V ediční řadě komiksů pražského nakladatelství Portál došlo i na slavného pražského rodáka. Pod prostým názvem KAFKA vychází český překlad knihy Davida Zane Mairowitze a kreslíře Roberta Crumba Introducing Kafka.
   Přiznávám, že první pohled do knihy vzbudil mé nadšení. Hutná zkratka přece nemůže být na škodu tam, kde obecenstvo už dávno nečte nejen ságy, ale ani krátké řádky.
   David Zane Mairowitz nikde nepřekročí hranici nevkusu, láce, podbízivosti (kromě závěru, ale o tom se jěště zmíním). Je také poměrně dobře informován o předmětu svého zájmu a až na vyjímky i o českých reáliích, což není ve světě, v němž se mikroskopické Česko rozplývá jak zmrzlina na horkém jakyku, samozřejmostí.
   A Robert Crumb kreslí Kafku i jeho hrdiny výrazně, s dodržením psychologické charakteristiky, se smyslem pro objem, s nádechem "slovanství" (například macaté postavy žen).
   Takže - na výbornou?
   Ó nikoliv.
   Ćím déle čteme, tím více si uvědomujeme, že sice jako všecko o Kafkovi víme - o jeho neurózách, o vztahu k otci, sestrám, ženám, milenkám, prostitutkám, k Praze, k jídlu, k Americe, k dělnickému úrazovému pojištění, ale vlastně nevíme nic. Jen jakési minimum, pro amerického vysokoškoláka možná dostačující, ale pro čtenáře, který stojí před obrovitým dílem jako před balvanem bezmála bezcenné. Ba hůř než bezcenné - nebezpečné, protože svůdné! Lze si představit konzumenta literatury (jinak to nazvat nelze), který se po požití několika takových knih spokojí se svým čtenářským výkonem a navrch nabude přesvědčení, že lacino spolkl všechnu moudrost světa, podanou ovšem v kostičkách, lžičičkách, v obláčcích plynoucích z úst figurek jako pukance ze strejcovské fajfky.
   A když si ještě přečteme oznámení dalších svazků edice Velká témata a osobnosti formou komiksu (Platón, Logika, Jung, Stephen Hawking, Genetika, Sociologie), možná nás zachvátí smutek z pokladnice lidské kultury rozemleté do karbanátků.
   Takže prohra?
   Ani to ne. Především, jak už jsem řekl, tato forma má šanci, a to nejen jedinečnou, nýbrž dnes možná už jedinou, vznítit v nestádním, a snad i ve stádním čtenáři zájem o úhledně a pikantně předžvýkaného autora. Což není málo, právě naopak!
   Jak sarkasticky konstatuje sám Mairowitz, "ve svobodné Praze devadesátých let 20. století, kde už Kafkovy spisy nejsou zakázány, což ovšem nutně neznamená, že by byly také čteny, si v turisticky atraktivních částech města můžete na každém rohu koupit tričko či porcelánový talíř s Kafkovou podobiznou... Brzy to bude stejné jako s Mozartem v Salcburku - budete si moci koupit a sníst Kafkův obličej z čokolády... Po letech nevšímavosti, kdy se s Kafkou zacházelo jako s vyvrhelem, nová Česká republika konečně objevuje svého zvláštního židovského syna. Již není hrozbou, ale VÝNOSNOU turistickou atrakcí. Kafka by tuto ironii jistě ocenil."
   Tady je ovšem Mairowitz mimo obraz. Až na drobnosti vše podstatné vyšlo za socialismu, včetně životopisů. Byl-li Kafka hrozbou, tedy pro blby, lhostejno zda zarudlé či bělasé, a hrozbou pro ně zůstal. Stalo se však něco jiného - co Kafka popisoval a co bylo (podobně jako u Orwella) mylně vykládáno jako reflexe kolektivistického světa, máme zde dnes z první ruky. Tuto ironii by Kafka asi těžko ocenil, spíše by při spatření porcelánových šmejdů a gumotiskových triček zešílel.
   Je sice pravda, že Praha "má nyní svou americkou kolonii s vlastním denním tiskem, pizzeriemi, tričky a novým typem Čechů žvýkajících hamburgery a nepoznamenaných železnou oponou", ale rozhodně nelze potvrdit, že "po čtyřiceti letech ´socialistické výživy´ jim podobný žvanec musí připadat jako vybraný pokrm."
   Žvanec zůstane žvancem a doufejme, že i literatura literaturou.
   Jestliže komiks někoho k literatuře přivede, budiž mu věčná čest a sláva. Ale jinak - proboha - neklesněme tak hluboko, abychom se spokojili instantním slovem, když nám u huby visí šťavnaté kýty knih, jejichž hloubka je (ó jaká slast!) nepropátratelná.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]