V Hemingwayově vile kousek za Havanou jsem ke svému údivu poprvé spatřil knihovničku na záchodě; z bílé poličky na mne vyčuhovaly poklady světové literatury - Tolstého Vojna a mír, Baconovy Eseje a Čapkova Válka s mloky. Velký spisovatel u mne tehdy stoupl v ceně. Princ Sihanuk se mi kdysi při pražské návštěvě svěřil, že právě na tomto místě promýšlí uprostřed milovaných knih své zásadní projevy.
   A z memoárové literatury vím, že Albert Einstein se netajil s tím, že nejdůležitější vzorce ho napadly právě na toaletě.
   Páni na Pernštejně také četli v hradní "výsernici" dobovou latinskou literaturu a směřovali krok za krokem k vyšší vzdělanosti.
   Totéž o sobě tvrdil i malíř Josef Liesler a jiní čeští velikáni.
   Básník Jan Skácel měl zase úplně jiný zvyk; jak známo, nejraději četl a básnil v kuchyni a nevadilo mu přitom ani manželčino žehlení.
   V četných ženských královstvích nacházím docela velké knihovny. Třeba u malíře Josefa Velčovského upoutá okamžitě pozornost kuchyňská knihovna, plná domácích a zahraničních kuchařek, zaplněná až do stropu.
   Ve svém neobyvatelném příbytku plném knih jsem na tom úplně stejně; sbírám kuchařky a je mi mezi nimi dobře. Mám je tam i tam. A tak vím, že život s knihou, včetně kuchařek, je obrovským fenoménem. Kladu je vedle sebe a nad sebe, protože mají svou odstupňovanou hodnotu.
   U kuchařek začínám často od knihy profesora Čeňka Zíbrta Staročeské umění kuchařské, kterou v roce 1927 vydala "Stará garda mistrů kuchařů", často se vracím k Vladimíru Milltnerovi a k jeho vaření po indicku, k Sýsově kuchařce o cestě Julese Verna kolem světa v dvakrát 80 receptech.
   V poslední době se nejčastěji dostávám k nově upravenému vydání Marie Janků-Sandtnerové a Františka Janků Klasická česká kuchařka - Kniha rozpočtů a kuchařských předpisů (nakladatelství XYZ, 2007). Kniha poprvé vyšla již v roce 1924. Zastiňuje stále se množící český brak kuchařek z pera V.I.P. a celebrit s opisovanými recepty, nevyzkoušenými před napsáním. I tuto knihu čtu všude, kde se dá. Čtu ji, jako jsem kdysi četl v obyčejné kadibudce polepené hlubotiskovými stránkami Pestrého týdnu poutavé články o hradních a podhradních kuchyních. Ten zvyk mi zůstal napořád.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]