Je málo umělců, jejichž tvorba je spjata se životem tak intenzivními pouty inspiračními, profesionálně technickými i mravními, že dochází k souběhu až prolnutí obou fenomenů. Grafik a malíř Vojtěch Preissig (1875-1944), jehož výstavu připravila Národní galerie v Jízdárně Pražského hradu, k nim patří. Tento umělec vpravdě světového významu, co do šíře výtvarných zájmů, jejich kvality i mezinárodního působení, po vystudování uměleckoprůmyslové školy v Praze na sklonku předminulého století odešel do Paříže, kde krátce působil jako spolupracovník Alfonse Muchy a dále se vzdělával v grafických technikách. Po návratu do Prahy pracoval v slévárně písma a věnoval se rozmanité grafické práci. Dvacet let (1910-1930) pobýval v USA, kde doširoka rozvíjel svou rozmanitou výtvarnou činnost (včetně malby a fotografování) a věnoval se v této oblasti i pedagogické práci. Po návratu do vlasti jako uznávaný umělec rozvíjel jak tradiční výtvarné techniky, tak i neúnavně experimentoval v oblasti volné a užité tvorby.
   Rozsáhlá výstava ve všech prostorách Jízdárny představuje Preissigovo dílo v dosažitelně možné úplnosti a obdivuhodné celistvosti v jeho historickém vývoji, propojenosti jednotlivých oblastí a žánrové i technické pestrosti. Jádro umělcovy tvorby vystavené v hlavním sále tvoří pět oddílů. Hned první, Art Nouveau, předvádí kresby, fotografie a grafiky, jimiž se v počátcích své profesionální dráhy zařadil do mezinárodního výtvarného kontextu, především v duchu secese.
   Oddíl Od secese k moderně vyjadřuje umělcovu tvorbu dekorativního charakteru, v knižní oblasti, v návrzích tapet, plakátů i drobné grafiky.
   O době amerického působení vypovídá oddíl Art Deco, v němž v návaznosti na principy vlastní dřívější tvorby uplatnil podněty japonské výtvarné kultury.
   Tíhnutí k abstrakci, které provází celé Preissigovo dílo, je předvedeno v oddílu Art Fundamental, v němž v návrzích stejnojmenného projektu z r. 1922 usiloval o monumentální prezentaci výtvarného projevu. Manifestoval v něm psychické i morální životní principy: imaginaci, senzibilitu, entuziasmus, koncentraci, rovnováhu, proporci a rytmus.
   Poslední oddíl hlavního sálu dokumentuje bohatství umělcových myšlenkových a formálních podnětů v malbě i grafice, které udivují novátorstvím tvůrčích postupů (koláže s netradičními materiály, různorodé artefakty na smirkovém papíře, malby na masonitovém podkladě apod.) a inspirativními podněty ze sféry vědy a techniky.
   Prostory bočních galerií představují široce prezentované výsledky Preissigovy užité grafiky v návrzích písma, dekorativních prvků knižní a časopisecké úpravy, ilustrací, novoročenek, svatebních oznámení, kalendářů a pod.
   Spjatost umělcovy tvorby s praktickým životem je manifestována i jeho občanskými postoji. V době první světové války se zasloužil o vytvoření Československé republiky. A to nejen jako výtvarník, což dokazuje řada exponátů na balkóně, ale i jako účastník zahraničních rozhovorů o budoucím státě. Neohrožené vlastenectví za okupace a za druhé světové války potvrdil Preissig účastí v ilegální organizaci V boj a nakonec zpečetil smrtí v koncentračním táboře Dachau, kde byl vězněn od r. 1940. I o tom svědčí vystavené výmluvné artefakty (např. řada plakátů a pohlednic s česko-slovenskou tematikou včetně návrhu na státní vlajku, který koncipoval spolu s M. R. Štefánikem v r. 1918, titulní listy ilegálního časopisu V boj z let 1939-1940 s výraznými protinacistickými motivy, tužkové kresbičky z koncentračního tábora). Pozoruhodná výstava trvá do konce ledna 2005.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]