět pochlubila informací, jak se jí daří abstinovat, herec Roman Skamene byl trochu moderátorem Šípem dušen a očividně se nechtěl vracet ke svým zkušenostem s podnikáním, kdy mu šlo skutečně o holý život. Hudebník, malíř a principál František Ringo Čech ve své nevázanosti a rozšafnosti provalil něco, co možná ani nechtěl. V ten moment se mi vybavilo, proč asi ten proklínaný minulý režim brzdil „aktivity“ některých umělců, a také, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. F. R. Čech líčil totiž s velkou srandou, smíchem a skoro i holedbáním, jak často klečíval před ředitelem hotelu, kde byli hudebníci z jeho kapely po koncertě ubytováni a jak žehlil jejich excesy z prohýřené noci a platil za způsobené škody: rozhlasový přijímač (zvaný dráťák) prohozený zavřeným oknem na ulici, rozbitá zrcadla, postele vystěhované na chodby atd. Víte přece, jak se dnes říká tehdy vzniklým zákazům činnosti v důsledku takového konání? Přece – zakázaná činnost z politických důvodů, včetně příšerné komunistické cenzury.
Celkem rádi se s manželem díváme v průběhu roku na pořad Zázraky přírody, který uvádí Maroš Kramár spolu s Vladimírem Kořenem. I tento pořad proběhl v počátku posledního večera roku. Díky pozvaným hostům vyzněl spíš trapně než zábavně. Nikdo nečekal, vzhledem k datu 31. 12. žádné vědátorské úvahy a poučování. Ale křečovité výbuchy smíchu v místech, kde by to člověk ani nečekal, výlevy s cílem vtipnosti za každou cenu byly spíš hodné zábavy na úrovni IV. cenové skupiny. Zkrátka, nezachránila to ani serióznost dvou tradičně dobrých moderátorů. I v tomto případě platí, že někdy méně znamená víc.
Ale zpět k veselí silvestrovské noci! Noci plné vybuchujících petard a dělbuchů. Předchází jí tradičně varování před úrazy s důsledky odtržených prstů, popálenin, nenávratně poškozeného zraku, o následcích z alkoholového opojení nemluvě. Nic moc nebylo ani tentokrát řečeno o kráse, optimismu, radosti ze života. A když sem tam ano, pak bylo konstatování zahlceno výše uvedenými skutečnostmi.
Druhou věcí, která mi každoročně vadí při záběrech kamer na Václavské náměstí v tento čas a z které nemám vůbec dobrý pocit z oslav příchodu Nového roku, je otázka, která naskočí snad každé obyčejné ženské: Kdo bude ten příšerný svinčík uklízet?! To jsme civilizovaný národ? V tomto případě spíš pěkná čuňata! Ale omluvné je, ironicky řečeno, že i tento způsob oslav, vyrobit smetiště z ulic a náměstí, jsme převzali od „báječné a nedostižné ciziny“.
Je po veselení a pomalu nám mizí úsměvy z tváří. Nastoupila tvrdá realita dnů. Realita, skládající se z dalších „kardinálních kravin“ – z církevních restitucí, z pohledu na vrchního pantátu v rudé kardinálské čapce, se stále většími ovary a podbradky, z jeho jízlivého úsměvu, z jeho prohlášení, že má tolik práce, že ani nemůže v klidu rozjímat o vánočním čase. Nemohl, chápu. Musel přece pečlivě počítat, co mu realizace církevní zlodějny v dalších letech vynese a nadělí. V takovém případě musí věřící stranou, jde o blaho církve!
A náš světský život pozemský? Inu, politici odcházejí od válu i z naší paměti, jejich podpisy a rozhodnutí trvají, jsou neměnná a zviditelňují se již v podobě odplouvajícího majetku – žel dříve státního. Odlivu financí, žel našich. A tento stav bude trvat sakra dlouho, jako třicetiletá válka. Už to vypuklo – velebnosti – (volala by Keliška z Troškova filmu Slunce, seno…), první dvě miliardy zmizely ihned s Novým rokem v církevní nenasytné tlamě.
Copak nám asi přinesou nová vládní uskupení? O kolik si zase v dalších volbách necháme ukrojit ten chléb náš vezdejší? O jaký kus?
Sedím s tužkou nad tímto psaním. Je 2. 1. 2014. Opožděně, o to ale upřímněji vám všem přeji z naší krásné Vysočiny především zdraví a čistou mysl. To jsou totiž dvě věci, od kterých se odvíjí vše ostatní, co by mělo v přání následovat – láska, štěstí, spokojenost a právo na důstojný život. Tak takhle nějak to dnes vidí vaše BOHUMILA SARNOVÁ
Autor: BOHUMILA SARNOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)