NAZIM HIKMET

   O Dunaji

   Bezmračné nebo.
   Zadaždené vŕby.
   Stretol som Dunaj,
   jeho vlny kalné.
   Ech Názim, Názim,
   keby si bol
   vodou
   Dunaja,
   tiekol by si od Čierneho lesa
   až po Čierne more,
   stal by si sa modrým
      modrým
      modrým,
   jagajúc sa
   v slnci
   na Bospore.
   Nad tebou by vanul
   vzduch
   Istambulu.
   Tak až do prístavu
   Kadykeja
      došiel by si,
   dorážal bys mocne
   o bok člna,
   uvidiač doň sadať
   Mehmeda a jeho matku ....
   
   Přeložil PAVOL HOROV
   
   
   Hádanky Paríža
   (Úryvok)
   
   Ktoré mesto podobá sa vínu?
   Paříž.
   Piješ prvý pohár -
      trochu kyslý, vravíš?
   Piješ druhý -
      v hlave stúpa odvaha.
   Po treťom však nezdvihneš sa spoza stola,
   kričíš:
      - Eště pohár, mon garcon! -
   nech by si byl kdekol´vek
      a kamkol´vek bys ušiel,
   opil si sa
      Pařížom.
   
   Ktoré mesto krásne je,
      aj keď nad ním
      štyridsať dní
      dážď se ani nestíši?
   Kde by si chcel umrieť Názim?
   V Istambule.
   V Moskve.
   V Paříži.
   
   Přeložil PAVOL HOROV
   
   
   O jednom putování
   
   Otvíráme dveře
   Zavíráme dveře
   vcházíme do dveří
   A na konci putování
      žádná města,
      žádné přístavy
   Vlak vyjíždí z kolejí
   Loď se potápí
   Letadlo havaruje
   Mapa
      je zakreslena
         do ledu
   Kdyby se mne někdo zeptal:
   "Půjdeš znovu?"
   Odvětil bych: "Jdu!"
   
   Přeložil JIŘÍ TAUFER
   
   
   Stesk
   
   Už sto let jsem neviděl tvou krásu
   neobjímal jsem tě kolem pasu
   sto let nebyl jsem v tvých očích
   Jasu
   tvého rozumu jsem se netázal
   Nedotýkal jsem se tepla tvého těla
   
   V jednom městě čekající žena
   už sto let mne neviděla
   
   Na téže větvi na téže větvi jsme byli
   s téže větve jsme spadli od sebe se odloučili
   Sto let čas mezi námi letí Kam?
      Sto let je té chvíli
   V příšeří sto let už
      k tobě utíkám
   
   Přeložil JIŘÍ TAUFER
   
   
   Autobiografie
   napsaná 11. září 1961 v Berlíně
   (Úryvky)
   
   Byl jsem šíleně žárlivý
   Na ženy které jsem miloval
   Nezáviděl jsem nikomu
   Ani Chaplinovi ne
   Tu a tam jsem klamal ženy
   Přátele nikdy
   
   Pil jsem ale nepropadl jsem opilství
   Vydělávám si svůj chléb
   Sláva bohu jen vlastními mozoly
   Lhal jsem když jsem se styděl za druhého
   Lhal jsem někdy i docela bezdůvodně
   
   Jezdil jsem vlakem létal jsem v aeroplánu
   Většina lidstva na to nemá
   Chodil jsem do opery
   Většina lidstva nezná to slovo
   Ale zato od roku 1921
   Nechodím tam
   Kam chodí většina lidstva
   Do mešity do kostela k zaříkávačkám ke kartářkám
   I když jsem často v životě vsadil vše na jednu kartu
   
   Přeložil JIŘÍ TAUFER
   
   
   O Vítězslavu Nezvalovi
   
   Praha se svěže zelená v dubnových trávnících
   Ale ve větvích stromů jsou ulice dosud černé černé
   
   Pošmourný den
   nemohu rozeznat
      Že by byl napjal plachty
      a odplul do nesmírné dálky
      Pražský hrad?
   Rackové nad Vltavou
   dnes ani nezobali naši housku
   
   Zazvonil telefon
   Slyším tu zvěst
   Jak brzy Jak brzy Jak brzy
   Sláveček byl Sláveček není
   
   Nezval trvá
   
   Praha, 7. dubna ráno 1958
   
   Přeložil JIŘÍ TAUFER


   Beseda se zesnulým Nezvalem

   Sotva jsi odešel - tu hned
   počasí proměnilo se
   a začalo sněžit V onom případě
   říká se že prý mrtvého
   tak oplakává obloha
   Sám ovšem víš co jaro dovede
   13. duben zas už zajásal
   a Praha pojednou se usmála
   dokonce tam kde Vyšehrad
   se rozprostírá hřbitovem
   Ač lidé dosud mluví o tobě
   jako by dosud stáli před rakví
   nahlédlo slunce za sklo výkladů
   a pozlatilo svými paprsky
   tvůj portrét ještě s flórem na rámu
   Snad obloha se znovu zatáhne
   před námi však je zase máj
   A pražský máj - nu ty to přece znáš
   když na ulice vtrhne zlatozelený
   děvčata utřou žal jak v oknech tabule
   a smutek po tobě se vytratí
   tak jako z chodníků tvůj stín

   Takový je už svět... A opravdu
   vždyť všichni srdeční a moudří zesnulí
   co život nekonečně milují
   nechtějí aby lidé po nich truchlili
   ve smutku čtyřicet a jeden den
   a neříkají "Po nás ...potopa!"
   Odejdou zanechavše po sobě
   něco co člověku je k potřebě
   snad strom snad slovo nebo úsměv jen
   a nedělí se o tmu pod drnem
   s živými Sami snášejí
   tíhu svých desek náhrobních
   a ježto od žijících na světě
   nechtějí pranic pro sebe
   dál s nimi žijí neumírají
   Vím Nezvale vždyť určitě
   také ty patříš mezi ně
   i ty jsi moudrý a tak srdečný
   ten který život nepřestal
   milovat... Pražský nebožtík

   Telefon zvoní Někdo volá mne
   Škoda Už musíme se rozloučit
   Nuže buď šťasten bratře Nezvale
   Vždyť v tomhle našem světě vezdejším
   světlo přec nejsladší je plod

   20. dubna 1958

   Přeložil JIŘÍ TAUFER

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]